PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

Odpověď na recenzi knihy: Felix Irmiš: Temperament a autonomní nervový systém. Diagnostika, psychosomatika, konstituce, psychofyziolgie. Galén 2007

 

Uveřejňujeme odpověď autora na recenzi uveřejněnou v České a Slovenské Psychiatrii, kde tato odpověď nebyla přijata k tisku.

Se zájmem jsem si přečetl recenzi MUDr. Evy Kitzlerové, PhD (Česká a Slovenská Psychiatrie 103, č. 8, 2007, 447–448), která seznamuje čtenáře s jednotlivými částmi mé monografie a hodnotí příznivě celkový význam uvedené problematiky. Týká se různých metod hodnocení autonomního nervového systému (ANS), regulačních nefarmakologických metod, vztahu ANS k několika psychickým poruchám a dále hlavního zaměření monografie, a to psychofyziologie temperamentu zejména z hlediska ANS. Některé připomínky, za které děkuji, mohu doplnit až v reedici. Moje odpověď však v České a Slovenské psychiatrii nebyla přijata (není prý zvykem na recenze odpovídat, není místo aj.).

Recenzentka v závěru píše, že kritickou připomínkou by mohlo být opomenutí soudobého klasifikačního systému duševních chorob v použité terminologii, kterou však ani náznakem neuvádí. Jde o určité nepochopení zaměření monografie. V práci uvádím desítky různých psychofyziologických, elektrofyziologických aj. termínů. Psychofyziologické pojmy např. rychlost habituace (odeznívání reakce při opakování podnětu), aktivační hladina (úroveň bdělosti), „response specifity“ (individuální reakce na stres v různém subsystému ANS), EEG, EP (evokovaný potenciál) aj., nemají pochopitelně přímý vztah ke klasifikaci duševních poruch. Stejně tak, jak je v knize několikráte uvedeno, ani různé psychofyziologické koncepce temperamentu ve vztahu k ANS (dimenze extroverze, neuroticizmu, impulzivity, anxiozity, „slabý“ a „silný“ typ, vyhledávání novosti, citlivost na trest, odměnu, typ chování A), i když již určují určitou dispozici (viz dále).

Zaměření na individuální psychofyziologické rozdíly temperamentu (diferenciální psychofyziologie) je interdisciplinární obor a netýká jen  psychiatrie, i když je jí blízké. Není  pro klinické lékaře známé a  mohou se proto vyskytovat  některé otázky přínosu tohoto studia pro diagnostické klasifikace. Temperament (ze 60 % vrozený) a individuální, konstituční, psychosomatická reaktivita ANS hraje roli v dispozicích k neurotickým úzkostným poruchám, k poruchám osobnosti (např impulzivitě), v psychoterapeutickém přístupu, v komunikaci a  rodině. Podrobněji to rozebírám v práci Felix Irmiš: Role temperamentu v psychoterapii, rodině a komunikaci Psych@som 3/2008 (internetový časopis). Vztah temperamentu k poruchám osobnosti v psychiatrii rozebírá u nás podrobně Praško a kol. (Portál 2003). Psychofyziologie temperamentu hraje dále roli v odlišných reakcích a rychlosti adaptace na stres, balneofyziatrii, v různé reakci na léky a dávkování. U zdravých ovlivňuje převažující nespecifickou motivaci (např. vyhledávání rizika, odměny aj.), naznačuje optimální podmínky pro rychlost učení a výkon (individualizaci pedagogického procesu, sport aj.). Podle biosociálních teorií temperamentu se hledají prediktory např. pro určité antidepresivum, pro průběh alkoholizmu, pro poruchy příjmu potravy. Psychofyziologie temperamentu jedním z mostů pro porozumění složitých individuálních bio-psycho-sociálních vztahů. A to v normalitě, až po některé, neurotické, psychosomatické a zmiňované osobnostní poruchy.  

Bez souvislostí je nesrozumitelná a nejasná věta recenzentky, „že možná až příliš podrobná experimentální část (recenzentkou nekonkretizovaná) by mohla být na úkor vysoce důležitých recentních výstupů z biologických studií (rovněž neuvedených) s konkrétními dopady na zdraví našich nemocných“. Připomínka jde spíše na úkor možnosti konkrétního hodnocení a diskuse. V experimentální části popisuji rozdíly v indikátorech ANS a EEG u kontrol a úzkostně depresivní poruchy, dále interkorelace indikátorů, jejich stabilitu a trsovou analýzu, vztah k extraverzi, metody měření „tonu“ a reaktivity a ANS (jde též o základní výzkum). Monografie není o vlivu farmak na určitý indikátor ANS (kromě metod vyšetřování) a diagnózu.

Studium psychofyziologie temperamentu může doplňovat některé diagnostické klasifikace, které nejsou z tohoto hlediska (stejně jako z hledisek jiných) vždy homogenní. Nejen v psychiatrii, a ale i v jiných oborech (např. v interně), nacházíme u jedinců o stejné diagnóze osoby o různém temperamentu, reaktivitě a konstituci. Tento přístup, který často mizí v průměrných normách a dvojitých slepých studiích, může pomáhat vysvětlovat některé nejednotné experimentální výsledky a postupně upřesňovat některé biologické a psychosociální studie.

 

MUDr. Felix Irmiš, CSc

Psychiatrie a Psychosomatika

Ostrovského 253/3, 150 00 Praha 5

e-mail: irmis.felix@cbox.cz

přijato: 27. května 2009

zařazeno k tisku: 31. 8. 2009

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0