PRO PRAXI

Zobrazení: 0

Hodnocení uživatelů: 1 / 5

Aktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

EVA KŘÍŽOVÁ: UDRŽITELNOST JAKO NOVÉ TÉMA MEDICÍNY A ZDRAVOTNICTVÍ. s.94-103

Udržitelnost života obecně, přežití lidstva a planety, ale i udržitelnost současných civilizačních výdobytků, mezi něž v Evropě patří i rozvinuté zdravotnictví, je globální výzvou. Udržitelnost je novou veřejnou agendou, novým tématem ve vzdělávání od mateřských po vysoké školy, novým občanským projevem, ale nesnadno řešitelným politickým tématem.

Diskurs o zelené ekonomice znamená ohled na úsporu zdrojů a recyklaci v každém bodě podnikatelského či hospodářského řetězce. Politicky je udržitelnost nejpregnantněji vyjádřena v dokumentu OSN (Cíle udržitelného života). Udržitelnost znamená především přehodnocení našich dosavadních přístupů, které jsou energeticky, finančně, materiálově i materiálně velmi náročné, přispívají ke znečištění životního prostředí, a ne vždy vedou k žádoucím efektům. Týká se i medicíny a zdravotnictví jako celku. Udržitelnost bývá příliš často interpretována jen v environmentálním slova smyslu, ale zejména ve zdravotnictví má kromě ekologické dimenze také finanční a morální stránku. Tento příspěvek se ale zaměřuje na to, jak v české a evropské medicíně a zdravotnictví rezonuje téma ochrany životní přírody, ekologické odpovědnosti a environmentální udržitelnosti.

SUMMARY: KŘIŽOVA, E.: SUSTAINABILITY AS A NEW AGENDA IN MEDICINE AND HEALTHCARE, PSYCHOSOM 2022; 20 (3-4), PP. 94-103

Sustainability of global life, mankind and the planet is the central focus in the ecological debate. Moreover, also the sustainability of modern advancements like modern medicine and health care is a global challenge. Sustainability is a new public agenda, new education theme on the whole scale of educational settings, new civic engagement and a political task with no simple solutions. The discourse on green economy primarily means reduction in use of resources in each moment of the production and consumption cycle. The most significant political document is represented by the United Nations 19 goals of sustainable development. Sustainability requires a fundamental revision of our current behaviours and practice, that are resource intensive, contaminating and not always effective in terms of achievement the stated goals. The debate is also inevitable in medicine and health care. Sustainability is too often considered in environmental terms but especially in health care it also involves sustainability in financial and moral terms. This paper focuses on environmental dimension and how this is reflected in medicine and health care in The Czech Republic and European context.

Key words: Sustainability, health care, medicalization

 pro praxi 4 2022

UDRŽITELNOST JE ROZUMNÝ POŽADAVEK

krizovaJednou z klíčových globálních výzev je udržitelnost života na Zemi. Nejde jen o udržitelnost života obecně, přežití lidstva, fauny, flóry a planety, ale i o udržitelnost současné kvality života a současných civilizačních výdobytků, mezi něž v Evropě patří tekoucí pitná voda, rozvinuté zdravotnictví, bezplatné školství, rovnost lidí a veřejná doprava. Udržitelnost je zcela nepopiratelně novou veřejnou agendou, novým tématem ve vzdělávání od mateřských po vysoké školy, novým občanským projevem, a nesnadno řešitelným politickým tématem. Tento diskurs je viditelný v ekonomice a podnikání, ve změnách životního způsobu, hovoří se o zelené ekonomice (www.unep.org), což má znamenat ohled na úsporu zdrojů, životní prostředí, snížení emisí a recyklaci v každém bodě podnikatelského či hospodářského řetězce, hovoří se o i zelené sociální práci (Papadimitriou 2020), což představuje zohlednění ekologických aspektů v této odborné činnosti. Udržitelnost má mnoho dimenzí, v tomto příspěvku se zaměřuji pouze na udržitelnost ve vztahu k medicíně a zdravotnictví v environmentálním slova smyslu, nikoli na udržitelnost těchto institucí ve smyslu finančním či morálním.
Politicky je požadavek udržitelného rozvoje nejpregnantněji vyjádřen v dokumentu OSN Cíle udržitelného života, který Česká republika přijala spolu se všemi členskými státy Organizace spojených národů v roce 2015. Tento aspekt znamená, že v každé oblasti ekonomiky, politiky i soukromí máme pomýšlet na to, jaké dopady bude mít naše jednání pro uchování života, pro zátěž životního prostředí v podobě např. uhlíkové stopy apod. Podle výzkumu IPSOS z r. 2018 figurují u české veřejnosti právě zdraví a kvalitní život a pitná voda a kanalizace na prvních dvou místech v důležitosti agendy udržitelného rozvoje (Nejdůležitější rozvojové cíle pro Čechy…, 2018). Otázka, kterou si v tomto příspěvku kladu, je, jak je toto téma, prokazatelně klíčové pro udržení civilizace a života, reflektováno v českém a evropském prostředí medicíny a zdravotnictví. Za tímto účelem jsem provedla rešerši literárních a internetových zdrojů a snažila se najít na svou otázku odpověď.

JAKÝ VZTAH MÁ MEDICÍNA A ZDRAVOTNICTVÍ K EKOLOGII?

Vztah medicíny a zdravotnictví k životnímu prostředí je bohatý a oboustranný. Až dosud byla věnována pozornost primárně tomu, jaký dopad na lidské zdraví má znečištění vzduchu, vody a půdy různými kontaminanty, jinými slovy bez pochybností je přijímáno, že zhoršené životní prostředí má negativní dopad na lidské zdraví, což vede k nástupu či urychlení mnoha zejména civilizačních chorob, které následně medicína v moderně organizovaném zdravotnictví léčí. Moderní společnosti mají vybudované instituce kontrolující nebezpečně vysoké úrovně této zátěže, nicméně jak píše Ulrich Beck v Rizikové společnosti (Beck, 2004, s. 28), rizika jsou zde ireverzibilně stále přítomna, kontrolujeme jen jejich hladinu a pokoušíme se stanovit limitní hranici škodlivosti. Epidemiologie a statistika zdravotního stavu přichází s mnoha důkazy o kratší střední délce života v krajích ČR, které jsou více průmyslově zatížené a ekologicky poškozené, jako je Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský kraj (Zdravotnická ročenka ČR 2019, s. 8). Je kontrolován únik škodlivých látek při různých náhlých nehodách, ať již jde o úniky výparů při požárech, přítomnost sinic v koupacích vodách či jiná rizika pro zdraví. Obvykle to znamená, že se sleduje pouze prokazatelně zdraví škodlivá koncentrace, což neznamená plnou absenci znečištění.

JAK JE TO ALE V OPAČNÉM SMĚRU? EXISTUJE NĚJAKÝ VLIV MEDICÍNY A ZDRAVOTNICTVÍ NA PŘÍRODU? V ČEM SPOČÍVÁ?

Již u zmíněného U. Becka vnímáme úzkou propojenost ekologické a medicínské roviny, knihu v originále vydal v roce černobylské katastrofy. Beck upozorňuje, že v důsledku působení medicíny se proměňuje zdraví člověka a populace, jež můžeme chápat jako část přírodní reality v tělesnosti člověka. O dalších dopadech se teprve začínáme bavit. Jedním z civilizačně adekvátně ošetřených témat je ochrana přírody před škodlivými látkami, které se dostávají do odpadu při poskytování zdravotní péče ať již ve zdravotnických, sociálních zařízeních či při léčení v domácím prostředí. Že je v medicíně a zdravotnictví mnoho rizik, je potvrzeno zvláštním způsobem nakládání s odpadem. Tato oblast je velice důkladně ošetřena legislativně Zákonem o odpadech, mnoha zdravotnickými zákony, např. Zákonem č. 378/2007, o léčivech, Zákonem č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, Zákonem č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů, Zákonem č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích, a v případě radioaktivních látek i Atomovým zákonem (Metodika SZU pro nakládání s odpady ze zdravotnických, veterinárních a jim podobných zařízení, 2016, dále Metodika).
Zdravotnický materiál patří mezi nebezpečný materiál. Kromě biologického a mechanického rizika jde o chemicky a radioaktivně kontaminovaný odpad. Jeho součástí jsou prošlá, nevyužitá léčiva, cytostatika a odpad z cytostatických přípravků, radioaktivní materiál používaný při diagnostice i radioterapii a odpadní amalgám ze stomatologické péče. Metodika zmiňuje dva důležité body: první obecně platnou zásadou je minimalizace odpadu. Všude se tedy máme snažit o to, aby odpadu vznikalo co nejméně. Druhým bodem je otázka odpadu vznikajícího v domácnostech. Na rozdíl od odpadu vznikajícího ve zdravotnických zařízeních, s nímž je, dle dostupných informací, nakládáno velmi regulovaným a kontrolovaným způsobem, toto neplatí pro oblast zdravotní péče a léčení v domácnosti. Metodika zmiňuje, že „…V současné době nakládání s odpady z této činnosti není věnována dostatečná pozornost, i když péče poskytovaná pacientům v domácím prostředí se stále zvyšuje… Pravděpodobně reálné řešení v každodenní praxi bude velmi obtížné, protože bezpečné nakládání s odpady ze zdravotní péče není společností dostatečně akceptováno, chybí povědomí o odpovědnosti za snížení zdravotních a ekologických rizik při nakládání s nebezpečnými odpady“ (Metodika, 2016, s. 57).
Metodika dále dodává (ibid, s. 63), že v případě samoošetřování/samoléčení pacienta v jeho domácím prostředí bez spoluúčasti odborného zdravotnického pracovníka „je poskytovatel zdravotních služeb povinen poučit pacienta o způsobu nakládání s odpadem a o jeho bezpečném uložení tak, aby nedošlo k ohrožení jeho zdraví, zdraví členů rodiny, veřejného zdraví a poškození životního prostředí. Pacient je povinen s odpadem naložit v souladu s tímto poučením“. Ošetřující lékař by měl pacienta poučit, kam nebezpečný odpad odevzdat k odstranění, např. prostřednictvím zdravotnického zařízení.
Můžeme shrnout, že na úrovni zdravotnických a sociálních zařízení je problematika nakládání s nebezpečnými odpady z hlediska bezpečnosti brána velmi vážně, je ošetřena mnoha závaznými normami a kontrolována veřejnými institucemi včetně Ministerstva životního prostředí v některých případech. Nepokrytou oblastí je zdravotnický odpad vznikající v domácím prostředí. Zde platí, že lékárny jsou povinny přebírat prošlé či nevyužité léky a léčivé přípravky a prostředky. Otázka je, jak důkladně toto lidé dělají. Při nakládání s nebezpečným odpadem jde tedy primárně o zajištění bezpečnosti, řeší se otázka, co s již vzniklým odpadem, ale nutno připomenout zásadu odpadového hospodářství č. 1, a to minimalizovat vznik odpadu. Máme tedy účinná řešení pro likvidaci vzniklého odpadu, méně se zabýváme tím, aby toho odpadu vzniklo méně – je to zřejmě proto, že recyklace je zde velmi komplikovaná a musí se hledat nová technologická řešení.
Přes důkladné čištění odpadu ale chemické látky z léčiv, které jsou vylučovány těly, zůstávají v koloběhu vody a jsou dokonce v pitné vodě (Grabic, 2013, 22-25), což představuje riziko pro člověka i celé ekosystémy. Týká se to také antikoncepčních hormonálních přípravků, léků proti bolesti apod. Čistící procesy již tedy nestačí na likvidaci všech zbytků vzniklých při současném standardu medicíny a zdravotnictví.

JE TÉMA UDRŽITELNOSTI V MEDICÍNĚ A ZDRAVOTNICTVÍ REFLEKTOVÁNO?

Ukazuje se, že otázku ekologické odpovědnosti již plně neřeší starost o správnou likvidaci nebezpečného odpadu a že téma vyžaduje kromě zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při nakládání s rizikovým materiálem a rizikovým zdravotním odpadem, což je spíše prakticko-technická otázka, i hlubší reflexi, v níž budou medicína a zdravotnictví identifikovat samy sebe jako oblast přispívající k ekologické zátěži a jako oblast, v níž snaha o udržitelnost znamená, tak jako všude v jiných oblastech, změnu dosavadního přístupu ke zdraví, nemoci a léčbě. Je to činnost spojená se sebereflexí. K sebereflexi nestačí přírodní vědy, zde je důležité hledisko společenských a humanitních věd.
V dokumentu Cíle udržitelného života OSN se v cíli 3, zaměřeném na zdravotnictví, usiluje „zajistit zdravý život a zvyšovat jeho kvalitu pro všechny v jakémkoli věku“. To je velmi neurčité a může znamenat mnohé, stejně tak obrat k prevenci a podpoře zdraví, jako pokračování současného trendu záchrany a prodlužování života v podstatě za každou cenou.
Udržitelnost bývá příliš často interpretována jen v environmentálním slova smyslu a v souvislosti s ohrožením vnější přírody. Např. ekologické sdružení Arnika vydalo stručný dokument s názvem Ekologicky odpovědné zdravotnictví – Stručný průvodce zdravotních sester možnostmi, jak přispět ke snížení dopadů nemocnic na zdraví a životní prostředí (2006). Zde už se diskurs posouvá ke snaze o snížení množství odpadu, neboť radí, jak nahradit škodlivé materiály bezpečnými. „Vedle nadměrné spotřeby energie a přírodních zdrojů či nedostatečného třídění odpadu ve zdravotnictví je problémem také značné rozšíření pomůcek z PVC, latexu nebo výrobků s obsahem rtuti. Používání problematických látek ve zdravotnictví může negativně působit i na zdraví zaměstnanců, zdravotní sestry nevyjímaje“ (Ekologicky odpovědné zdravotnictví. 2006: s. 1).
Další obsahově velmi významný příspěvek byl publikován v r. 2019 v dvouměsíčníku Braunoviny obchodní společnosti Aesculap, člena vedení Skupiny B. Braun v ČR a SR. V rozhovoru o vztahu životního prostředí a zdravotnictví zmínil jednatel společnosti dr. Lukeš korektně a realisticky ekologické dopady moderního zdravotnictví na životní prostředí. Kromě konkrétních příkladů je ale jeho rozhovor cenný v tom, že za největší prostor pro zlepšení mezi českými zdravotníky považuje „vnímání této problematiky. Jde o to, aby byl každý otevřený novým nápadům a uvědomil si, že jeho činnost má nějaké negativní dopady“ a dále, že i „…sebemenší změna může vést k velkému snížení vyprodukovaného odpadu“ (Zdravotnictví a ekologie, 2019, s. 8-9).
Nejnovější příspěvek (spíše okrajového dopadu) následuje až z r. 2021 a jeho autorem je ekologický zemědělec, který vidí „mezi zemědělstvím a medicínou …velmi silnou paralelu. …Jsem přesvědčený, že v zemědělství je třeba sázet na prevenci úplně stejně jako v péči o zdraví“ (Zídek 2021).
Ukázkou reflexe vztahu mezi životním prostředím, nemocemi a léčbou je i pojem klinická ekologie. Jde s největší pravděpodobností o terminologickou inovaci environmentální medicíny (medicíny životního prostředí). Důraz je kladen nikoli na zkoumání prostředí, ale na léčbu onemocnění vznikajícího vlivem zevního prostředí (Nelson et al 2019). „Kliničtí ekologové léčí nemocné trpící alergiemi na některé složky potravin nebo na chemické látky v ovzduší, například na pesticidy, výfukové plyny, sloučeniny síry nebo astmatem, migrénami a jinými bolestmi hlavy, kožními vyrážkami a ekzémy, žaludečními a zažívacími obtížemi, kašlem, únavou a revmatoidní artritidou. … Podle výsledků krevních a jiných testů vám klinický ekolog doporučí dietu a změnu ve způsobu života, což vám pomůže vyhnout se škodlivinám vyvolávajícím obtíže.“ (https://www.abecedazdravi.cz/slovnik-zdravi/klinicka-ekologie).
Z rešerše českých zdrojů je patrné, že několik málo autorů se již začalo snažit toto téma představit, nicméně jde o sporadické příspěvky bez kontinuity a dynamiky. V zahraničí je téma reflektováno daleko systematičtěji a vážněji.
British Journal of Clinical Pharmacology publikoval v r. 2022 výzvu vědců z oblasti experimentální medicíny (Fisk et al 2022). Upozorňuje, že v lékové oblasti a zdravotnictví se můžeme domnívat, že tyto sektory neprodukují emise. Ale možnou hrozbou pro veřejné zdraví a ekosystémy, která znepokojuje, je ekologické znečištění způsobené léky a jejich metabolity. Farmaceutické znečištění a antimikrobiální resistence jsou největšími výzvami pro farmaceutický průmysl a úřady pro ochranu životního prostředí (ibid 3013). To vyžaduje nejprve uznání a pochopení problému. Mělo by vést k optimalizaci užívání léků, personalizované medicíně, odpovědnému nakládání s odpadem a důkladné výchově a osvětě pacientů. Britští autoři používají k vyjádření farmakologicko-ekologické odpovědnosti termín ecopharmacostewardship (ibid). Čekají nás nové etické volby mezi variantami léků? Bude mít v preskripci přednost lék s menším odpadem (např. plastu)? A jak integrovat ekologické preference pacientů? Mnoha pacientům to může ležet na srdci, jak ekologicky odpovědnou medicínu užívají. Jsou vůbec ekologické dopady v současné rutinní klinické medicíně brány v úvahu, tážou se autoři v samém závěru podobně jako já.
Z další rešerše vyplývá, že se již organizují skupiny lékařů usilujících o minimalizaci ekologické stopy vzniklé léčením. Asociace Doctors for Greener Healthcare sdružuje evropské lékaře usilující o transformaci zdravotní péče tak, aby došlo k snížení dopadu zdravotní péče na životní prostředí (https://noharm-europe.org/issues/europe/doctors-greener-healthcare).
Vzniká mezinárodní síť zelených a zdravých nemocnic (Green and healthy hospitals-Global Green and Healthy Hospitals (GGHH) s podobným záměrem: snížit ekologický dopad a podporovat veřejné zdraví a zdravé životní prostředí (https://www.greenhospitals.net/). Obojí zaštiťuje logo asociace Health care without harm (noharm-europe.org).
V r. 2022 vydali manuál k dekarbonizaci zdravotnictví ve francouzštině a vlámštině, k již existující verzi v angličtině, řečtině, španělštině, portugalštině a italštině. Tento manuál ukazuje, jak integrovat klimatické požadavky do plánování zdravotní péče a jak vyvíjet ekologicky odpovědné zdravotnictví. Je dostupný pouze pro členy sítě. Členem mohou být nemocnice, zdravotnická zařízení různých typů (včetně jednotlivých ordinací lékařů, laboratoří, lékáren, výzkumných center, stomatologie a pečovatelských domů) či asociace nemocnic, akademická pracoviště nebo případně celé zdravotnické systémy. Členství zavazuje k plnění alespoň dvou cílů. Cílů je formulováno 10 a zahrnují management, nákup, energie, odpady, léčiva, dopravu, stravování, vodové hospodářství, provoz budov, chemikálie, doplňkem je přihlášení k politice 2020 Health Care Climate Challenge. Členové vykazují svou činnost do online systému.
10 cílů:
1. Na úrovni vedení: přihlášení k tomu, že zdravé životní prostředí je prioritou.
2. Nákup bezpečných a ekologicky šetrných výrobků a materiálů.
3. Úsporné nakládání s energií a podpora čistých a obnovitelných zdrojů.
4. Snaha o snížení objemu odpadu a ekologicky šetrnou a bezpečnou likvidaci zdravotnického odpadu.
5. Bezpečná a účinná distribuce léčiv.
6. Zdokonalení dopravy s ohledem na životní prostředí.
7. Nákup zdravých a ekologicky pěstovaných potravin pro nemocniční a závodní stravování.
8. Snížení spotřeby vody a dostupnost pitné vody.
9. Podpora zdravé a ekologicky šetrné výstavby nemocničních areálů.
10. Náhrada škodlivých chemikálií bezpečnějšími alternativami.


Tato globálně působící síť čítá více než 1500 členů ze 75 zemí reprezentujících sdružené zájmy cca 60 000 nemocnic a zdravotnických zařízení (https://noharm-global.org/issues/global/global-green-and-health-hospitals) V její evropské sekci představují nejvyšší angažovanost německé a francouzské organizace, ale symbolickou účast v menším počtu zde má mnoho dalších evropských zemí, včetně ČR, zastoupené Nemocnicí Neratovice (https://noharm-europe.org/content/europe/our-members). Nejvýznamnějším dokumentem je Doporučení pro zelenější humánní medicínu z pohledu evropské lékové legislativy (Stenuick 2022). Akcentuje potřebu učinit farmaceutický průmysl ekologicky odpovědným, posílit hodnocení environmentálních rizik v humánní medicíně a podporovat zelenější medicínu, odpovědné užívání léků a redukci farmakologického odpadu.

MÁME HOVOŘIT O ZELENÉ MEDICÍNĚ A O TOM, CO TO ZNAMENÁ PRO PSYCHOSOMATIKU?

O zelené medicíně se již mluví, byť se volí opatrnější komparativ „zelenější“, „greener medicine“. Hovoříme-li o zelené ekonomice, zelené sociální práci, je možné touto barvou i v medicíně a zdravotnictví symbolicky vyjádřit, že je téma udržitelnosti bráno vážně. Otázka ovšem je, co by měla znamenat. Často se na prvním místě zmiňuje prevence jako řešení, ale medicinalizovaná prevence nemusí být vždy ekologická vzhledem k produkci odpadu, ekonomickým nákladům, kontrole populace a potenciálním změnám v lidském organismu. Hovoří se např. o preventivním užití léků proti Alzheimerově nemoci (Křížová, 2021), což je pouze jeden z mnoha příkladů, kam dnešní medicína směřuje. Prevence je sice žádoucí, ale je otázkou, zda je ve své medicinalizované podobě v souladu s udržitelností života a lidského zdraví, neboť obsahuje rostoucí potřebu preventivně nasazovaných léčiv, postupů a v důsledku toho vyšší závislost jedince na medicíně spojenou s nezbytnou kontrolou, omezeními a ekonomickými výdaji.
Daleko závažnější je důsledný návrat k hodnotám, politice a strategiím podpory zdraví, jak byla formulována v 80. a 90. letech minulého století. Zde došlo, podle mého soudu, k odklonu. Podle podpory zdraví má být zdraví zohledňováno všemi sektory, a to v současné době není. Máme velmi mnoho znalostí, ale neuplatňujeme je (ochrana spánku např.). Otevřená zůstává otázka alternativní medicíny, pokud užívá ověřené, bezpečné a přírodní postupy zejména k léčbě dyskomfortu a drobných zdravotních potíží, popřípadě někdy i psychosomatických potíží.
Pro psychosomatiku je snaha o prosazování udržitelnosti i v medicíně dobrou zprávou, neboť se její úsilí o trvanlivější řešení zdravotních potíží odstraněním příčin, nikoli projevů, dostává do silného proudu spolu s dalšími směry, které se snaží vyrovnávat slabá místa technologické biomedicíny provozované v ekonomicko-administrativním zdravotnickém systému, který musí vše přepočítávat. Naléhavost a nezbytnost tohoto proudu je, bez přehánění, dostatečně legitimizovaná a to na nejvyšších úrovních politiky a ekonomiky, i na úrovni každodenního všedního života velkých skupin lidí a komunit (Kolářová 2021). Psychosomatická medicína není nutně celkově levnější, co se týče finančních prostředků, protože je náročná na terapeutův čas, ale vyhovuje požadavkům udržitelnosti, jestliže vede k trvalejším výsledkům, snížení medikace, snížení spotřeby ekologicky nevhodného zdravotnického materiálu a celkovému snížení zdravotnického odpadu (zvýraznění editor). Má potenciál být ekologicky odpovědná vzhledem k vnějšímu i vnitřnímu přírodnímu prostředí, rozumím tím tělesnost člověka, která je méně zatěžována chemickými produkty a více léčena slovem, vztahem, prožíváním a myšlením.

ZÁVĚR

Tento příspěvek chce poukázat na již existující aktivity a snahy reagující na výzvu k ekologické odpovědnosti medicíny a zdravotnictví s cílem udržitelnosti. Položila jsem si tři otázky a hledala na ně odpovědi. Co se týče nebezpečného zdravotnického odpadu, je více řešena jeho likvidace než snaha jej minimalizovat. Není dostatečně řešena likvidace odpadu vznikajícího při zdravotní péči v domácím prostředí a sebeléčení. Iniciativy za více ekologicky šetrné zdravotnictví již vznikly na evropské půdě a jsou aktivní. V českém prostředí je téma reflektováno sporadicky a pouze ve vazbě na zahraniční inspiraci.
Zelená či zelenější medicína je z hlediska udržitelnosti nezbytnou perspektivou budoucnosti. Bude znamenat ohled na vnější životní prostředí i vnitřní přírodu v člověku (jeho tělesnosti) a to v mnohém a širokém slova smyslu: od rehabilitace podpory zdraví, úsilí o redukci nadbytečné a zbytečné léčby, podpory nefarmakologických (Jirkovská, 2022) a psychosomatických přístupů k možné nové debatě o nekonvenční medicíně, jež také ve svých některých směrech skýtá určitou asistenci modernímu zdravotnickému systému a může být cestou, jak snížit konzumaci léků, lékové závislosti a kontaminaci přírody lékovými zbytky. Podle Telce (2018): „komplementární a alternativní medicína může někdy souviset s ekologicky šetrnými výrobky či ekologickým zemědělstvím podle veřejného práva. Část této medicíny, která je založena na přírodním lékařství, souvisí s pojetím životního prostředí a lidskou úctou k přírodě.“ Medicína by se ale musela otevřít interdisciplinární a intersektorální spolupráci.
Snaha o udržitelnost znamená především přehodnocení našich dosavadních přístupů, které jsou energeticky, finančně, materiálově i materiálně velmi náročné, přispívají ke znečištění životního prostředí, a ne vždy vedou k žádoucím efektům (např. prodlužování zdravého života). Znamená velice často změnu přístupů, postojů směrem k šetrnosti a úspornosti. Týká se i současné medicíny a zdravotnictví a jejího mentálního nastavení.

Eva Křížová, ETF UK, Katedra sociální práce, krizova@etf.cuni.cz
Do redakce přišlo 9.9.2022
Zařazeno k tisku po recenzi 15.10.2022
Střet zájmů není znám

ZDROJE:
1. Beck, U. Riziková společnost. Slon, Praha. 2004.
2. Ekologicky odpovědné zdravotnictví. 2006. Arnika. https://arnika.org/download/77_fb8e0d9a88bdb27e2e2d0293001fbd0b (staženo 25.8.2022).
3. Fisk, M. et al. Sustainable medicines development and use: Our collective responsibility for action to mitigate the natural world crisisBr J Clin Pharmacol. 2022; 88:3013–3015.
4. Grabic, R. Léky v odpadních vodách jsou časovanou bombou, 22-25 https://old.jcu.cz/veda-a-vyzkum/popularizace-vedy-a-vyzkumu/veda-z-mnoha-pohledu_fin.pdf. In „Univerzita, věda z mnoha pohledů“, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2013.(staženo 12. 9. 2022).
5. Jirkovská, B. Nefarmakologické cesty k lepšímu životu s demencí. Česká alzheimerovská společnost, Praha 2022.
6. Kolářová, Marta. V souladu s přírodou: politika životního stylu, udržitelnost a soběstačnost. Praha: Karolinum (SLON). 2021.
7. Křížová, I. Nadějný lék na Alzheimera by mohl být dostupný i v Česku. V ideálním případě do konce příštího roku. Lidové Noviny 22. 6. 2021.
8. Metodika SZU pro nakládání s odpady ze zdravotnických, veterinárních a jim podobných zařízení. SZU Praha. 2016. http://szu.cz (staženo 25. 8. 2022).
9. Nejdůležitější rozvojové cíle pro Čechy: Zdraví, kvalitní život a voda. IPSOS, Euroskop, 19. 7. 2018 (https://euroskop.cz/2018/07/19/nejdulezitejsi-rozvojove-cile-pro-cechy-zdravi-kvalitni-zivot-a-voda/) (staženo 12. 9. 2022)
10. Nelson, D. H., Prescott, S. L., et al. Clinical Ecology-Transforming 21st-Century Medicine with Planetary Health in Mind. Challenges 10(1) 2019.
11. Papadimitriou, E. Defining green social work. Social Cohesion and Development, 2020, 15 (1), 139-152.
12. Stenuick, J.-Y. Recommendations for greener human medicines in the revision of the EU general pharmaceutical legislation. HCWH Europe. 2022.
13. https://www.unep.org/regions/asia-and-pacific/regional-initiatives/supporting-resource-efficiency/green-economy (staženo 13. 9. 2022)
14. Telec, I. Lékárenská zdravotní péče v komplementární a alternativní medicíně. Publikováno 5. 12. 2018. https://zdravotnickepravo.info/lekarenska-zdravotni-pece-v-komplementarni-a-alternativni-medicine/. (staženo 13. 9. 2022).
15. Zdravotnická ročenka České republiky 2019. UZIS ČR 2020. www.uzis.cz (staženo 13. 9. 2022).
16. Zdravotnictví a ekologie: Je třeba se zamyslet. O vztahu životního prostředí a zdravotnictví s doktorem Jiřím Lukešem. Braunoviny 4, 2021. s. 6-9. https://www.braunoviny.cz/sites/default/files/braunoviny_4_2021_final_nahled.pdf staženo (13. 9. 2022)
17. Zídek, T. Zemědělství a medicína jsou si v mnohém podobné 3-5, 2021 https://www.countrylife.cz/zemedelstvi-a-medicina-jsou-si-v-mnohem-podobne (staženo 25. 8. 2022).

AUTORKA

krizovaDoc. PhDr. Eva Křížová, Ph.D., absolventka sociologie a doktorského studia na FF UK. Od r. 1990 působila v oboru sociologie a lékařské etiky na 3. a 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Nyní vyučuje na Evangelické teologické fakultě UK, kde vede Katedru sociální práce. Zabývala se transformací českého zdravotnictví, právy pacientů a nekonvenční medicínou. Je autorkou celé řady článků v renomovaných zahraničních časopisech a knih (Úvod k sociologii medicíny a zdravotnictví, Rovnost ve zdraví v ČR, Proměny lékařské profese z pohledu sociologie, Alternativní medicína v ČR, SOS Sociologie pro pomáhající profese, Zdraví, kultura, společnost).

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0