PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

PSYCHOSOM, 2009;7(4), Glosy, s. 231

S malou připomínkou Radkina Honzáka, jak jinak, naprosto souhlasím, navíc jsou některé jeho argumenty, překvapivě po tolika letech sporů a diskusí, ještě neotřelé. Sloni skutečně nezabíjejí své umírající a koně střílíme my lidé, když jsme předtím zásadně přispěli k jejich zraněním. V zájmu etické objektivity ale musím upozornit na dvě problematická místa v takové argumentaci. a) Sloni sice nezabíjejí své umírající, ale na druhé straně nevyvinuli tolik sofistikovaných metod jak prodloužit život až do té míry, že život už téměř není životem. Nemyslím tím jenom přístrojovou techniku, její vypnutí je jiná kapitola. Obrovských pokroků dosáhla i ošetřovatelská péče, díky které přežívají např. lidé s kvadruplegií, které ještě nedávno bylo téměř nemožné udržet při životě. Moje babička zemřela tak, že jednoho dne sdělila příbuzným, že umírá, a do týdne zemřela. Když přemýšlím o mechanizmu její smrti, nejpravděpodobnější je smrt žízní (a hladem). Je dobré, že těmto věcem již rozumíme natolik, že lidé zbytečně takto neumírají (sám jsem pár lidských životů od této smrti uchránil), ale na druhé straně jsme zbavili možnosti takové klidné, přirozené a bezbolestné smrti pacienty v pokročilých stádiích rakoviny. b) Dominový efekt je oblíbenou metodou kritiky. Má jednu slabinu. Ne vždy se takové hrozby naplní. Nebo ne v té podobě, v jaké je mravokárci použili. Podobné argumenty používají odpůrci potratů. Ne že bych byl zastáncem potratů, ale jejich legalizace nepřinesla mnoho zhoubných důsledků. Dnes můžeme říci, že když dnešní ženy rodí málo dětí a pozdě, když se matky neumějí chovat mateřsky, není to důsledek potratových zákonů. A se změnou sociálních podmínek dokonce někdy i počty potratů klesají. Podívejme se nezaujatě na situaci v Holandsku, kde je aktivní euthanasie povolena už patnáct let. Počty lékaři zabitých lidí nestoupají, jedinou podivnou věcí je, že stále častěji tím „nesnesitelným utrpením“, jehož přítomnost je podmínkou legality provedení euthanasie, je vědomí, že umírám. Holandští umírající netrpí nesnesitelnými bolestmi, ale nesnesitelným umíráním. Vlastně ještě jedna podivná věc se objevila. Po zavedení zákona stouply náklady na paliativní péči. Zdá se, že zákon měl jeden neočekávaný účinek. Když holandský pacient požádá lékaře o ukončení života, lékař mu sice nevyhoví, ale poskytne mu řádnou paliativní péči. Uzákonění euthanasie by v českých podmínkách přineslo jiné problémy. Jistě by se našli dobrodinci (myslím, že spíše v mediích a v politice než mezi lékaři), kteří by nabízeli pacientům dobrovolnou (dle zákona „vyžádanou“) smrt, aby se ušetřilo. Mnozí pacienti by volili raději smrt než takové umírání, jaké jim nabízí jejich spádové lůžkové zařízení. A tak by nás takový zákon sváděl k tomu, abychom některé problémy neřešili racionálně (to je moc složité) ale jednoduše, zabíjením lidí. 18.11.2009  Jiří Šimek

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0