Z AKCÍ

Zobrazení: 0
Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

ANDREA BROŽOVÁ: KONFERENCE ETIKA V PSYCHOTERAPII

 Záměr uspořádat konferenci věnovanou etice v psychoterapii vznikl na půdě České asociace pro psychoterapii jako přirozená odpověď na potřebu sdílení, zastavení a společného uvažování o tom, jak psychoterapeuti a psychoterapeutky přistupují ke své práci – a tím i ke klientům, kolegům a k sobě navzájem.

Myšlenku iniciovali psychoterapeuti Mgr. Milan Stiburek a Mgr. Petr Odstrčil a jejich prvotní představa byla komorní: vytvořit prostor pro otevřenou diskusi mezi odborníky z různých směrů a přístupů, jakési symbolické posezení u ohně, kde lze sdílet nejen zkušenosti, ale i pochybnosti a etická dilemata, která se v praxi přirozeně objevují.
Od počátečního impulsu z počátku roku 2024 se nápad postupně rozvíjel, a nakonec vyústil v konferenci, která se uskutečnila na přelomu ledna a února 2025. Zúčastnilo se jí více než 250 psychoterapeutek a psychoterapeutů z celé České republiky, většina na místě, ale velká část i online.
Program byl vskutku nabitý. Úvod obstarala prezidentka Evropské asociace pro psychoterapii, Irena Bezić PhD, která zasadila diskusi o etice do širšího rámce. Etika v psychoterapii není jednoduchý soubor pravidel, která by stačilo dodržovat jako dopravní značky na silnici. Jde o neustálý a komplexní proces hledání rovnováhy mezi tím, co je správné, co je možné a co je lidsky únosné.

DRAHOKAM ČESKÉ PSYCHOTERAPIE

V rámci svého úsilí o kultivaci a široké uznání psychoterapie v Česku napříč všemi obory uděluje Česká asociace pro psychoterapii ocenění významným osobnostem, které náš psychoterapeutický prostor formovaly.etik
Letos byli takto ocenění: doc. PhDr. Karel Balcar, CSc., přední klinický psycholog a vysokoškolský pedagog; PhDr. Ludmila Trapková, dětská klinická psycholožka a rodinná terapeutka; MUDr. Vladislav Chvála, lékař a zakladatel Střediska komplexní terapie psychosomatických poruch v Liberci; Ing. Věra Roubalová Kostlánová, psychoterapeutka a signatářka Charty 77; a PhDr. Yvonna Lucká, významná psychoterapeutka a zakladatelka Sociální kliniky.

z konferencí 2 25
6. ILUSTRAČNÍ FOTO L.DAŇKOVÁ Z KONFERENCE ETIKA V PSYCHOTERAPII (ČAP)
ETIKA A MĚNÍCÍ SE SPOLEČNOST

Popsat všechny zajímavé momenty by významně překročilo možnosti těchto řádek. Tak alespoň několik myšlenek z úvodních prezentací.
Mgr. Miloš Mauer ve svém vstupu o proměnách etiky v kontextu společenských změn básnicky přirovnal etiku k plamínku svíčky, který je nestálý a v poryvech větru snadno zhasne, když ho ale podržíme blízko srdci, hřeje a rozptyluje temnotu.
Vývoj etiky prošel v psychoterapii mnoha fázemi. Od divokých začátků, kdy se hranice příliš neřešily až po institucionalizovanou etiku etických kodexů a etických kolegií. To přineslo i napětí mezi etikou individuální a kolektivní. Kolektivní, institucionalizovaná etika je důležitá, neb máme jako lidé – jak výzkumy ukazují – tendenci „trochu podvádět“, například proto, abychom si zachovali dobrý sebeobraz.
Pravidla nám sice pomáhají udržet směr, ale osobní zodpovědnost nahradit nemohou. Jak říká ekonom a filosof Tomáš Sedláček, žijeme v době „morálního exoskeletu“, kdy nám společnost umožňuje dělat dobrá rozhodnutí s malými osobními náklady. Uveďme Sedláčkův příklad opuštěného dítěte na ulici – nákladem morálního jednání je jeden telefonát. Je to systém rychlý a efektivní, ale zároveň nás může přímé odpovědnosti poněkud zbavovat.
Etika žitá v praxi je složitá, a málokdy černobílá. Etické kodexy jsou sice důležité, mají ale své limity. Jsou často formální a právnické, a ne vždy reflektují skutečně etické chování. Hranice mají smysl jen tehdy, když chrání něco podstatného.

z konference small
7. ILUSTRAČNÍ FOTO L.DAŇKOVÁ Z KONFERENCE ETIKA V PSYCHOTERAPII (ČAP)
ETICKÝ RETARDÉR

V dalším vstupu přirovnal kolega doc. MUDr. Jan Roubal, Ph.D. etiku k retardéru, který zpomaluje, zdržuje, ale i chrání před přehlédnutím důležitých věcí. Dává čas zpřítomnit se a citlivě zvážit každý krok, neboť v psychoterapii jde často o drobná, nenápadná rozhodnutí tady a teď. Každé gesto, otázka nebo mlčení, každé „hm“ v terapii je malým etickým rozhodnutím. Které téma upřednostnit? Jak podpořit klientovu autonomii, aniž bychom ho nechali bloudit? Etika nás nutí zastavit se, vnímat a nechat věci ukázat v novém světle.
Právě díky tomuto „etickému zpomalení“ můžeme v terapii spatřit věci, které by nám v rychlosti unikly. Můžeme zahlédnout třetí cestu – nečekané řešení – a tímto zpomalením otevíráme prostor pro hlubší důvěru, proměnu a skutečnou lidskou blízkost.

ETICKÁ REFLEXE

Podobný moment zdůraznila i prezidentka Evropské asociace pro psychoterapii Irena Bezić PhD, když ukázala, že etika v psychoterapii není jen o dodržování pravidel zapsaných v kodexech, ale o živé reflexi.
Jde o neustálé zkoumání toho, co děláme, proč to děláme, a jak naše rozhodnutí ovlivňují klienta i nás samotné. Tento proces je hluboce osobní a vyžaduje poctivost vůči vlastním omezením a slepým místům.
V každém setkání se otevírá prostor pro jemná rozhodnutí, která mohou posunout terapii jiným směrem. Reflexe zde funguje jako kompas, který nám pomáhá neztratit směr v dynamice terapeutického vztahu.
Klíčovou hodnotou je uvědomění si naší společné zranitelnosti. Terapeut i klient vstupují do prostoru, kde nejsou jasné odpovědi a kde nelze vždy předem určit správnou cestu. Právě tato sdílená nejistota však může být základem skutečné důvěry. Reflexe zároveň tento vztah chrání – pomáhá nám zpomalit, rozpoznat vlastní limity a udržet terapeutický prostor bezpečný a respektující pro obě strany.

ZÁVĚREM

Konference Etika v psychoterapii nabídla širokou paletu podnětů, které by svým rozsahem přesáhly rámec jednoho článku. Místo jejich vyčerpávajícího výčtu chceme na tomto místě poděkovat všem, kdo se na akci podíleli – ať už účastí, sdílením zkušeností, nebo tvorbou bezpečného prostoru pro otevřený dialog.
Z původně komorního nápadu se díky společné práci a zájmu mnoha terapeutů a terapeutek z celé republiky stala událost, která vyslala podněty a inspiraci daleko za hranice dvoudenního setkání. Přinesla též naději, že i drobné kroky směrem k etické citlivosti a vzájemnému porozumění mají smysl a uvědomění, že právě sdílený prostor je místem, kde etika ožívá. 

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0