RECENZE (2)

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

HONZÁK R.: JULIA SHAWOVÁ: ZLO.

Vyd.Paseka, Praha, 2020. Buďme poučenější než naši osvícení předkové, kteří když zakázali Boha, nebyli schopni připustit, že Homo sapiens sapiens je také živočich (tím nechci člověka zoomorfizovat). Proto mohla Darwinova teorie emocí odpočívat více než století, aby se nikterak nepozměněna vynořila v dílech Damasia, Pankseppa a dalších. Nebraňme se poznatkům, které nám sice nevyhovují, ale které nelze změnit tím, že je budeme zakazovat, či ignorovat.


Každý, kdo stačí ještě číst to lepší, co vychází, zná úžasnou publikaci britské psycholožky spolupracující s londýnskou policií, Julie Shaw, Iluze paměti, která tu vyšla před dvěma roky a která by měla být mementem všech, kteří důvěřují větě: pamatuju si to naprosto přesně. Od téže autorky, tentokrát se zčeštěným příjmením vydává Paseka další knihu, v originálu Making evil.
Konání dobra a bránění zlu je podstatou morálky, jejíž pravidla dovolují vesměs sobeckým jedincům, aby měli všichni užitek ze společné existence. Jenže zlo samo o sobě je velmi ohebný pojem. Před dávnými roky poskytl jeden africký náčelník tuto definici: Zlo je, když mě okradou a dobro je, když unesu sousedovu náčelníkovi ženu. Zdá se, že navzdory Kantovi a pak i zjednodušujícím čtyřem principům Childrese a Beauchampa, jsme se moc neposunuli.
Autorka ukazuje, že zlo je většinou to, co dělají jiní. A zde může začít velmi kreativní manipulace. Text plynule navazuje na Kristův výrok: Nesuďte, abyste nebyli souzeni, neboť jakým soudem soudíte, takovým budete i souzeni a jakou mírou měříte, takovou vám může být naměřeno. Úžasná studie o podstatě naší duše a švindlování ve vztazích, navíc velmi dobře napsaná.
Pokud vás nenadchne už první kapitola, která se ptá, zda byste v zájmu dobra byli ochotni usmrtit malého jednoročního Dolfíka Hitlerů, začněte někde uprostřed, kde je o těch ambivalencích nasbíráno tolik příkladů, že se jdeme schovat. Jedna věc totiž je přirozená emotivita obsahující emoci vzteku a druhá věc, jsou sociální pravidla a jejich dodržování. Emoční svět se tak potkává s racionálním a ten druhý není radno přeceňovat. U vědomí, že ryby mají vědomí své existence , neboli svého JÁ, je otázkou, zda smíme uskutečňovat jejich každoroční transport do rybího Terezína a odtud do soukromých likvidačních jednotek.
Radkin Hozák, 18.1.2020

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0