Vydání 3-4/ 2023
Schüffel W., kol.: Radovat se z dalšího vzdělávání
Základní psychosomatická péče[1]
(Dynamický seminář, zaměření na symptom a nalézání smyslu)
W. Schüffel[2], W. Merkle[3], P. Frevert[4], L. Rackwitz[5], D. Atmanspacher[6], A. Schoeppner[7]
(PSYCHOSOM, 2010;8(2) Etika, s. 116-119)Věnováno: Felixi Anschützovi, bývalému primáři Lékařské kliniky městských zdravotních zařízení města Darmstadt, bývalému vedoucímu Akademie pro další vzdělávání lékařů Zemské lékařské komory spolkové země Hesensko a nadanému loutkoherci
Další vzdělávání má přinášet radost, smí být bezprostředně uspokojivé a z dlouhodobého hlediska se musí vyznačovat nalézáním smyslu.
Trojnásobný cíl v podobě radosti, uspokojení a nalézání smyslu
Radost znamená např., že doprovázíme proces truchlení při jeho vypouštění či uzavíráme návštěvu v domácnosti s prohloubeným vhledem do rodinného dění. Uspokojení znamená, že jsme schopni bezprostředně zprostředkovat význam symptomu. Nalézání smyslu znamená, že se navracíme k teleologické rovině v medicíně. Jakým způsobem se usiluje a ve šťastném případě dosáhne splnění tohoto trojnásobného cíle v podobě radosti, bezprostředního uspokojení a nalézání smyslu? Jak to probíhá na dynamickém semináři (1) v Bad Nauheimu?
Dreifaches Ziel von Freude, Befriedigung und Sinnfindung
Freude heißt, z.B. einen Trauerprozess im Loslassen zu begleiten oder einen Hausbesuch mit vertieftem Einblick in ein Familiengeschehen abgeschlossen zu haben. Befriedigung heißt, die Bedeutung des Symptoms unmittelbar vermitteln zu können. Sinnfindung heißt, zum Teleologischen in der Medizin zurückfinden. Wie wird dieses dreifache Ziel von Freude, unmittelbarer Befriedigung und Sinnfindung angestrebt und im geglückten Falle erreicht? Wie geschieht das innerhalb des Bewegenden Seminars (1) in Bad Nauheim?
Formální nabídka
Kurikulum „Základní psychosomatická péče“ v Bad Nauheimu umožňuje účastníkům získat v šesti blokových seminářích (každý seminář o 20 hodinách) certifikát „Základní psychosomatická péče“. Limit pro počet účastníků je 36.
Průběh rozšířeného dynamického semináře: skupinová práce, práce na případu a rámec
Skupinová práce:Zde se uplatňuje dynamický skupinový princip zpola otevřené skupiny: plénum účastnic/účastníků se setkává vždy v pátek na balintovských seminářích organizovaných ve velké skupině s vnitřním a vnějším kruhem. Toto plénum je v následující sobotu rozděleno na tři balintovské skupiny vždy po 12 účastnících, aby bylo dosaženo intimnější atmosféry. Zde každá skupina zvolí svého mluvčího, který se v neděli v poledne účastní evaluačního a vývojového rozhovoru vedení semináře. Práce na případu: V rámci jednoho bloku semináře čítajícího 20 hodin dalšího vzdělávání je zpracováno šest případů. Dva případy ve velké balintovské skupině, dva případy v malých balintovských skupinách a dva případy v plénu společně s pacientem. Během jednoho půldne je pacient přítomen v plénu nepřetržitě. Tři odlišné formy skupinové práce umožňují různé stupně intimity a zrcadlení praxe. Zatímco velká skupina skýtá vhledy do všeobecné péče ve spolkové zemi Hesensko, ale také v celé spolkové republice, zaměřují se malé skupiny na charakteristické konfliktní situace a možnosti jejich řešení v rámci vztahu dvou stran. Plenární skupina představuje nejostřejší odraz situace v praxi, na klinice či v jiné instituci z hlediska konkrétních verbálních (neverbálních) možností intervence, který si lze představit. K vysvětlení práce na případu a skupinové práce: V obou plenárních skupinách probíhá jako ústřední část výcviku vlastní Dynamický seminář (1) včetně dynamické anamnézy. Tento seminář se skládá se sedmi částí (srov. tab. 1). Zaměření na symptom: Ústřední místo během hybné anamnézy a vůbec během celého Dynamického semináře zaujímá vypořádávání se symptomem. Symptom je viděn v jeho čtyřech významech, a sice 1. přání; to znamená moci si vědomě přát; 2. odsouvání: chtění odsouvat přání, z nevědomé motivace; 3. odkládání: napětí z konfliktů mezi přáním a odsouváním, která vedou za určitých okolností k mnohaletému odkládání; 4. rozpouštění: alespoň částečné rozpouštění nevyřešených konfliktních situací. Během Dynamického semináře a jeho dvouapůlhodinového průběhu je první část – Dynamická anamnéza – časově nejobsáhlejší. Také tato část je rozdělena do sedmi fází (tab. 2). První a poslední fáze jsou nejdůležitější: Na úvod je ve slovní podobě zachycena zdvojená problematika mezi lékařem a pacientem (2). Na závěr jde o pojmenování prostorů, v nichž se pacient (na začátku) rytmicky pohybuje. Tuto formulaci je nutné chápat metaforicky (viz dále). K rámci Dynamického semináře: seminář se skládá z jednotlivých přednášek a cvičení, které jsou interaktivně (mimo jiné interaktivní konstelace ve třech podle L. Rackwitze) integrovány do programu během všech tří dní. Obsahově představují směs témat vztahujících se k nemoci, vývoji a intervenci. Témata vztahující se k nemoci se zaměřují převážně na orgány (srdce, plíce, žaludek a střeva, pokožku, gynekologická onemocnění). Velký prostor zaujímají somatoformní poruchy (viz dále). K vývojovým tématům náleží z hlediska těžiště psychický vývoj člověka a jeho dopad na pozdější chování včetně zpracovávání nemocí a vliv na přenos i proti-přenos. K intervenčním tématům patří krátké úvody do skupinových technik včetně balintovské skupinové práce a technik pro vedení rozhovoru. Těžiště je přitom na vedení rozhovoru při prvním rozhovoru a rozhovoru v průběhu terapie a dále intervence v akutních situacích. Aspekty salutogenese, to znamená aspekty smyslu pro koherenci, jeho vývoj a význam, jsou průběžně doplňovány patogenetickým pohledem.
Důsledky: somatoformní poruchy a společné jednání
V roce 1983 jsme začali zřizovat lokální, to znamená regionálně vztažené kruhy pro další vzdělávání v oblasti základní psychosomatické péče (3, 4). (Schüffel, Fassbender, 1983; srovnej také oznámení v Hesenském lékařském věstníku, 1983).
Do popředí jsme postavili hledisko motivace. Předsedové akademie H. Kerger (5) a F. Anschütz (6, 7) tyto snahy prozíravě podporovali již tehdy. Později se tak dělo díky E. G. Lochovi. Anschütz mluví o „přirozeném poznání, znalosti člověka a dovednosti“, které zakládají motivaci k dalšímu vzdělávání.
Souběh těchto tří kvalit umožňuje lékaři a pouze jemu vykládat symptom popsaným způsobem. V naší práci jsme byli určováni poznatky jak J. von Uexkülla, tak jeho syna T. von Uexkülla o funkčním, popř. situačním okruhu (8). Slovo „určovat“ je zdůrazňováno jako ústřední pojem motivace. Při naší práci jsme „vnímali“ (podle „světa k poznání“ Uexküllovských prostředí), jak se určité základní vzorce lidského chování a vnímání (v tomto pořadí) stávají opakovaně významnými: Objevovali jsme význam symptomu z chování. Ještě později jsme zjistili, že tento postup odpovídá postupu Antropologické medicíny (v. Weizsäcker, 1956; 1987(9)) s jejím uspořádávajícím okruhem a patickými kvalitami. Zdálo se, že cesta k zavedení subjektu do lékařství jako základní požadavek Antropologické medicíny byla dosažena (10). Nicméně odpor proti takovéto formě medicíny byl na konci devadesátých let minulého století značný. Projevoval se v tom, že účastníci takřka jednohlasně vítali možnost setkat se s pacientem – avšak v jejich praxích nebyli žádní pacienti pro Bad Nauheim k nalezení.
Teprve v posledních třech až čtyřech letech se postoj změnil. Dnes je zřejmé, že lékařky a lékaři se jako subjekty chtějí mezi sebou navzájem a s pacienty stýkat (11). Dávají se poznat jako traumaticky poškození. Po celé generace (Schüffel, Pauli, 1992) byli pacienti prezentováni jako nositelé nemocí, a tím se stávali objekty demonstrace nemoci. Naproti tomu za podmínek Dynamického semináře se subjekty setkávaly při svobodné vůli a vzájemné odpovědnosti (12) jako partneři v rozhovoru a pracovní partneři: V rostoucí míře byli představováni pacienti se somatoformními bolestivými poruchami, somatoformními poruchami obecně, úzkostnými, depresivními, adaptačními a traumatickými poruchami. Toto duševní otevření spadá do období, v němž se jeden z účastníků prvního kurikula z roku 1988 začal podílet jako docent a nyní jako spoluautor (P. F.) práce na rozvoji kurikula. Mezi lékaři vzniklo nové vědomí, vědomí spatřovat ve vztahu mezi lékařem a pacientem pracovní vztah zakládající se na vzájemnosti, dokonce na demokratické bázi.
Pomoc k dalšímu rozvoji tohoto vědomí je nutná. Zde se na straně jedné opíráme o odpovídající práce založené na pragmatice jednání (13, 14, 15, 16, 17), na straně druhé budou nepostradatelné koncepční vývojové práce zahrnující teleologické aspekty spojené s fenomenologickými (18, 19).
Korespondenční adresa
Prof. Dr. med. Wolfram Schüffel
Kaffweg 17a
35039 Marburg
www.Schueffel.com
e-mail: Wolfram@Schueffel.de
Literatura: U autora
[1]
Převzato se souhlasem prof. Schüffela z Hesenského lékařského věstníku 2/2008. [2] Emeritní profesor, bývalý vedoucí Kliniky pro psychosomatiku, Centra pro vnitřní lékařství Philipps-Universität v Marburgu. [3] Ředitel Kliniky pro psychosomatiku a psychoterapii, Nemocnice sv. Ducha ve Frankfurtu. [4] Odborný lékař pro psychosomatickou medicínu a psychoterapii, Kassel. [5] Odborný lékař pro psychosomatickou medicínu a psychoterapii, Frankfurt. [6] Odborný lékař pro anestezii, psychoterapeut, Kassel. [7] Vedoucí lékařka Kliniky pro psychosomatickou medicínu v Burgebrachu/Bamberg.
Web7master s.r.o.