Honzák R.: Léčení deprese matky smysl nejen po porodu

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

aneb konečně slušný a kvalitní prvomájový projev!

(PSYCHOSOM, 2010;8(2) Glosy, s. 81-83)

Na prvního máje 2010 přednesla Carol Weitzmanová z Lékařské fakulty Yale University na konferenci pediatrických akademických společností ve Vancouveru referát věnovaný vztahům mezi depresí matky, postižením dítěte a možností léčby, který zaujal natolik, že se ocitl v mediích a za týden v časopise Scientific American. Moje excerpce vychází jak z tohoto zdroje, tak z kongresových pramenů Weitzman a spol.: http://www.scientificamerican.com/article.cfm?id=maternal-depression http://www.abstracts2view.com/pas/view.php?nu=PAS10L1_896&terms Četné studie již poukázaly na to, že deprese matky nepříznivě ovlivňuje vývoj dítěte, a tedy že léčba této poruchy je nanejvýš indikovaná. Přitom se studium poporodní deprese omezuje většinou na sledování stavu matky bezprostředně po porodu a několik týdnů či měsíců po něm, přičemž je vesměs opomíjena skutečnost, že deprese může probíhat dlouhodobě, někdy periodicky, někdy chronicky. Deprese matky zhoršuje kvalitu připoutávací vazby; není to izolovaný jev, ale různě dlouhý úsek časového kontinua, které nezřídka začíná již během těhotenství a depresivní matka vždycky hůř navazuje kontakt se svým dítětem, bez ohledu na jeho věk. Matky nejsou schopny se pozitivně projevit, hrát si s dětmi, číst jim, zpívat. Dokonce mohou mít problémy s běžnou péčí a jejím zajišťováním a v rodičovské roli bývají méně jisté, což se může odrazit třeba v nekonzistenci při vyžadování kázně nebo při vytváření návyků. V mnoha případech se roztáčí bludný kruh neblahých příčin a špatných následků. Když matka nereaguje dobře na potřeby dítěte, dítě nereaguje dobře na matku, což zvedá úroveň úzkosti, agrese a dalších nepříznivých emocí. Tyto skutečnosti jsou tím zřetelnější, čím je dítě starší, patrně proto, že narůstající úzkost vychází z narůstajících obav z obtíží, které se mohou vyskytovat a narůstat s věkem dítěte. Jestliže se deprese v různé intenzitě vyskytuje až u 10 % všech matek, je její výskyt v rodinách s problémovými či postiženými dětmi více než 20 %. Riziko stoupá, pokud se přidruží další faktory: nízká úroveň vzdělání, chudoba a sociální marginalizace. Weitzmanová se svým týmem sledovala 71 vybraných ze 731 matek dětí starších než jeden rok a mladších než čtyři roky ze špatných sociálních poměrů s nedostatečnou zdravotní péčí, u nichž nejprve screeningem, a posléze klinickým vyšetřením prokázala depresi. Celý vzorek byl rozdělen do dvou skupin. Matkám v intervenované skupině byla poskytnuta cílená kognitivně behaviorální terapie (KBT), druhá skupina měla zajištěnou standardní péči, což znamenalo odkázání na sociální pracovnice/pracovníky s možností obrátit se také na specialisty. KBT spočívala v tom, že školení sociální pracovníci nejprve přiměřeným způsobem poučili matku o souvislostech mezi její depresí a rozvojem dítěte, poté následovala 62hodinová terapie v typickém rámci KBT (objasnění a restrukturalizace vztahů mezi myšlením, náladou, pocity, prožíváním a chováním, identifikace stigmatizujících faktorů, praxe v relaxačních technikách, redukce negativních myšlenek a objasnění vztahů mezi náladou matky, náladou dítěte a jeho chováním). Matky v obou skupinách vykázaly zlepšení, ale jen u skupiny KBT byl patrný také signifikantní pokles problémů vycházejících z chování dítěte. Statisticky významné výsledky neznamenají ještě plné uzdravení všech léčených, takže pro některé matky v podobné situaci může být užitečná také jiná léčba, například rodinná terapie, jak vyplynulo z diskuse. Včasná léčba deprese má však nejen hodnotu lidskou, ale také cenu ekonomickou; každý dolar investovaný do této (z hlediska dítěte) prevence, se v jeho dospělosti vrátí zdravotnímu systému osmkrát! A je nutné zaměřit se nejen na časné poporodní období, ale s přihlédnutím k dalším negativním faktorům na podstatně delší úsek. 8. 5. 2010 Radkin Honzák

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0