PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

V italských Benátkách se koncem října konal 16. mezinárodní kongres Mezinárodní společnosti psychosomatické gynekologie a porodnictví (16th International Congress of the Society of Psychosomatic Obstetrics and Gynecology). Hlavním záměrem Společnosti ISPOG je spojit skupiny i jednotlivé osoby v mezinárodní společnosti, aby se dosáhlo následujících cílů:

1. Podporovat studium psychobiologických a psychosociálních, etických a transkulturních problémů v oblasti gynekologie a porodnictví, ženského zdraví a reprodukčního zdraví.
2. Podporovat zvládání výše zmíněných problémů a vzdělávání v nich.
3. Povzbuzovat tvorbu národních společností psychosomatické gynekologie a porodnictví, které budou podporovat výzkum, vzdělávání a trénink na národní úrovni.
4. Podporovat a usnadňovat rozšiřování nových informací na tomto poli organizováním mezinárodních kongresů a vydáváním oficiální ISPOG publikace s názvem Journal of Psychosomatic Obstetric and Gynecology.

Pokud se nepletu, mezinárodní kongresy se konají jednou za čtyři roky. Jistě to ale nevím, na webu informace nejsou a na kongresu mne nenapadlo je zjišťovat. Podle webu sdružuje ISPOG národní společnosti z těchto zemí (celkem 18): Argentina, Austrálie, Rakousko, Brazílie, Velká Británie, Holandsko, Francie, Německo, Maďarsko, Izrael, Itálie, Japonsko, Korea, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Uruguay, Turecko. Kongres začal 27. 10. workshopy na téma Porod a úzkost a Porod a posttraumatický stresový syndrom. V následujících třech dnech pak bylo možno volit mezi účastí na mnoha programech, včetně samostatných konferencí jednotlivých národních společností. Svá sympozia měli také někteří ze sponzorů kongresu, BAYER Schering Pharma, PFIZER a IBSA Farmaceutici. Ráda bych napsala své postřehy a dojmy z některých bloků kongresu. Ve čtvrtek jsem navštívila sekci „Complementary interventions in psychosomatic“, český překlad by byl nejspíš Alternativní medicína v psychosomatice. První příspěvek o alternativním přístupu a Evidence Based Medicine (EBM) mne moc nezaujal, jeho závěr byl, že nejčastější užití akupunktury je u bolení hlavy a pánevní bolesti, že alternativní medicína je lepší, protože nemá žádné vedlejší účinky, ale že je potřeba dalších studií ke splnění nároků EBM. Pak mluvil japonský řečník o KAMPO medicíně (pochází z Číny, užívá k léčbě byliny, organické i neorganické materiály a je ve stále větší oblibě). Líbil se mi příspěvek španělského psychoanalytika „Psychoanalýza a psychosomatická gynekologie“, ve kterém velmi fundovaně vysvětloval, že jde o odlišné způsoby myšlení, používající úplně odlišné jazyky, které jsou ale oba velmi potřeba. A že v současné době lékař stále vyplňuje nějaké formuláře a na hovor s pacientem nemá čas. Situace ve světě se od té naší domácí zjevně neliší. Jako následující sekci jsem si vybrala tu, kde jsem na seznamu viděla české jméno: mladá gynekoložka Tereza Remešová mluvila velmi sympaticky o sexuální agresi. Na páteční ráno jsem měla naplánovanou sekci Císařský řez na přání, ale bohužel jsem nemohla přijít, přepadly mne zdravotní potíže (nepochybně psychosomatického rázu). Odpoledne jsem si vybrala sekci Poradenství při prenatální diagnostice. První příspěvek italského odborníka byl o tom, že těhotenství je jedna velká nejistota. Následoval příspěvek švýcarské psycholožky o potřebách těhotných žen mít dostatečné a kvalitní informace, že to výrazně snižuje jejich stres. Velmi se mi líbil příspěvek Holanďanky, která mluvila o prenatálním genetickém testování s cílem najít Downův syndrom (přesněji řečeno pokud možno nenajít). Říkala, že ale jsou i jiné trisomie (např. Turnerův syndrom, Klinefelterův syndrom) a že rodiče jsou ve velkém šoku, když jim testování přinese tyto „nevyžádané“ nálezy. Kladla si otázku, zda je vhodné tyto testy provádět a zda je potřeba nález rodičům hlásit. Tyto syndromy jsou velmi často totiž objeveny, až když pár navštíví centrum asistované reprodukce pro neúspěšné snahy o těhotenství. Někdy prostě mnoho informací život velmi ztěžuje, a zřejmě zbytečně… Následoval velmi zajímavý příspěvek německých autorů o rozhodování při nálezu fetální patologie. V Německu totiž v těchto případech o ukončení těhotenství nerozhoduje matka, ale konsilium odborníků, a ta rozhodování jsou mimořádně obtížná. Pak jsem šla na sekci „Psychosomatická pomoc infertilním párům: je možná?“. Tam se mi moc líbil první příspěvek mého kolegy z Německa „Psychogenní sterilita: Mýtus?!?“ (otazníky a vykřičník jsem opsala přesně tak, jak to bylo v programu). Na různých studiích ukazoval, že psychoanalytická ani stresová vysvětlení infertility nejsou dostatečně podložená a vedou v naprosté většině jen k deptání páru, především ženy. Německá společnost považuje za psychogenní infertilitu pouze situace, kdy pár dostatečně nevyužívá vhodné dny k otěhotnění, kdy pár – přestože je poučen lékařem – nadále nedbá na rozumný životní styl (tedy silně kouří, nedělá kroky k snížení nebo zvýšení váhy, …) a kdy ví, jak je možné poruchu léčit, ale léčbu nezahájí. Posledním příspěvkem v sekci byla zajímavá přednáška belgického psychologa, odborníka na poruchy příjmu potravy, o snahách o mateřství anorektických a bulimických žen a o párové perspektivě. V sobotu ráno jsem šla na sekci, která řešila psychosomatický přístup k bolesti. Měla jsem zde příspěvek o využití „mojžíšovky“ při léčbě dyspareunie. I další blok jsem měla pracovní, v sekci o psychosociálních aspektech infertility jsem mluvila o českých mužích. Velmi podobný příspěvek, ale o skandinávských mužích, měla kolegyně ze Švédska. Shodly jsme se na tom, že je nutné změnit jazyk popisující psychosociální aspekty infertility. Pro muže je totiž těžko přijatelný a v podstatě mu často nezbývá než ze situace prchnout, aby si uchoval zdravý rozum. Pak jsem přešla hned na sekci „Východ ráje – Psychosomatická gynekologie a porodnictví ve východní Evropě“. Úvodní příspěvek německé mluvčí popsal situaci ve velmi černých barvách. Pak nastoupila Maďarka a velmi skromně popisovala bohatou dvacetiletou existenci Maďarské společnosti psychosomatické gynekologie a porodnictví. Jako třetí a poslední vystoupila sympatická mladá žena reprezentující Českou republiku a mluvila o svých snahách založit psychosomatickou společnost v ČR a o bariérách proti psychosomatice. Protože jsem zarytý patriot a navíc euroskeptik, přihlásila jsem se do diskuse a popsala bohaté aktivity české psychosomatické sekce, mluvila o konferencích, vzdělávacích aktivitách a o literatuře vycházející již od 80. let a o sice stále nedostatečném, ale výrazně se zvyšujícím důrazu na lidskou stránku v gynekologii. Vzpomněla jsem si při tom na státní zkoušky porodních asistentek, u kterých pravidelně sedím, a na obhajoby prací na stálá témata „otec u porodu“, „edukace rodičky“, „porodní plány“, „zdravý životní styl v těhotenství“ atd. (Mívám z toho totiž dojem, že se už úplně přestaly učit ty podružné čistě porodnické věci.) V podobném duchu (že situace se mění i ve východní Evropě) mluvila také Litevka a bývalá východní Němka. Z další diskuse vyplynulo, že ISPOG by měl zájem na vzniku dalších národních společností psychosomatických gynekologií. Dávám čtenářům Psychosomu k úvaze. Já osobně si myslím, že není potřeba tříštit síly do dalších specializovaných psychosomatických sekcí a že stejně vlastně jde stále o jedno, a to o to nejdůležitější: o vztah mezi pacientem a lékařem, bez ohledu na medicínskou oblast. Konference byla pro mne zajímavá. Ovšem z nemnoha zkušeností z jiných zahraničních konferencí musím říci, že se témata velmi kryjí a že se na nich setkávám se stále stejnými lidmi, ať už jsem byla na konferenci Evropské společnosti pro antikoncepci, Evropské federace pro sexuologii, Světové asociace pro sexuologii či Evropské společnosti pro lidskou reprodukci. Myslím, že je to dobře a že je to důkaz změny v medicíně jako takové. Zájemcům o bližší podrobnosti doporučuji web organizátora – společnosti ISPOG: www.ispog.org a web kongresu www.ispog2010.org. Doc. PhDr. Hana Konečná, PhD., Jihočeská universita  http://www.ujc.cas.cz/lide/people.php?man=konecna Do redakce přišlo 2. 11. 2010 Zařazeno do tisku 2. 11. 2010 jako zpráva

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0