4 komentáře

1. admin napsal:

   13.3.2011 v 9.56

   Michal Miovský napsal:
   Vlado, kolegove,

   konecne jsem se dostal v klidu k papirove verzi posledniho cisla (papir je papir a tak jsem prolistoval znovu) a neda mi to a rad bych se proste podelil. Jednak mam radost, ze ta diskuse o terapii objetim dosmerovala k tomuto vysledku – stalo to za to a jsem za to rad. Zda se mi to nyni vyvazenejsi a hodne casopisu a pritom se mi nezda, ze by to ztratilo drive a obsah a stalo se “politicky korektni”. Proste problem je pojemovan jasne, prezentovane nazorove spektrum pomaha konceptualizovat hlavni linii pro dalsi diskusi, proste myslim si, ze to takto vice uplne ucel a casopis zde zustal (v adekvatni podobe) platformou pro tento dej. Vysledek se mi libi a bylo by moc fajn, pokud cela vec nezapadne a stane se modelem pro dalsi podobne diskuse.

   Moc se mi Vlado libi Tvuj editorial, cet jsem jej jeste jednou a je to smutne cteni, ale je to ostre, vtipne a vystizne. Ty zkratky jsou zdarile a zkracuji tak akorat, aby bylo jasne co chces rici a co je podstatou.

   A pak musim rici, ze se mi moc libil dalsi smutny text, Honzakuv, k holokaustu. Je to moc dobre cteni a ano, zdá se dnes misty, jakoby chladla diskuse a pritom neni mnoho zahojeno a pacient (spolecnost) popira, ze to krvaci a rana neni a pritom ze stejne rany muze snadno zcela vykrvacet. Koupil jsem si film Chlapec v pruhovanem pizamu a vzal jej deckam do skoly na seminar a risknul jsem, ze se na nej s nimi podivam poprve (pred tim jsem si jen nastudoval zakladni veci a ukazky) a nejak jsem pak nemohl pracovat. Je mnoho rozmeru, ktere jeste dostatecne nezaznely a nemelo by to byt prezentovano, ze to je zahojeno a jedeme dal. Vzal jsem jim tez Polanskeho Pianistu, ale byl pro ne asi uz moc sokujici.

   Dekuju za zdarile cislo, a dnesni rano bylo po tomto cteni o kus snesitelnejsi :-) s pocitem, ze je co cist co dava smysl a provokuje Zdravim vsechny Michal Miovsky

   Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit
2. Masner napsal:

   13.3.2011 v 9.57

   Dobrý den všem,
   děkuji kolegovi Miovskému za jeho komentář k poslednímu číslu Psychosomu. Přimělo mě to k tomu si jej podrobněji přečíst. Nejvíce mě upoutal úvodník Vladislava Chvály. Ale ne jen svojí vtipnou a ostrou formou, ale také informací, že kolega Martin Konečný končí v Ostrově a tím pádem asi i celá jeho nadějná koncepce. Škoda. Další smutná zpráva se týká připraveného pokynu ministerstva zdravotnictví pro léčbu pacientů s chronickým únavovým syndromem, ve kterém, zdá se, psychosomatika nemá co pohledávat. Obě události jistě souvisejí, v naší kotlině není psychosomatice prostě přáno a vždycky se najde nějaký ten drobný škodič, který celou věc v tichosti zařízne. Ostatně by nám k tomuto fenoménu českého zákulisného záškodnictví mohl pan profesor Komárek jistě doložit, že se zde jedná o dlouholetou tradici sahající až do dob k.u k. monarchie. Co tedy s tím?
   Mám obavu, že to našim odpůrcům někdy děláme až moc jednoduché. Že přispíváme nevědomky k tomu, že se naše psychosomatika nemůže hnout z místa. Napadá mě třeba, že by stálo za to dělat věci více koordinovaně. Takhle to dělá dojem, že Martin Konečný zkouší něco v Ostrově a dostane přes prsty, to samé se stane Vladislavu Chválovi, podobné zkušenosti udělali již dříve Jiří Šavlík a Jan Hnízdil. Nejsem si zcela jistý, že tomu tak opravdu je, ale pokaždé to na mě dělá dojem takové trochu solo akce. Proto by možná stálo za to se více sjednotit, udělat širší zájmovou skupinu, která by šla dohromady za společným cílem. Možná se tomu dnes říká ošklivě lobbing, ale v našem podání by to snad nemuselo být nic špatného. To by byl první návrh, jak to zkusit jinak. A za druhé by se dalo zkusit vystoupit z určité akademicko – odborné izolace, ve které se někdy nacházíme. Jednáme hlavně s kolegy odborníky nebo s úřady. Proč více nezapojit pacienty a laickou veřejnost? Jsou to voliči a také čím dál větší přímí plátci našeho zdravotnictví. Vím, že panují obavy, že by to mohlo rozpoutat vlnu nepřiměřeného zájmu, kterou zatím nejsme schopni pokrýt. Je to riziko, jistě. Na druhé straně vidím jako reálné riziko i to, že tento krok udělá za nás někdo jiný a že se najednou s velkou mediální pompou objeví například psychosomatické lůžkové oddělení, které ale s naším přístupem nebude mít nic společného mimo názvu. Je totiž jisté, že pojem psychosomatika, alespoň jak to dovedu posoudit zde z Prahy, se pro určitou část pacientů stává velmi „atraktivní značkou“ a nerad bych, aby ji nám nějaký z těch nových oligarchů v českém zdravotnictví vytuneloval.
   Za dva týdny se koná kolokvium rodinných terapeutů v Hejnicích. Jedná se ale o akci otevřenou všem zájemcům o naší psychosomatiku. Doufám, že se tam sejdeme v co největším počtu a že bude i čas projednat podobné úvahy.
   Zdravím a přeji klidný víkend
   Ondřej Masner
   Pozn. admin.: akce v Hejnicích je otevřená jen relativně, je to především setkání absolventů výcviků v rodinné terapii v Libereckém institutu rodinné terapie a psychosomatických poruch. Kromě nich mohou přijít kolegové, kteří s nimi pracují v týmu. Chvála

   Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit
3. Baštecká napsal:

   13.3.2011 v 9.58

   Vážený pane doktore,

   zdravím Vás, to, co píšete níže, mě zaujalo jako přechodový jev.
   Nevím, jestli psychosomatici dostávají přes prsty, zvenku to vypadá, že se jim poměrně daří: scházejí se, mají odbornou společnost, časopis, publikují knihy, které lidi hodně a rádi čtou, mají práci.
   Na druhou stranu od nich jde jakýsi trpký tón. Když jsem byla na poslední liberecké konferenci, zavnímala jsem znaky sekty: uzavřená společnost, lidé v ní se učí jazyku zasvěcených, a vnější svět je nazírán jako nepřátelský. (Doporučila jsem tam něco podobného, co Vy = aby se konference nekonala bez lidí, o které jde, tedy bez pacientů a jejich rodin; z nějakého důvodu to však nejde. Nedovedu si představit jiné pomáhající profese, kde by to nešlo.)
   A teď ten přechod: zdá se, že doporučujete uzavřené společnosti se otevřít; zároveň jí doporučujete zůstat sektou (= obavy, aby někdo nezcizil „naši“ psychosomatiku). Jde asi o nutný průvodní jev přecházení. (Vláďa Chvála říkal mnoha pacientům: Á – vy chcete plavat, a nenamočit se.)
   Já v otevřenost věřím. Ano, nebude to naše či vaše psychosomatika, bude rozmanitá, a rozmanitost patří (možná k nejdůležitějším?) předpokladům udržitelného rozvoje. Aspoň se to světu teď tak jeví.

   Díky za inspiraci.

   Bohumila Baštecká

   Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit
4. admin napsal:

   13.3.2011 v 10.44

   Komentáře mi můžete samozřejmě napsat mejlem, ale pokud je chcete rovnou dát sem na stránky, napište je dolů do oddílu Leave a Reply a odšlete. budou k přečtení pro ostatní. Za konstruktivní diskusi děkujeme.
   V.Chvála

   Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

Pošli svůj názor

Opište kontrolní kód *

Upozorněte mě na následující komentáře cestou e-mailu

Odpověď na komentář zrušíte zde.

Name (required)

Mail (will not be published) (required)

Website