Vydání 1-2018
EDITORIAL
Uzávěrka čísla 1/2018 dne 28. 2. 2018, recenzní řízení bylo uzavřeno 15. 2. 2018. Původní práce procházejí recenzním řízením s výjimkou krátkých zpráv, recenzí knih a diskusních příspěvků. Foto, grafická úprava V. Chvála. V tomto čísle také fotografie Šimona Pikouse, a Veroniky Madler. The articles are peer-reviewed.
CHVÁLA V.: V DOBĚ POSTKONFERENČNÍ
Sedmnáctou konferenci psychosomatické medicíny v Liberci máme za sebou, jednáme o tom, zda ta příští bude už konferencí Evropské asociace psychosomatické medicíny (EAPM) v Praze r. 2020. Obávali jsme se, zda se podaří vytvořit dobrou atmosféru při mnohem větším počtu účastníků už teď. A podařilo se.
Zda se to může podařit v angličtině a pod taktovkou profesionální firmy, je otázka. Proč nám tak záleží na atmosféře? Protože jsme přesvědčeni, že v přátelské a laskavé atmosféře se lépe snášejí rozdíly mezi účastníky. Víme, že se v takovém prostředí aktivují docela jiné okruhy v mozku než v situaci boje a ohrožení. V takovém stavu mnohem lépe přijímáme odlišné názory. A že jich v naší psychosomatické obci je dost!
Psychosom chce být platformou pro všechny hlasy, které mají být slyšet. Nejen ty, které vyhovují metodologii EBM (profesor práva JUDr. Telec říká „EBM ideologii“), ale i všechny ostatní, které jsou pro psychosomatické pacienty užitečné a udržitelné v rukou lékaře. K tomu máme ještě dost práce před sebou. Kdyby přeci jen z té atmosféry našich konferencí něco zůstalo i v mezidobí, určitě by se nadšení účastníků časem projevilo v šíření bio-psycho-sociálního pojetí medicíny do jednotlivých lékařských oborů, jako se to už děje v kožním lékařství, ve všeobecném praktickém lékařství a nyní i mezi pediatry. Na konferenci zazněly i kritické hlasy k vývoji Společnosti psychosomatické medicíny ČLS, některé z nich najdete v oddílu Diskuse v tomto prvním čísle roku 2018. Někteří kolegové se domnívají, že česká psychosomatická scéna je moc „psychologizovaná“, zkrátka že se na ní vyskytuje příliš mnoho psychoterapeutů. To nejsou jen kliničtí psychologové, ti mají své místo v medicíně, ne moc velké, ale jasně definované. Před časem se nám podařilo prosadit, aby i lékaři somatických oborů, nejen psychiatři, mohli absolvovat psychoterapeutický výcvik. Ne proto, aby se stali nutně psychoterapeuty, ale aby se skrze sebezkušenost proměnili a více porozuměli psychosociálním okolnostem stonání u svých pacientů. Dnes je z toho trochu zmatek, že někdy nemusí být jasné, co je lékařská psychosomatika a co je psychoterapie. V žádném případě to není totéž. Ale hlavní důvod, proč mezi psychosomatiky je dnes tolik psychoterapeutů, lze spatřovat v tom, že zatím nebyly přijaty kódy psychosomatické medicíny. To v zařízeních, kde lze účtovat léčbu pojišťovně, nutně favorizuje zdravotníky, kteří jsou psychoterapeuty a mohou proto práci s pacientem účtovat pojišťovně jako psychoterapii. Tam, kde pacienti musí hradit léčbu sami, bude i více takových technik, které nemají s psychoterapeutickou reflexí mnoho společného. To může být také důvodem, proč o své práci podávají svědectví spíše psychoterapeuticky orientovaní lékaři než jiní kolegové, i když z hlediska prospěchu u svých psychosomatických pacientů jim nelze nic vytknout.
Nemělo by nás proto zmást, že toto číslo otvíráme prací psycholožky PhDr. Lenky Slámové, studentky doktorského studia. Nejde ani o čistě psychosomatický případ, její pacientka trpí panickými atakami. To je problém, který často spojuje odborníky různých oborů. Somatické lékaře, psychiatry, psychology, psychoterapeuty, ale i fyzioterapeuty. Podívejme se, jaké možnosti v léčbě těchto případů má klinický psycholog. I když víme, že jako lékaři takový prostor pro práci s pacientem asi mít nebudeme.
Typické pro psychosomatiku je, že se často zabývá otázkami, které si běžně lékaři ani nekladou. Například jak je to s otci u porodu. Porodníci si už dávno poradili bez nich, personál porodních sálů si pak na ně začal zvykat, a teď je možná čas se podívat, k čemu je to dobré a k čemu zlé. A protože si otázku položí spíše psychologové nebo studenti humanitních oborů, máme tady z pera doc. PhDr. Daniely Stackeové, PhD, a její studentky Michaely Böhmové přehled názorů na tuto problematiku v oddíle Teorie.
Jednou z nejzajímavějších přednášek na letošní konferenci bylo vystoupení pana PaedDr. ICLic. Michala Podzimka, Th.D., Ph.D. na téma holistického přístupu k pacientovi. Přinesl pojem theonomie. Určitě stojí za čtení i když je zařazen v oddíle Filosofie. Celá přednáška je, jako většina ostatních z hlavního sálu, díky panu Jiřímu Václavkovi uveřejněna na webu konference ve výborném zvukovém záznamu (www.psychosomatika-cls.cz).
Jako vždy přinášíme pár recenzí na zajímavé knihy a jsme si vědomi toho, že naše práce na tomto poli není nijak soustavná. Už by se měl najít někdo další, kdo bude psát recenze, až Radkin nebude moci.
V Liberci 22. 2. 2018
Vladislav Chvála
