Hánová Z.: Hledám slova… (DISKUSE 4/2010)

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

Diskuse k článku J. Růžička: Šamanství, léčitelství, moderní medicína a psychoterapie. Psychosom 2010; 8(3) s. 176–198 Hledám slova, kterými bych reagovala na obsáhlý článek pana doc. PhDr. Růžičky, PhD. V první řadě poděkování, že věnoval pozornost a čas a téma zpracoval. Věřím, že podnítil zvažování nejen v mé hlavě a otevřel diskusi, jak měl v úmyslu. Shromáždil slova, s nimiž si můžeme pohrávat. Nastolené schéma vyzývá k úvaze a nás pochybovače k zpochybnění. Šamanství a léčitelství – ráda se poučím a přijímám vykreslený obsah těchto pojmů. Ne tak to, co je zváno klasická nebo soudobá medicína. Soudobá moderní medicína je pro mne nejen vysoce specializovaná, ale zároveň právě psychosomatická. To mi znemožňuje sdílet pohled autorem popsaný. Pod pojmem klasická medicína bych si představila starověkou medicínu nebo možná akademickou medicínu. Osvědčil se mi pojem „střední proud medicíny“ k popisu toho, co autor nazývá soudobou moderní klasickou medicínou. Možná to někomu asociuje způsob správného odběru vzorku moči, ale i tak je to v pořádku. Cizí, a proto zajímavá a zábavná se mi jeví premisa, že k nemoci lékař nemá a nemůže mít vztah. Ve svém lékařském bytí nemoci dennodenně (se zodpovědností a zarputilostí) vyhledáváme! Když nenacházíme, jsme z toho nesví. Nemoci nás zajímají, a jak! Tím, že je pojmenováváme, je také vytváříme. Ve vztahu k nemoci prožíváme moc i bezmoc. Řadu specialistů jejich oblíbená nemoc živí. Jak může ortoped nemít vztah k artróze a krásné zlomenině? Atd. atd. Dík předloženému obrazu šamanství jsem si mohla uvědomit, že i dnešní lékař je nezřídka ten, kdo na sebe, do svého těla, přebírá bolest, emocionální energii nemocí svých pacientů. Šamanovi (který někdy nepřežil setkání s démonem v druhém člověku) jsou podobní až k nerozeznání naši kolegové předčasně umírající na následky hypertenze, alkoholismu, trpící žaludečními vředy, rakovinou, paranoiou, … Kdypak lékařské fakulty začnou studenty vyučovat ochraně vlastní bytosti? Líbilo se mi zdůraznění lidské vnímavosti. Učíme se jí od svých učitelů medicíny mezi řádky. Nepíše se o ní, ale můžeme ji naštěstí od asistentů, docentů a profesorů rovnou nasávat. Podvojnost duše a těla je pro mne stejná realita, jako že se Slunce točí kolem Země. Naštěstí si pacienti víc než dřív dovolují cítit jednotu duše a těla. Jsou v tom zřetelně svobodnější než strukturovaně uvažující profesionál lékař či psycholog. Kdo vlastně potřebuje podvojnost duše a těla zdůrazňovat? Psychoterapie jako základní nástroj? Určitě to bez ní nejde. Pokaždé nově hledáme způsob, jak ji namíchat s lékařovým věděním a autoritou, aby vzniklo to, co pacient potřebuje. A co bych ještě chtěla v souvislosti s tématem diskutovaným na stránkách Psychosomu provětrat, je pojem zodpovědnosti. Ta nás rozděluje. Zač je zodpovědný šaman? Léčitel? Psychoterapeut? Lékař? MUDr. Zina Hánová, lékařka ORL a psychoterapeutka; kontakt: hanova@fnkv.cz

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0