RECENZE

Zobrazení: 0
Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

JAKUB MEDAL: STRUČNÁ HISTORIE VŠEHO – KNIHA, KTEROU BYCH SI PODLE NÁZVU NEKOUPIL
Shrnutí knihy K. Wilber: Stručná historie všeho. 1996. (ISBN 978-80-7397-307-3)

Název knihy působí provokativně, ale nelže. Integrativní filozof a transpersonální psycholog Ken Wilber shrnuje průřez historie lidstva na Zemi se zohledněním vývoje individuálního „já“ (subjektivno), kulturního „my“ (intersubjektivno) i vývoje chování-mozku a společnosti (objektivno a interobjektivno).

Autor se proslavil vydáním knihy „The Spectrum of Consciousness“ ve svých pouhých 23 letech, jeho zřejmě vrcholným dílem je kniha „Sex, Ecology, Spirituality. The Spirit of Evolution“. V přeložené „Stručné historii všeho“ je na 364 stránkách formátu A5 (čtivou velikostí písma i délkou kapitol a podkapitol spolu s názornými obrázky) srozumitelným a poutavým způsobem představeno něco tak dlouhotrvajícího a složitého, jako je cesta vývoje vědomí lidského jedince i lidstva – a jaké souvztažnosti to má až k problémům moderního a postmoderního světa. Kniha je psaná formou rozhovoru s fiktivní tazatelkou a jejím základním poselstvím je – v duchu psychosomatické medicíny – stop redukcionismu (jakémukoliv). Po přečtení knihy má člověk dostupný vnitřně-zevní model, do kterého si může dosadit jakýkoliv zážitek či znalost a lépe jim rozumět v kontextu vývoje lidstva (je jedno, jestli jde o aktuální problematiku genderu, imperialistické války Ruska na Ukrajině nebo moderní krátkozraké vědy a její neméně krátkozrakých odpůrců).
Ústředním motivem knihy je rozdělení kosmu na 4 kvadranty – viz dva obrázky níže, které znázorňují to samé:

 recenze obr 1

recenze obr 2 
Tyto kvadranty se dají rozdělit na VNITŘNÍ s „levorukými aspekty“, které je potřeba poznávat pomocí interpretace (dialogický pohled) a na ZEVNÍ s „pravorukými aspekty“, které je možné poznávat pomocí pozorování (monologický pohled).

A) CESTA LEVÉ RUKY (INTERPRETAČNÍ, HERMENEUTICKÁ, VĚDOMÍ)

• Levoruké aspekty nejsou vidět, nejde je jednoduše lokalizovat, nejde ukázat na závist, pýchu, vědomí, hodnotu, záměr či touhu. To ale neznamená, že neexistují, jenom je nelze spatřit mikroskopem, teleskopem či jiným senzoricko-empirickým přístrojem s pomocí našich smyslů. Je potřeba umět si vyložit/interpretovat své nitro a to se děje v dialogu – např. i nejjednodušší definice Freudova učení by se mohla nazvat „léčbou rozhovorem“ k objevování nitra.

1.) Levoruký individuální aspekt „JÁ“ (intence-úmysl)
Kvadrant vlevo nahoře je projevem vývoje individuálního „já“ (subjektivity) a odpovídají mu vývojově-psychologické teorie. Vývoj jde hierarchicky od bazální schopnosti vázat se přes dráždivost, čití až ke stadiu představové logiky se zvyšující se úrovní zralosti. Sestává z cca 9 „fází obratu“ – hierarchicky od nejranějších prepersonálních přes personální až k transpersonálním (zvyšování hloubky vědomí).
Slova vyjadřující tento kvadrant: subjektivita, pravdivost, upřímnost, integrita, celistvost, spolehlivost, věrohodnost, krása, estetika, umění, soudnost.
Myslitelé typičtí pro tento kvadrant: Freud, Jung, Piaget, Aurobindo, Plótinos, Buddha.

2.) Levoruký kolektivní aspekt „MY“ (kultura-světoprostor)
Kvadrant vlevo dole je projevem vývoje kulturního „my“ (intersubjektivity) a jeho odrazem je kolektivní světonázor – světoprostor – tedy různé úrovně kulturní zralosti. Např. světoprostor archaický, magický, mytický, racionální či existenciální. Kulturní aspekt se vztahuje ke všem vnitřním významům, hodnotám a identitám, které člověk sdílí s příslušníky podobných společenství. Cílem je vzájemné porozumění – subjektivní prostor individuálního „já“ je od intersubjektivního prostředí neoddělitelný – především tento prostor umožňuje vznik subjektivního prostoru. Bez kulturního zázemí by osobní myšlenky byly beze smyslu a člověk by i postrádal nástroj pro interpretaci myšlenek samého sobě.
Slova vyjadřující tento kvadrant: intersubjektivita, oprávněnost, kulturní sladění, vzájemné porozumění, vhodnost, přiměřenost, správnost, dobro, etika a morálka, světonázory, společný kontext, kultura, intersubjektivní smysl
Myslitelé typičtí pro tento kvadrant: Kuhn, Dilthey, Gebser, Weber, Gadamer

B) CESTA PRAVÉ RUKY (MONOLOGICKÁ, EMPIRICKÁ, POZITIVISTICKÁ, FORMA)

• Pravoruké aspekty jsou vidět, jsou lokalizovatelné (a je jedno, jestli jsou uvnitř jako ledviny či plíce, nebo vně jako ekosystém), jsou to objekty a povrchy, jež lze empiricky pozorovat. K poznání není potřeba si s těmito vnějšky povídat, stačí pozorovat jejich objektivní chování – atomů, buněk, jedinců, rodin, společnosti atd. Cesta pravé ruky je jako žít pod dohledem laboranta – s lidmi se zachází jako s pouhým objektem monologického pohledu, ne jako se subjektem ke komunikaci – proto je biomedicína tak odlidštěná. Paradigma osvícenství (moderna) se zřeklo levorukých dimenzí a přihlásilo se výhradně k mapování zevnějšku – jako k jedinému vědění, které stojí za to. Zřeklo se vědomí, hodnot, smyslu, záměrů, hloubky. A vypukla postmoderní vzpoura.

3.) Pravoruký individuální aspekt „TOTO“ (chování)
Kvadrant vpravo nahoře je projevem vývoje objektivních forem, je součástí standardní, objektivní vědecké mapy, která popisuje – opět se vzrůstající zralostí – vývoj od atomů, molekul, buněk k jednoduchým organismům až k složitějším organismům – plazům, ptákům až k lidem s komplexním trojdílným mozkem, který transcenduje a zahrnuje mozek předchůdců – skládá se z plazího mozkového kmene, z limbického systému paleosavců a z novinky – složitého neokortexu, který je pravorukým protějškem levoruké schopnosti abstrakce až představové logiky.
Slova vyjadřující tento kvadrant: objektivita, pravda, korespondence, reprezentace, výpověď, věda a technika, objektivní příroda, empirické formy (včetně mozku a společenských systémů)
Myslitelé a obory typičtí pro tento kvadrant: Skinner, Watson, Locke, fyzika, biologie, medicína

4.) Pravoruký kolektivní aspekt „TYTO“ (společnost-systém)
Kvadrant vpravo dole je projevem vývoje společnosti či sociálních systémů. Týká se všech vnějších, materiálních, institucionálních společenských forem – od technicko-ekonomické základny přes architektonické styly, písemné záznamy až po velikost populace. Jde o materiální základnu kulturního světonázoru. Popisuje podle dominujících výrobních prostředků pro danou epochu společenství sběračsko-loveckých kmenů, hortikulturálních vesnic, agrárních říší, industriálních států až informačních globálních federací.
Slova vyjadřující tento kvadrant: interobjektivita, funkční sladění, síť systémových teorií, strukturní funkcionalismus, soukolí sociálních systémů, věda a technika, objektivní příroda, empirické formy (včetně mozku a společenských systémů), výpovědní pravda (jedinečná pravda a funkční sladění)
Myslitelé a obory typičtí pro tento kvadrant: Parsons, Comte, Marx, Lenski, systémové teorie
Nyní je možné nastínit základní myšlenky knihy – uvedu je zjednodušeně jenom pro hrubou představu v bodech:
• Kosmos zahrnuje kosmos (fyziosféru), bios (biosféru), psýché = nús (noosféru) a theos (teosféru)
• Realita jako celek = Kosmos – je tvořena tzv. holony – celky, jež jsou částmi jiných celků (např. celé atomy jsou zároveň částmi celých molekul, jež jsou částmi celých buněk atd.)
• Čím větší hloubka holonu, tím větší je jeho stupeň vědomí (člověk vs. améba)
• Všechny holony mají hodnotu Podstaty – která je rovnocenná (např. existence atomu je stejně hodnotná jako existence člověka), pravou hodnotu = vyjadřující hodnotu celku, vlastní hloubky celku (např. člověk má vyšší pravou hodnotu než atom, má mnohem větší hloubku, větší stupeň vědomí a menší rozsah) a vnější hodnotu = vyjadřující částečnou hodnotu pro jiné celky (např. atom má vyšší vnější hodnotu než člověk – zničení všech atomů bude mít pro Kosmos mnohem větší následky než zničení všech primátů – menší hloubka, větší rozsah)
• S tím jsou spojeny i práva a povinnosti – se vzrůstající hloubkou přibývá práv, ale ruku v ruce s tím i povinností – kdo chce být celkem, musí být zároveň i částí čehokoli
• Holony mají tzv. holarchický (hierarchický) charakter – celý Kosmos je ze své podstaty hierarchický.
• Evoluce je proces neustálé transcendence (přesažení) a integrace (zahrnutí) (např. buňka transcenduje své molekulární komponenty, ale zároveň je zahrnuje).
• Žádný z kvadrantů – které jsou vyjádřením individuálních a kolektivních holonů – nelze redukovat na jiný – celistvý Kosmos bude vždy sestávat ze všech.
• Moderně se podařilo diferencovat (transcendence mytického světoprostoru v racionální) „já“, „my“ a „toto-tyto“ – což je podmínka pro možnost integrace (pozitiva „důstojnosti moderny“: demokracie, práva žen, ekologické vědy, zrušení otroctví…).
• Moderně se zatím nepodařilo integrovat „já“, „my“ a „toto-tyto“ a tyto oblasti jsou rozštěpené hlásající vlastní pravdy (které jsou jenom částečnými pravdami a není možné je považovat za celkové pravdy – obzvlášť agresivní je věda, která redukuje veškeré „já“ a veškeré „my“ na „toto“ nebo – v trochu lepším případě - na „toto-tyto“).
• Tato integrace je úkolem postmoderny, přičemž je třeba být obezřetný, aby překonání negativních stránek moderny nešlo cestou regrese k magicko-mytické nerozlišenosti (středověk, např. upalování čarodějnic) nebo tzv. hrubého redukcionismu (redukce všeho na „toto“ – monologický atomismus) či jemného redukcionismu (redukce všeho na „toto-tyto“ – monologický holismus).
• Vnitřní vývoj vědomí člověka („já“) se děje přes tzv. „fáze obratu“ – autor jich popisuje 9, přičemž kulturní světonázor („my“) souvisí s tím, do jaké „fáze obratu“ se dostala většina populace (např. v racionálním popření Boha je více Ducha než v mytickém potvrzení Boha).
• Vyšší „fáze obratu“ (7, 8, 9) jsou transpersonální a hluboce duchovní.
• Evoluce je Bůh i Bohyně – transcendentní i imanentní proudy jsou důležité – a vývoj může pokračovat, jen když se místo vzájemného boje sjednotí.
• A mnoho dalšího…

Zdroj:
WILBER, Ken. Stručná historie všeho. Praha: Triton, 2010. Nové světy. ISBN 978-80-7387-307-3.
Do redakce přišlo:3.8.2023
K tisku zařazeno 12.12.2023
Konflikt zájmů není znám

Medal JakubINFORMÁCIE O AUTOROVI
Jakub Medal
Institut sociálního zdraví OUSHI, Univerzita Palackého v Olomouci, Univerzitní 22, 77111, Olomouc, Česká republika
Denní sanatorium Horní Palata, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, U Nesypky 28, 15000, Praha 5, Česká republika
Kontaktní adresa:
MUDr. Bc. Jakub Medal
Institut sociálního zdraví OUSHI
Univerzita Palackého v Olomouci
Univerzitní 22
77111 Olomouc
E-mail: jakub.medal@oushi.upol.cz

 

 

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0