Vytisknout

POLITIKA, KONCEPCE 4/2012

Vzdělávací program nástavbového oboru [1] psychosomatická medicína

Materiál ke stažení v pdf zde: Návrh koncepce vzdělávání   Na žádost ministerstva zdravotnictví jsme vypracovali v urychleném režimu (byl na to zhruba týden) materiál k projednání a zařazení do novely zákona 185/2009 o vzdělávání zdravotnických pracovníků. Materiál jsme stihli konzultovat s několika odborníky z této oblasti a se zástupci České psychoterapeutické společnosti a odeslat do (šibeničního) termínu. Jak to s ním bude dál, záleží teď na úřednících MZd. Držme mu palce. Uveřejňujeme ho zde proto, aby se k němu případně ještě diskutovalo (i když byl již podán), ale také proto, aby se nově vznikající pracoviště mohla řídit nějakými (zatím nepřijatými) předpisy. (pozn. red.)   Preambule Tímto materiálem, jenž obsahuje náplň vzdělávání certifikovaného kurzu v psychosomatické medicíně na úrovni základní psychosomatické péče, splácíme dluh, který máme ke svým pacientům, ale i k pojišťovnám i k výzkumným týmům, které už v osmdesátých letech minulého století zjistily, že až 20 % pacientů v ordinaci praktických lékařů potřebuje komplexnější péči v duchu Engelova bio-psycho-sociálního modelu nemoci. (Baudiš, 1986)[2] Doháníme tím také vzdělání, kterého se německým kolegům dostává již od 80. let min. století. Základní psychosomatická péče, jak je definována v německém zdravotnictví, je určena té části veřejnosti, která využívá služeb veřejného zdravotnictví pro somatické projevy svých neuvědomovaných psycho-sociálních problémů ve stále složitější společnosti. Počet takových pacientů prudce stoupá také u nás. Pokud není medicínský systém kompetentní pracovat s psychickými a sociálními aspekty tělesných nemocí (a to bez příslušného vzdělání není), velká část těchto pacientů zbytečně chronifikuje a neúměrně zatěžuje náš zdravotnický systém a finance pojišťoven. Základní psychosomatická péče je míněna jako zvýšení kompetence somatických lékařů s ohledem na bio-psycho-sociální model nemoci. Bezpodmínečnou základnou je aktivní, kontinuální a důvěru zprostředkovávající formování vztahu mezi lékařem a pacientem. Tímto způsobem pokrývá základní psychosomatická péče potřebu léčby většiny těch psychogenních nemocí, pro které není zapotřebí žádná rozsáhlá a dlouhodobá psychoterapie prováděná odborným psychoterapeutem a umožňuje včasnou a správnou indikaci pacientů pro segment péče psychoterapeutické.  

Cíle specializační přípravy

Psychosomatická problematika je mezioborová. V oblasti postgraduálního vzdělávání v základním rozsahu je součástí specializační průpravy v psychiatrii případně v jiných klinických oborech. Specializace v psychosomatice představuje větší rozsah požadovaného vzdělání v této oblasti, než je požadováno v jednotlivých oborech (psychiatrie, vnitřní lékařství a další). Cílem této specializace v psychosomatice je získat teoretické a praktické znalosti v psychiatrii, somatické medicíně a v psychoterapii a tyto mezioborově integrovat. Psychosomaticky vzdělaný lékař bude mít větší erudici při diagnostice a léčbě pacientů s funkčními obtížemi/somatizačními poruchami a dále u nemocných, kde je patrná výrazná příměs psychosociální problematiky. Tedy v oblasti, která nemůže být kvalifikovaně řešena bez použití těchto přístupů. Odborník v psychosomatice je schopen vykonávat samostatně léčebně preventivní činnost v této oblasti zdravotnictví. S ohledem na současný stav znalostí této problematiky mezi zdravotnickými pracovníky a vzhledem k rozsahu požadavků na adepty tohoto oboru je vzdělávací program rozpracován jako Základní psychosomatická péče. Ta obsahuje především teoretické znalosti a dovednosti komunikace. Na ni pak navazuje možnost vzdělávání k erudici psychoterapeuta, které není náplní tohoto oboru. Specializace lékařů v psychosomatice neomezuje účast klinických psychologů v péči o psychosomatické pacienty. Jejich podíl v péči o tyto pacienty je přínosný. Společná účast lékařů a klinických psychologů na vzdělávacích akcích je rovněž vhodná, vzhledem k tomu, že ve většině případů bude potřebná úzká spolupráce lékařů a klinických psychologů, kteří se častěji než lékaři mohou věnovat hlubšímu studiu a provádění psychoterapeutických metod, které jsou v indikovaných případech k léčbě psychosomatických pacientů potřebné. Pro dosažení kompetencí psychoterapeuta musí v dalším vzdělávání lékaři splnit stejné požadavky jako kliničtí psychologové.  

Požadavky na specializační přípravu

Do specializační přípravy může být zařazen lékař s odbornou specializací psychiatr, praktický lékař, pediatr, ženský lékař, internista, neurolog, rehabilitační lékař, imunolog nebo v dalším somatickém oboru, popřípadě lékař v přípravě na takový obor. Celková délka specializační přípravy v psychosomatice je minimálně 36 měsíců (a uchazeč může tuto přípravu absolvovat paralelně se specializační přípravou v základním oboru). Praxe v psychiatrii ev. v jiném klinickém oboru medicíny a v psychoterapii musí být vykonána pod vedením příslušného odborníka. a)     Povinná praxe 36 měsíců v oboru psychiatrie nebo v jiném oboru klinické medicíny (vnitřní lékařství aj.). b)     Doplňková praxe pro psychiatry 2 měsíce na oddělení některého z klinických oborů (vnitřní lékařství aj.). Pro nepsychiatry 2 měsíce na psychiatrickém oddělení nebo v PL. c)      Účast na balintovských skupinách v rozsahu 26 hodin. Vhodný je i kratší sebezkušenostní program. Doporučené odborné akce: IPVZ, ČLS JEP, ČLK, AKP, atd.  

Specializovaný výcvik

Příprava se soustředí na tyto okruhy: a)     Teoretické znalosti Uchazeč musí prokázat dobré teoretické znalosti psychosomatické a behaviorální medicíny, ve smyslu bio-psycho-sociálního pojetí zdraví a nemoci, znalosti psychiatrie, psychoterapie a musí být orientován ve vnitřním lékařství (je-li psychiatr). V případě lékaře jiného klinického oboru se požadují rovněž dobré teoretické znalosti psychosomatické a behaviorální medicíny, psychoterapie, vlastního klinického oboru a orientace v psychiatrii. Uchazeč musí být seznámen s etickými principy v medicíně (včetně psychoterapie). Musí se orientovat v oblasti výzkumu v psychosomatice. b)     Praktické dovednosti Uchazeč musí být schopen diagnosticky zařadit pacienta s psychosomatickým onemocněním (somatické onemocnění s významnou psycho-sociální složkou), navrhnout terapeutický postup a samostatně jej léčit[3] nebo v rámci týmové spolupráce se podílet na jeho léčbě. c)      Povinnou praxi na vhodných pracovištích d)     Seznam požadovaných úkonů (logbook) Uchazeč o závěrečnou zkoušku v specializaci Psychosomatická medicína musí předložit seznam následujících výkonů. Výkony z klinického oboru musí být potvrzeny lékařem se specializací v daném oboru. a)    účast na vzdělávacích aktivitách – povinná

Kurzy, semináře Počet hodin
kurz Základní psychosomatická péče [4] 84
balintovská skupina 26 hodin
kurz Práce s časovou osou 20 hodin

Pokud výše uvedené kurzy byly absolvovány v době až 5 let zpátky, nemusí být absolvovány znova, započítají se. b)    účast na vzdělávacích aktivitách – doporučená (alternativně)

Kurzy, semináře Délka trvání
kurz relaxačních metod, hypnózy či focusingu v rozsahu min. 20 hod.
kurz tělově-terapeutických technik v rozsahu min. 20 hod.
kurz komunikace 20 hod.
kurz neverbálních technik 20 hod.

c)    povinná praxe[5]

Akreditované pracoviště Počet měsíců
Pracoviště vlastního oboru dle zařazení do specializace 36
Doplňkové pracoviště 4
z toho psychiatrie (pro somatické lékaře) 2
somatický obor (pro psychiatry) 2
akreditované psychosomatické pracoviště[6] 2
Lékařům, kteří absolvovali některou z výše uvedených praxí v rámci specializačního vzdělávání v některém z uvedených oborů, je tato praxe uznána.

 

Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

Nedílnou součástí vzdělávacího programu je vedení záznamu o provedených výkonech (logbook) a průkazu odbornosti lékaře (odborný index). Potvrzené výkony musí být doložitelné ve zdravotnické dokumentaci. Počet výkonů uvedený v logbooku je stanoven jako minimální. Předpokládá se absolvování nebo asistence u takového počtu výkonů, aby školenec zvládl danou problematiku jak po teoretické, tak i po praktické stránce. Teoretické znalosti

Somatické aspekty psychosomatické medicíny
  • Patofyziologie, klinický obraz a typický průběh chronických onemocnění s významnou psycho-sociální složkou
  • Bolest, její diagnostika a léčba především z hlediska psycho-sociálních aspektů
  • Patofyziologie, diferenciální diagnostika a klinika symptomů provázejících psychosomatická onemocnění
  • Spánkové poruchy a jejich léčba
  • Patogeneze a salutogeneze
  • Možnosti somatických oborů v léčbě chronických onemocnění s významnou psycho-sociální složkou a jejich komplikace
  • Somatické projevy emočních reakcí a somatizace
  • Somatické projevy psychiatrických onemocnění
  • Možnosti tělové terapie psychosomatických poruch
  • Edukace pacienta a rodiny
 
Psychosociální aspekty psychosomatické medicíny
  • Vývoj psychosomatických teorií a základní teoretická východiska
  • Komunikace a nemoc- cyklický maladaptivní vztahový kruh
  • Symptom jako výraz interpersonálních procesů
  • Somatické symptomy definovaných psychiatrických poruch především emočního spektra
  • Manifestace komunikačních napětí v tělesných, duševních a sociálně- komunikačních interpersonálních symptomech
  • Rodinný systém a jeho vliv na vznik a udržování somatického symptomu
  • Zapojení rodiny do léčby pacienta, stupňovitý model
  • Vývojový model rodiny a indikace rodinné terapie při léčbě psychosomatických onemocnění
  • Hlubinné zdroje psychosomatických příznaků a možnosti individuální či skupinové dynamické psychoterapie
  • Komunikační dovednosti ve specifických klinických situacích
  • Reflexe vlastních reakcí na pacienta (přenos, protipřenos)
  • Spolupráce s jinými specialisty; sociální a ekonomické obtíže pacienta
  • Plán péče a jeho realizace; etické problémy výzkumu v psychosomatické medicíně, etické standardy.
Diagnostika a indikace léčby
  • Základní psychosomatické vyšetření (bio-psycho-sociální)- práce s časovou osou.
  • Hypotetizování a stanovení léčebného plánu. Týmová spolupráce.
  • Rozpoznání příznaků závažných život ohrožujících stavů a jejich řešení

  Praktické dovednosti

  Minimální počty výkonů a klinických zkušeností v psychosomatice logbook

Výkony Počet
úvodní rozhovor s pacientem, klinický rozbor, formulace hypotézy o problému, pacienta a stanovení terapeutického plánu. (časová osa) 15
konziliární vyšetření (intervence) u pacienta s psychosomatickou problematikou 15
léčba psychosomatického pacienta (buď samostatná, nebo v rámci týmové spolupráce) v trvání minimálně 10 návštěv 20
zpracování a prezentace kazuistiky případně ve spolupráci s psychoterapeutem 1

  Hodnocení specializační přípravy Vzdělávání probíhá pod vedením přiděleného školitele na akreditovaném pracovišti[7]. a)         Průběžné hodnocení školitelem

  b)         Vzdělání v Základní psychosomatické péči vyžaduje složení závěrečné zkoušky, ke které lze přistoupit po splnění dalších předpokladů:

  c)         Vlastní závěrečná zkouška

 

Charakteristika činností, pro které absolvent vzdělávání v nástavbovém oboru získal zvláštní odbornou způsobilost

Absolvent vzdělávání  Základní psychosomatická péče je oprávněn provádět samostatně (nebo v rámci týmu) léčebně preventivní (popř. konziliární) činnost u pacientů s psychosomatickou problematikou v rámci svého specializačního oboru. Vedle kódů výkonů svého oboru využívá kódu 09507 (psychoterapie podpůrná vykonávaná lékařem nepsychiatrem), 09525 (rozhovor lékaře s rodinou) nebo 35117 (rozhovor psychiatra, pedopsychiatra, klinického psychologa nebo sexuologa s rodinou a dalšími osobami) s frekvencí maxim. 1× za měsíc, nebo 09523 (edukace pacienta a jeho rodiny) s frekvencí 1× za půl roku. Absolvent certifikovaného kurzu Základní psychosomatická péče není oprávněn provádět systematickou psychoterapii.  

Charakteristika akreditovaných pracovišť

Pracoviště zajišťující výuku školenců musí být akreditováno (ustanovení §13 zákona č. 95/2004 Sb.). Pracoviště musí zajistit školenci absolvování vzdělávacího programu nebo jeho podstatnou část. K tomu slouží řádné a plné zapojení školence do práce pod dohledem školitele, a umožnění studia a pobytu na jiném akreditovaném pracovišti, poskytujícím další část přípravy, která není dostupná na vlastním pracovišti. To je důležité především s ohledem na multi-disciplinární charakter psychosomatické medicíny. Vzhledem k rozdílnému rozsahu poskytované odborné péče a výuky se rozlišují následující typy pracovišť. Minimální kritéria akreditovaného pracoviště jsou dána splněním odborných, provozních, technických a personálních předpokladů. Nedílnou součástí žádosti o udělení akreditace je plán přípravy školence[8].  

Akreditovaná pracoviště (AP)

1.1.1         Akreditované pracoviště – psychosomatická klinika[9]

Personální požadavky
  • Vedoucí lékař/školitel má nejméně 10 let výkonu povolání lékaře v oboru specializace, specializovanou způsobilost v oboru psychosomatická medicína (nebo adekvátní vzdělání, například specializace v systematické psychoterapii) z toho min. 5 let praxe od získání specializované způsobilosti nebo zvláštní odbornou způsobilost v oboru PM a s min. úvazkem 1,0
  • Poměr školitel/školenec – 1:2
  • Nutná spolupráce dalších zdravotnických pracovníků, jejichž zařazení a činnost vyplývá ze vzdělávacího programu oboru psychosomatická medicína:
- psychiatr, - klinický psycholog - psychoterapeut - rehabilitační pracovník (vysokoškolák) - sociální pracovník, - a další nezdravotnické profese dle potřeby pracoviště  
  • Školitel dokládá svou způsobilost při žádosti o akreditaci pracoviště profesním životopisem a přehledem svých odborných a pedagogických aktivit v posledních 5 letech.
  • Spolu se žádostí je nutno předložit plán plnění povinností stanovených vzdělávacím programem. Pokud pracoviště zajišťuje více než jednu část, vždy výukový plán předkládá.
  • Supervize týmu (žadatel dokládá smlouvou o supervizi se supervizorem (např. Český institut pro psychoterapii- ČIS)
Materiální a technické vybavení
  • Vybavení pracoviště dle standardů personálního a přístrojového vybavení odpovídající pasportizaci zdravotnického zařízení
  • Součásti podílející se na činnosti pracoviště:
- ambulantní pracoviště, popř. lůžka - zázemí pro školence, přednáškový sál (institut)
Vědecko-výzkumná činnost
  • Školenec by se měl seznámit během své přípravy se zásadami vědecké práce, měl by mít možnost seznámit se s výzkumnou činností pracoviště, případně se i na ní podílet
  • Přístup k odborné literatuře, včetně el. databází (zajištění vlastními prostředky nebo ve smluvním zařízení)

   

1.1.2       Akreditované pracoviště – Středisko komplexní terapie psychosomatických poruch[10]

Personální požadavky
  • Vedoucí lékař/školitel nebo klinický psycholog/školitel má nejméně 10 let výkonu povolání lékaře/klinického psychologa v oboru specializace, specializovanou způsobilost v oboru PM, z toho min. 5 let praxe od získání specializované způsobilosti (k systematické psychoterapii nebo psychosomatiky), s min. úvazkem 1,0.
  • Poměr školitelů/školenců – 1:2.
  • Nutná spolupráce dalších zdravotnických a nezdravotnických pracovníků, jejichž zařazení a činnost vyplývá ze vzdělávacího programu oboru PM, například:
- lékař s různou specializací v somatické medicíně, - lékař psychiatr s orientací na psychosomatiku a psychoterapii, - klinický psycholog a psychoterapeut, - rehabilitační vysokoškolák, - další nezdravotnický pracovník dle potřeb pracoviště.
  • Školitel dokládá svou způsobilost při žádosti o akreditaci pracoviště profesním životopisem a přehledem svých odborných a pedagogických aktivit v posledních 5 letech.
  • Školitel dokládá existenci supervize týmu (smlouvu se supervizorem).
  • Spolu se žádostí je nutno předložit plán plnění povinností stanovených vzdělávacím programem. Pokud pracoviště zajišťuje více než jednu část, vždy výukový plán předkládá.
Materiální a technické vybavení
  • Vybavení pracoviště dle standardů personálního a přístrojového vybavení.
  • Součásti podílející se na činnosti pracoviště:
    • Klinická část (ambulance, stacionář).
    • Výuková část (institut).
  • Přístup k odborné literatuře, včetně el. databází (zajištění vlastními prostředky nebo ve smluvním zařízení).
Vědecko-výzkumná činnost
  • Školenec by se měl seznámit během své přípravy se zásadami vědecké práce, měl by mít možnost seznámit se s výzkumnou činností pracoviště, případně se i na ní podílet.
  • Přístup k odborné literatuře, včetně el. databází (zajištění vlastními prostředky nebo ve smluvním zařízení).

 

1.1.3        Akreditované pracoviště- individuální ordinace psychosomatiky[11]

Personální požadavky
  •  lékař/školitel nebo klinický psycholog/školitel má nejméně 10 let výkonu povolání lékaře/klinického psychologa v oboru specializace, z toho min. 5 let praxe od získání specializované způsobilosti (k systematické psychoterapii nebo psychosomatiky), s min. úvazkem 1,0.
  • Poměr školitelů/školenců – 1:1.
  • Je možná spolupráce dalších zdravotnických a nezdravotnických pracovníků, se kterými školitel spolupracuje na základě vzájemných dohod a se kterými má pravidelný klinický seminář či balintovskou skupinu:
- lékař s různou specializací v somatické medicíně - lékař psychiatr s orientací na psychosomatiku a psychoterapii - klinický psycholog a psychoterapeut - rehabilitační vysokoškolák
  • Školitel dokládá svou způsobilost při žádosti o akreditaci pracoviště profesním životopisem a přehledem svých odborných a pedagogických aktivit v posledních 5 letech.
  • Školitel dokládá existenci balintovských skupin (smlouvu s vedoucím balintovských skupin)
  • Spolu se žádostí je nutno předložit plán plnění povinností stanovených vzdělávacím programem pro školence. Pokud pracoviště zajišťuje více než jednu část, vždy výukový plán předkládá.
Materiální a technické vybavení
  • Vybavení pracoviště dle standardů personálního a přístrojového vybavení.
  • Součásti podílející se na činnosti pracoviště:
    • Klinická část (ambulance, stacionář)
 
Vědecko-výzkumná činnost
  • Školenec by se měl seznámit během své přípravy se zásadami vědecké práce, měl by mít možnost seznámit se s výzkumnou činností pracoviště, případně se i na ní podílet.
  • Přístup k odborné literatuře, včetně el. databází (zajištění vlastními prostředky nebo ve smluvním zařízení).

 

Programy povinných vzdělávacích aktivit a personální a technické vybavení pro jejich realizaci

Charakteristika vzdělávacích aktivit

1.1.4       Program kurzu Základní psychosomatická péče

  Předmět Minimální počet hodin
Úvod do problematiky Úvod do psychosomatické medicíny, historický přehled 2
Interpersonální medicína, bio-psycho-sociální pojetí zdraví a nemoci(Patogeneze a salutogeneze; komunikace a nemoc- cyklický maladaptivní vztahový kruh; symptom jako výraz interpersonálních procesů; manifestace komunikačních napětí v tělesných, duševních a sociálně- komunikačních interpersonálních symptomech)  4
Rámcové podmínky a teorie lékařského rozhovoru, Práce s časovou osou, praktické ukázky, rozbor 4
Psychosomatické aspekty klinických obrazů nemoci 1
Somatoformní  porucha obecně 1
Onemocnění s primárně-tělesnou symptomatikou Oběhový systém (koronární srdeční onemocnění, srdeční neuróza, esenciální hypertenze) 1
Dýchací orgány (hyperventilační syndrom a astma bronchiale) 1
Trávicí trakt (funkční abdomin. Potíže, žaludeční a duoden vřed, colitis ulceroza, Morbus Crohn) 2
Poruchy příjmu potravy 2
Sexuální dysfunkce, rozhovor s pacientem o sexu 2
Dermatologie: Pokožka jako hraniční orgán a vztahové pole (neurodermatitis, urticaria, psoriasis, akné, artificiální dermatózy) 3
Pohybový aparát v bio-psycho-sociálním pohledu (bolesti zad a kloubů) 3
Onemocnění v oblasti ušní, nosní, krční (Psychosociální souvislosti u: tinitu, poruch hlasu, poruch sluchu, poruch řeči, zánětů HCD a  zánětů středouší či dyskomfortu  v krční oblasti) 2
Časté neurologické klinické obrazy nemoci a jejich psycho-sociální kontexty 2
Psychosociální kontexty některých gynekologických onemocnění (poruchy krvácení a cyklu, dysmenorea, klimakterický syndrom, chronický recidivující bolesti v podbřišku, pruritus vulvy a fluor, uro-gynekologické poruchy, sterilita) 2
Sexuální zneužívání, následky, rozpoznání, léčba, rozhovor s pacientem a s rodinou 3
Trauma, akutní a chronický posttraumatický syndrom, diagnostika, léčba 2
Chronicky nemocný pacient s malignitou a nevyléčitelně nemocný (Zpracovávání a vypořádávání se s onkologickým nebo s chronickým nezhoubným onemocněním). Edukace a doprovázení. 2
Onemocnění s primárně vnitřní duševní symptomatikou Úzkostné a nutkavé poruchy 2
Deprese a sebevražednost
  • symptomatika,
  • etiologie a systematika depresivních poruch
  • těžká deprese
  • kombinace farmakoterapie a psychoterapie
  • sebevražednost
  • protisuicidální kontrakt
2
Závislostní onemocnění:
  • symptomatika
  • alkohol, sedativa, hypnotika, drogy
  • etiologie a psychodynamika
  • práce se závislými osobami, systém péče v ČR
2
Obtížný pacient- problémy ve vztahu mezi lékařem a pacientem:
  • Vyžadující a závislý pacient
  • Problémy ve vztahu s pseudozávislými pacienty
  • Problémy ve vztahu s pasivně agresivními pacienty
2
Systemická rodinná terapie 2
životní cyklus, léčba, péče o sebe Rodina jako sociální děloha, životní cyklus a somatizace 2
Starší pacient 2
Umírající pacient a smrt
  • Rozhovor s umírajícím
  • Poslední úkoly a práce ke smrti
  • Péče o umírající v praktické rodinné péči
  • Kontakt s umírajícími
 
2
Všeobecná psychoterapie v rámci zákl. psychosomatické péči
  • Indikace a prognóza
  • Psychoterapeutický rozhovor
  • Kombinace somatických a psychoterapeutických metod
  • Přehled odborných psychoterapeutických metod, indikace
2
Psychosomatika lékaře a burning-out syndrom
  • Role lékaře a konflikty rolí
  • Pracovní zatížení lékaře a zdraví lékaře
  • Vypořádávání se se zatížením v lékařské profesi
2
Alternativní postupy vhodné pro ZPP
  • Akupunktura z pohledu rodinné terapie
  • Tělová terapie, hypnoterapie
 
4
Etika a terapie 2
Psychoanalýza a její postavení dnes 2
Balintovská skupina celkem 14[12]
  Celkem 84

    Personální a technické zabezpečení kurzu Základní psychosomatická péče

Personální zabezpečení
  • Lékaři se specializovanou způsobilostí nebo zvláštní odbornou způsobilostí v oboru psychosomatická medicína či psychoterapie a praxí nejméně 5 let v oboru, případně se specializovanou způsobilostí ve vyučované problematice.
  • Garant kurzu má nejvyšší vzdělání v oboru a nejméně 10 let praxe výkonu povolání lékaře v oboru specializace.
  • Program je postaven na lokalizované učebnici Základní psychosomatická péče německých autorů Tres, Krusse, Ott, ze které lze studovat. Přednášející jsou zkušení klinici, kteří staví témata na svých zkušenostech a teoretických poznatcích, proto je nezbytné čerpat také z aktuálních přednášek.
Technické zabezpečení
  • Učebna pro teoretickou výuku s příslušným vybavením.
  • Učebna pro balintovskou skupinu (sezení v kruhu)
 

1.1.5        Program kurzu Práce s časovou osou (sebezkušenostní seminář)*

Předmět Minimální počet hodin
Úvodní skupina 1,5
Teorie časové osy 1,5
Praktická ukázka časové osy 1,5
Skupina, reflexe 1,5
Vlastní práce s časovou osou, sběr dat, práce ve dvojicích 3
Rozbor časové osy jednotlivých účastníků s výkladem teorie 6
Skupina, reflexe 1,5
Praktické aplikace časové osy účastníků na možnosti jednotlivých oborů 2
Závěrečná skupina reflexe 1,5
Celkem 20

  Personální a technické zabezpečení kurzu Práce s časovou osou (sebezkušenostní seminář)

Personální zabezpečení
  • Lektoři se znalostí práce s časovou osou, pracují s ní nejméně 10 let v klinické praxi, specializace v PM a systematické psychoterapii nejméně 5 let
Technické zabezpečení
  • Učebna pro teoretickou výuku s příslušným vybavením; poskytnutí studijních textů

*Pokud byl kurz vykonán až 10 let zpátky, bude započítán.

1.1.6       Balintovská skupina

Obsah a metoda
  • K péči o vztah lékař- pacient, k jeho reflexi a sebereflexi zdravotnického pracovníka slouží metoda práce ve skupině podle dr. M. Balinta, kterou vedou vyškolení lektoři (seznam na www.psychoterapeuti.cz )
  • Skupina zdravotníků se schází s lektorem na 2 hodinový strukturovaný seminář nad vlastními případy 1x za 1-2 měsíce
Technické zabezpečení
  • Učebna pro teoretickou výuku s příslušným vybavením; poskytnutí studijních textů

   

Personální zabezpečení
  • Lektoři se erudovaní ve vedení balintovských skupin s klinickou zkušeností nejméně 5 let.
Technické zabezpečení
  • Místnost pro práci 10-20 osob

 

Doporučená literatura

Doporučená literatura
Anderson H.: Konverzace, jazyk a jejich možnosti. Postmoderní přístup k terapii. Brno NC Publ. 2009, 235 s., ISBN: 978-80-903858-6-3
Baštecký J., Šavlík J., Šimek J. a kol.: Psychosomatická medicína. Praha: Grada, 1993, 363 s., ISBN 80-7169-031-7
BERAN, J. Základy psychoterapie pro lékaře. Praha: Grada, 2000. 155 s. ISBN 80-7169-932-2.
Boss M.: Včera v noci se mi zdálo. Praha, Grada, 1994, 177 s., ISBN 80-85424-74-6
Danzer G.: Psychosomatika. Celostný pohled na zdraví těla i duše. Praha: Portál, 2001, 244 s., ISBN 80-7178-456-7
Dörner K., Plog U.: Bláznit je lidské. Praha: Grada, 1999, 253 s., ISBN 80-7169-628-5
Erikson E.H.: Dětství a společnost. Praha, Argo, 2002, 383 s., ISBN 80-7203-380-8
Faleide A. O.,Lian L.B., Faleide, E.K.: Vliv psychiky na zdraví. Soudobá psychosomatika., Praha: Grada, 2010, 240 s., ISBN 978-80-247-2864-3
Chromý K., Honzák R. a kol.: Somatizace a funkční poruchy; Grada, Praha 2005, 216 s., ISBN 80-247-1473-6
Křížová E.: Proměny lékařské profese z pohledu sociologie; Praha: Sociologické nakladatelství SLON, 2006, 142 s., ISBN 80-86429-57-1
Kalvach, Z., aj. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada, 2004. 861 s. ISBN 80-247-0548-6.
Keleman S.: Ztělesněná zkušenost. Procesuální práce s tělem.; Praha: Portál, 2010, 108 s. ISBN 978-80-7367-664-3
Klimpl P.: Psychická krize a intervence v lékařské ordinaci. Praha: Grada, 1998, 167 s., 80-7169-324-3
Kratochvíl, S.: Základy psychoterapie; 6. aktualizované vydání, Portál, Praha 2012
Miovský M.: Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada, 2006, 332 s., ISBN 80-247-1362-4
Papežová H.:  Spektrum poruch příjmu potravy. Interdisciplinární přístup. Praha: Grada, 2010, 424 s., ISBN 978-80-247-2425-6
Poněšický J.: Neurózy, psychosomatická onemocnění a psychoterapie; Praha: Triton 1999, 215 s., ISBN 80-7254-459-4
Prochaska J. O., Norcross J.C.: Psychoterapeutické systémy; Praha: Grada, 1999, 479 s., ISBN 80-7169-766-4
Schlippe A., Schweitzer J.: Systemická terapie a poradenství. Brno: Cesta, 2001, ISBN 80-7295-013-4
Trapková L., Chvála V.: Rodinná terapie psychosomatických poruch; Praha: Portál, 2004, 248 s., ISBN 978-80-7367-391-8
Tres W., Krusse J., Ott J.: Základní psychosomatická péče; Praha: Portál, 2008  394 s. ISBN 978-80-7367-309-3
Vybíral Z., Roubal J. (eds.): Současná psychoterapie. Praha: Portál, 2010, 743 s., ISBN 978-80-7367-682-7
Wetzig- Würth H. Müller P.: Psychoterapeutický rozhovor; Trenčín: Vydavatelstvo F, 2004, 223 s., ISBN 80-88952-11-5
Watzlawick P.,Bevelasová J. B., Jackson D. D.: Pragmatika lidské komunikace. Hradec Králové: Konfrontace, 1999, ISBN 80-86088-04-9
Odborné časopisy
PSYCHOSOM, časopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medicínu; www.psychosom.cz , ISSN 1214-6102
ČESKÁ S SLOVENSKÁ PSYCHIATRIE, ISSN 1212-0383
PSYCHOTERAPIE, ISSN 1802-3983
PSYCHIATRIE PRO PRAXI, SOLEN ISSN 1213-0508
PRAKTICKÝ LÉKAŘ, ISSN 0032-6739

 



[1] Certifikovaný kurz (název „nástavbový obor“ vyplývá z legislativní zkratky dle vyhlášky č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů).
[2] Baudiš P., Mudra M., Škoda C., Tomášek L., Kožený J., Traugottová D.: Psychiatrická nemocnost v praxi obvodního lékaře, Sborník referátů a diskuse,vydala Psychiatrická léčebna v Kroměříži v r. 1986.
[3] Léčbou v dosaženém stupni vzdělání v základní psychosomatické péči rozumíme především léčebné výkony dané specializace rozšířené o rozhovor lékaře s pacientem (nad běžný rámec), edukace pacienta a rodiny, výkony z oblasti relaxačních a hypnotickým technik nebo akupunktury (tělové techniky v psychosomatice).
[4] Kurz katedry psychiatrie IPVZ.
[5] Praxe na akreditovaných pracovištích, která disponují náležitým personálním vybavením a zázemím pro školence. Doporučená doplňková praxe probíhá na příslušných pracovištích téže nebo i jiné nemocnice, která získala akreditaci.  
[6] S postupným zvyšováním počtu těchto pracovišť bude stoupat i jejich kapacita
[7] Platí po ukončení přechodného období, ve kterém je vzdělání v psychosomatice přiznáno těm lékařům, kteří již splnili požadovaná kritéria v minulosti (mají potvrzení o absolvování zkoušky z psychosomatické problematiky IPVZ, doc. Beranem). Dokud nebude dostatečná kapacita akreditovaných pracovišť, určí školitele vedoucí katedry psychiatrie IPVZ.
[8] Do doby, než bude dostatečná kapacita akreditovaných pracovišť, ujímá se této funkce katedra psychiatrie IPVZ (viz vyjádření vedoucího katedry v příloze).
[9] Lůžkové či ambulantní zdravotnické zařízení specializované na psychosomatickou problematiku s víceoborovým týmem, zaměřené na klinickou práci, výuku a výzkum. Může být přičleněné k fakultní nemocnici či k vysoké škole se zdravotnickou výukou (LF, FTVS, VŠ s oborem ošetřovatelství atp.).
[10] Ambulantní pracoviště s multidisciplinárním týmem, případně stacionář zaměřený především na práci s psychosomatickým pacientem.
[11]  Individuální ordinace lékaře s psychosomatickou erudicí v některém ze somatických oborů či v psychiatrii.
[12] Tento kurz poskytuje jen 14 hodin balintovských skupin (vždy 2 hodiny na konci každého ze 7 setkání), proto je třeba hledat v okolí možnost zapojit se do setkání balintovské skupiny a doložit ještě dalších 12 hodin.   m