PSYCHOSOM

A nakonec Bohumila Baštecká

Ahoj, Zbyňku, ahoj všem,

Z mého pohledu jde o metarovinu – o to, JAK se vede řeč v situaci, kdy by se odborná společnost (v dialogu s odbornou a jinou veřejností) měla dohodnout například o doporučených postupech pro všechny “na terapeutický trh” (protože co to je jiného) vstupující terapie.

Protože jinak – jak možná víte – psychoterapie za vědu obecně příliš nepovažuju a vždy si připomenu bolestný výkřik Standy Kratochvíla: “Tys mi dala chiropraxi hned za hypnózu!” (= pořadí v seznamu alternativ bylo abecední, takže to odpovídá, ale Standovi šlo o pořadí hodnotové). K zaujímaným tónům:

Je evidentní, že lidé, kteří se ozývají, jsou teď citliví spíše na tóny, které kdo volí, než na obsah.

Jak víš, Zbyňku, ani Tvůj tón v těchto situacích úplně nemiluju, takže se pak někdy nedivím reakcím na něj (reakcím na sebe se také někdy nedivím).

Honů na čarodějnice se nechci účastnit; vychovávala mě v tomto směru nějaká punkáčská píseň, z níž si pamatuju jen refrén: Tak se uč – učí se říct – já jsem se splet!

No, ale to bych asi vklouzla do onoho zvoleného “diskursu” či tónu, kdybych začala soudit a vychovávat. Ptám se: každá krize přináší zajímavé inspirace a nápady. Co je teď třeba udělat, aby z věci vzniklo něco užitečného? A co byste považovali za užitečné?

Ptám se tak proto, že v našem oboru (teď myslím psychosociální krizovou

spolupráci) jsem si po letech vzteklosti uvědomila, že jde jen o prostý fakt, že polovina lidí zastává jedno hodnotové stanovisko a druhá polovina jiné hodnotové stanovisko. Podle toho jim vycházejí výzkumy atp. Takže jsme si zvykli uvádět všechny naše příspěvky slovy: “zastáváme tyto a tyto hodnoty a domněnku odolnosti; výhodou našeho přístupu je, rizikem našeho přístupu je”.

Jen se ptám, jestli by náhodou nešlo schizma apriorně přijmout, vyjádřit hodnoty obou stran, a dál spět ke společnému stanovisku, postupu atd.

V něčem z toho bych určitě mohla přispět.

Tak nějak nám všem jde o světový mír.

(Každopádně – bez zlehčování – děkuju, že se angažujete.)

Bohumila

12. 2. 2011

Diskuse k článku z Psychosomu 4/2010 

Jiřinu Prekopovou se nepodařilo na sympozium rodinné terapie v Sudicích v r. 2010 vyfotit. Vypadala takto. Foto Andrea Sojenková

V Psychosomu číslo 4 z roku 2010 byl publikován hezký přehledový článek autorek Stackeové a Boehmové o psychologických aspektech přítomnosti otců u porodu. Mj. je v něm uvedeno, že v ČR došlo k první účasti nastávajícího otce u porodu dne 29. 3. 1984 ve znojemské nemocnici. Dovoluji si zde uvést, že já sám jsem byl přítomen u porodu svého syna už dříve, a to 17. 7. 1983 v pražské krčské porodnici. Má přítomnost ovšem ještě nebyla oficiální, porod byl veden kolegyní Olgou Havránkovou, která propagovala Leboyerovu alternativu. Ve chvíli, kdy – už po porodu – byla má přítomnost odhalena tehdejší žurnální službou, musel jsem porodní sál okamžitě opustit.

Petr Weiss