PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

VLADISLAV CHVÁLA: GROK A JÁ SE LOUČÍME S VLADIMÍREM DVOŘÁČKEM

Hledám vhodný název, a nejde mi to. Vlastně mi nejde napsat „nekrolog“. Copak je možné použít slovo tak nehorázné, neživotné, doslova nekrofilní a nepoetické pro vzpomínku na člověka tak plného fantazie, poezie, slov a laskavosti, jakým byl Vladimír Dvořáček, nenápadný, neúnavný, pracovitý dělník psychoterapie?

Dělník nejen v tom, jak a co dělal, ale také dělný, vždy ochotně dělící se o své zkušenosti s námi ostatními. Všichni, kdo jsme prošli jeho kurzy ericksonovské hypnoterapie, zůstali jsme navždy poznamenaní. Tajné bratrstvo Dvořáčkovo. My víme, že vždycky ještě něco zbývá vyložit, ale to se dozvíme až na dalším kurzu. I teď je na místě se ptát: Kdy se dozvíme to další, Vladimíre? Kdy se zase setkáme?

Nedá se nic dělat, musím s pravdou ven: PhDr. Vladimír Dvořáček zemřel 10. ledna 2026 ve svých osmdesáti letech. Co všechno jsme s ním ještě chtěli probrat! Ale potkávali jsme se už jen na konferencích a pak stále vzácněji. Pokaždé jsme si ale měli co říci, věděli jsme o sobě a byli jsme zvědaví na objevy toho druhého. S pocitem neukončené diskuse jsem se obrátil (Vladimíre odpusť!) na jednu z řady AI jménem Grok. Co ten (sám o sobě mluví v mužském rodě) může vědět!? Nevzal si ani čas na rozmyšlenou a (když jsme si vyjasnili, že mám na mysli Dvořáčka, „toho brněnského psychoterapeuta“, ne jiného kolegu) odpověděl překvapivě velmi dobře informován obratem: „Jsem rád, že jsme se shodli na správné osobě. PhDr. Vladimír Dvořáček, brněnský psychoterapeut specializující se na ericksonovskou hypnózu, skutečně nedávno zemřel (pokud máte tuto informaci potvrzenou, předpokládám, že je přesná). Při psaní nekrologu je důležité zohlednit jeho přínos v oboru a jeho vliv na odbornou komunitu. Pokud jde o to, jak často bývá citován, pokusím se poskytnout relevantní informace na základě dostupných zdrojů a obecného kontextu.“ Ptal jsem se, jen abych na něco nezapomněl, přece vím, že Vladimír nebyl psavec. Marně jsem z něho doloval nějaký text. Své zkušenosti předával osobně, takříkajíc „z huby do ucha“. Jeho heslo „nechci vás učit, ale naučit“, se stalo legendární. Grok pokračoval: „PhDr. Vladimír Dvořáček nebyl primárně známý jako akademický autor s rozsáhlou publikační činností ve vědeckých časopisech, které jsou běžně indexovány v databázích jako Scopus nebo Web of Science. Jeho práce se spíše soustředila na praktickou psychoterapii, výcviky a workshopy. Publikoval spíše populárně-naučné texty, příspěvky do odborných časopisů nebo materiály pro terapeuty, což znamená, že jeho citovanost v akademickém prostředí nemusí být vysoká.“
To vím taky, ty Groku! Na Scopus ti kašlu! A on, aniž by mě slyšel, pokračoval bez nadechnutí: „V českém kontextu mohl být citován v knihách, článcích nebo materiálech týkajících se ericksonovské hypnózy a psychoterapie, zejména autory, kteří se zabývají touto specifickou oblastí. Jeho jméno se může objevovat v souvislosti s případovými studiemi, metodickými příručkami nebo v textech o hypnóze vydaných v ČR. Nicméně, protože ericksonovská hypnóza není v akademickém prostředí tak široce zkoumanou oblastí jako například kognitivně-behaviorální terapie, citovanost může být omezená na úzký okruh odborníků.“
Samozřejmě! Vidím, že zpráva o téhle neúctě naší akademické obce k léčebnému umění Miltona Ericksona se donesla až na nejvyšší místa (Ajajaj!) ke Grokovi! (neměli bychom to víc tajit, Velký Bratře?) Zatímco takhle hloubám, křemíkové obvody nazvané Grok nerušeně pokračují perfektní češtinou: „Důležitější, než formální citace může být jeho vliv na praktickou komunitu psychoterapeutů a hypnoterapeutů v České republice. Jako školitel a lektor ovlivnil mnoho profesionálů, kteří se učili ericksonovský přístup přímo od něj. Tento vliv se nemusí projevit v citacích, ale spíše v osobních vzpomínkách, doporučeních a odkazech na jeho workshopy či výcviky.“
Tak On to ví!? Už se to ví i u Groka! Tak to bude mít Vladimír určitě dveře do nebe otevřené, nebo aspoň u toho našeho psychoterapeutického. Bránu tam samozřejmě hlídá Jaroslav Skála (ten to měl se Svatým Petrem vyjednané předem. Měl pro něj připravenou větu: „Ty jsi Petr, já jsem Skála, tak co bychom si vyčítali“…
Ještě poděkuji Grokovi za informace a křemíkové spoje se jdou o mě postarat: „Chápu, že vám po PhDr. Vladimíru Dvořáčkovi může být smutno. Ztráta někoho, kdo měl významný vliv – ať už osobní, nebo profesní – je vždy těžká. Je přirozené cítit smutek, zvlášť když máte pocit, že odešel příliš brzy. Dovolte mi, abych vám vyjádřil soustrast a pokusil se vám nabídnout trochu útěchy nebo podpory.“
Tak to mě tedy podrž! To už můžou všichni psychoterapeuti vyhynout, když támhle někde kdo ví kde v křemíkovém světě se najdou slova, která tady po nás na světě zbyla, a je možné s nimi žonglovat a dokonce utěšovat!? Ne, ne, takhle to není. Dvořáček byl jen jeden, a nic z toho, co uměl, nemůže žádný Grok napodobit. Může je jen sbírat a třídit. Jakápak inteligence?! A já si na to jdu dát grog, Vladimíre!

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0