Tondlová H.: Riziko rozhodnutí učiněného v šoku

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 
(PSYCHOSOM, 2010;8(2) Etika, s. 113-115)
OLU onkologie a pneumologie, Nová Ves Pod Pleší, konziliární psychiatr, Amelie, o. s.

Léta pracuji jako psychiatr a psychoterapeut s onkologickými pacienty. Nebudu ale mluvit o tom, jak jim pomáhám, aby se vyrovnali se samotným faktem nemoci či s obtížemi léčby. Ve svém příspěvku bych se chtěla zaměřit na dosud podceňovaný problém rozhodnutí učiněných v psychickém šoku, který souvisí se sdělením závažné diagnózy, a na jeho dopady na budoucí život, sociální postavení a majetkové poměry pacienta. Přiblížím vám ho se souhlasem jedné mé pacientky na jejím vlastním příběhu. Když se člověk od zdravotnického personálu dozví, že skutečně má rakovinu, je tou zprávu hluboce zasažen – Elizabeht Kübler-Rossová hovoří v této souvislosti o psychickém šoku. A je přitom v zásadě jedno, jestli diagnóza naplnila předchozí pacientovy obavy nebo jestli sám před vyšetřením podezření na karcinom neměl. Každopádně je pacient v situaci šoku psychicky nesmírně zranitelný – i velmi inteligentní člověk se může překvapivě stát obětí podvodu, nechat se obelstít. Právě to se stalo 51leté paní Vendule, která byla ke mně doporučena k akutní psychiatrické intervenci nedlouho před operací. Měla velmi pokročilý karcinom prsu ve III. stadiu a trpěla anxiózně depresivní symptomatikou. Když jsme se v polovině listopadu 2004 poprvé setkaly, zajímalo mě, jak mohla relativně mladá, inteligentní žena své onemocnění tak zanedbat. Dověděla jsem se, že o diagnóze ví již od jara, kdy jí zároveň lékař doporučil operaci. V té době paní Vendula vlastnila domek se zahrádkou, který sdílela se svým přítelem, jenž se prohlašoval za léčitele. Společně v této oblasti podnikali, pěstovali na zahrádce byliny. Když mu paní Vendula zdrceně sdělovala diagnózu, využil „přítel“ jejího psychického rozpoložení a navrhl jí, že ji bude léčit, že sám převezme starosti o společné podnikání i o majetek – a přesvědčil ji, aby na něj nechala nemovitost převést. Rozmluvil jí operaci, kterou paní Vendula skutečně odmítla, a v této situaci psychického šoku podepsala i souhlas s převodem majetku. Krátce poté si však „přítel“ přivedl novou partnerku a donutil paní Vendulu, aby se z údajně „jeho domu“ vystěhovala. Mezitím nemoc velice pokročila – a právě tehdy jsme se potkaly. Pacientka byla operována, následně opakovaně léčena chemoterapií, kterou těžce snášela, trpěla všemi negativními vedlejšími účinky. Průběžně jsem ji přitom léčila antidepresivy (Coaxil 3x1) a podpůrně psychoterapií, resp. logoterapií. Paní Vendula výborně spolupracovala, její psychický stav se stabilizoval, deprese se neprohloubila ani při náročné chemoterapii, po ní depresivní symptomatika zcela vymizela. Paní Vendula je v Čechách sama, sestra a otec žijí v Německu, její syn ve Švýcarsku – vzhledem k tomu, že se kvůli podvodnému jednání takzvaného přítele dostala do obtížné sociální situace, doporučila jsem jí, aby se bránila a hájila svá práva. Vendula iniciovala soudní řešení majetkových otázek – já jsem doporučila, aby se k jejímu nedomyšlenému konání vyjádřil soudní znalec z oboru psychiatrie, který skutečně konstatoval, že v době sepsání „kupní smlouvy“ měla pacientka depresivní poruchu. Soud nakonec rozhodl ve prospěch paní Venduly, uznal, že rozhodnutí přijaté v šoku bylo neplatné. Když jsme spolu hovořily o žalobě na bývalého „přítele“ pro zneužití bezmoci, paní Vendula zdůrazňovala, že se mu snaží odpustit. Já sama velmi oceňuji význam odpuštění pro jeho úzdravnou moc u nemocných a jako prevenci psychických i somatických problémů u zdravých. Nicméně jsem se snažila pacientku upozornit, že v jejím případě nejde o pomstu, ale o opatření, jež může pomoci i jiným lidem, kteří se v obtížné psychické situaci mohou stát obětí podvodu jako ona sama. Zajímá vás, jak žije Vendulka teď? Je v Německu, blízko otci i synovi, na zkrácený úvazek pracuje jako ošetřovatelka, má přítele. Po psychické stránce je dlouhodobě kompenzovaná, dochází na pravidelné onkologické kontroly. Ke svému onemocnění zaujímá realistický postoj, má obavy z recidivy, z další chemoterapie, věří však, že ji zvládne, užívá antidepresiva, dle svých slov se cítí dobře. Jsme spolu v pravidelném telefonickém kontaktu.

Co říci závěrem?

Velmi mě potěšilo, že kauza rozhodnutí přijatého v šoku zaujala i právníky, po konzultacích s docentkou JUDr. Hýbnerovou z Právnické fakulty UK v Praze by měla být tato problematika zařazena i do výuky budoucích právníků, aby byli připraveni na možnost řešit podobné kauzy bez zbytečného stresování klientů. A nám, psychiatrům, psychologům a lékařům, kteří pracujeme s vážně nemocnými pacienty, doporučuji, abychom je už při sdělení závažné diagnózy upozornili na to, že boj s nemocí je náročný fyzicky i psychicky a že při sdělení diagnózy i po celou dobu léčby existuje určité riziko unáhleného rozhodnutí, které je může po uzdravení či při dlouhodobé remisi vystavit dalšímu stresu a způsobit jim problémy. Já pak děkuji za souhlas, nevšední spolupráci a sílu i odvahu, s jakou dokázala Vendulka vše zvládnout a být ku prospěchu i druhým.

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0