Šimek J.: Timeo Danaos et dona ferentes

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 
(Glosa ke glose V. Chvály: Vědci změnili pohlaví myši vypnutím jediného genu) 
(PSYCHOSOM, 2010;8(1), Glosy, s.12)
Vědci pro nás objevují zákony světa, který obýváme. K tomu účelu pěstují vědu jednak jako „value free“ záležitost, jednak jako jedinou cestu k serióznímu poznávání světa. Co neprošlo vědeckým zkoumáním, nemá nárok na platnost. Věrohodné tvrzení si vyžaduje především experimenty, všechno ostatní, jako filozofické vyjasňování pojmů nebo rétorika, je v podstatě takový zbytečný balast na cestě k serióznímu poznání. Toto, ve filozofii již dávno překonané tvrzení je v nás zakořeněno víc, než jsme ochotni připustit. Podívejme se, jak tento „balast“ může být klíčový v pochopení toho, co bylo vlastně experimentem objeveno. Vědci změnili funkci jednoho, snad poměrně jednoduchého genu. Co se stalo? Buňky ve vaječníku začaly produkovat místo estrogenů testosteron. Je to pravda, že vypnutím jediného genu změnili vědci pohlaví myši? Není. Vaječník zůstal vaječníkem, nezmizela děloha ani jiné primární či druhotné pohlavní znaky. Vzhledem k tomu, že produkce hormonů jako chemických látek je určována geny, není až tak překvapivé, že změnou aktivit dvou genů se změnila látka, kterou příslušné buňky produkovaly. Že změna té látky měla nepochybně další důsledky pro chování a vzhled myši, je jasné. Ale to přece ještě není změna pohlaví! Sám Robin Lovell-Badge  řekl: „Brali jsme to jako fakt, že pohlaví je dané od narození s tím, že máme vaječníky nebo varlata.“ No, tak to měl možná onen vědec, my filozofující lékaři ale již dávno víme, že fenotyp muže či ženy, samce či samice, dělá složitá souhra na jedné straně řady genů, na druhé straně některých prvků vnějšího prostředí (např. uplatnění hormonů matky, hormonů produkovaných fétem atd.) Vaječník či varlata jsou součástí výsledného fenotypu, ne jeho tvůrci. Ostatně když my lékaři vykastrujeme dospělého muže nebo ženu, zůstávají i tak mužem a ženou, často s netknutými sexuálními funkcemi (jenom děti mít nemohou). Co tedy onen úžasný experiment přinesl? Těm několika lidem, co si mění pohlaví, nabízí kdesi v budoucnu možnost, že místo podávání hormonů jim lékaři přepnou dva komplementární geny. Mimochodem, právě tito lidé mají obvykle dobře vyvinutá varlata či vaječníky a tvrdí, že jejich skutečné pohlaví je opačné. Škoda, že pan Robin Lovell-Badge před svým prohlášením aspoň chvíli nepopřemýšlel o tom, co je to vlastně pohlaví, čím je definováno a jakým různým způsobem je možné tomuto pojmu rozumět. Určitě by pak neřekl takovou hloupost. J.Šimek, Praha, 15.1.2010

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0