Vydání 3/ 2025
VÝZKUM
-
Zobrazení: 0
E.GERGINOVA, N. KHAILOVÁ A V.STUDNIČKOVÁ: PSYCHOSOMATICKÁ MEDICÍNA OČIMA MEDIKŮ
Výuka psychosomatiky se velmi liší mezi jednotlivými českými i světovými lékařskými fakultami. Zdá se, že zájem o obor roste mezi lékaři i studenty a stejně tak roste i poptávka psychosomatického přístupu mezi pacienty.
Co si o psychosomatické medicíně myslí studenti medicíny a co jejich pohled formovalo?
Je dle jejich pohledu její výuka na lékařských fakultách dostatečná?
Cílem našeho kvalitativního výzkumu bylo zjistit odpovědi na tyto otázky. Vyzpovídaly jsme 24 studentů ze všech českých lékařských fakult (s preferencí vyšších ročníků) se stejným zastoupením mužů i žen. Pomocí tematické analýzy jsme dospěly k souboru témat, která z rozhovorů vyplývala: Důležitost oboru, Těžká uchopitelnost, Okrajovost, Stigmatizace, Vývoj napříč generacemi, Potřeba změny a téma Formování pohledu shrnující různé vlivy, které studenti vnímají jako formativní.
Tyto výsledky otevírají vhled do problematiky výuky psychosomatické medicíny na lékařských fakultách a jejího odrazu v postojích a přístupech budoucích lékařů.
KLÍČOVÁ SLOVA: KVALITATIVNÍ VÝZKUM, VZDĚLÁVÁNÍ, LÉKAŘSKÉ FAKULTY, PSYCHOSOMATICKÁ MEDICÍNA, STUDENTI MEDICÍNY
SUMMARY: GERGINOVA, E., KHAILOVÁ N., STUDNIČKOVÁ V.: PSYCHOSOMATIC MEDICINE THROUGH THE EYES OF MEDICAL STUDENTS. PSYCHOSOM 2025; 23(3), PP.174-182
Education in psychosomatic medicine widely varies across different Czech and foreign faculties of medicine. It seems that there is a general increase of interest in this speciality from doctors, medical students and even patients, who are starting to demand a complex psychosomatic approach in healthcare.
What opinions do medical students have on psychosomatic medicine and what has shaped these views?
Do they find the education in psychosomatic medicine sufficient?
The goal of this qualitative research was to find answers to these two questions. We interviewed 24 students from all Czech medical faculties (with preference of higher-year students) with an equal representation of males and females.
Using the method of thematic analysis, we created a collection of themes arising from our interviews with students. These themes are: Importance, Hard to grasp, Marginality, Stigmatization, Development across generations, Demand for change, View formation.
These results create a first outlook into the wide question of educating future doctors in the field of psychosomatic medicine and how received education forms their views and potential approaches.
KEY WORDS: QUALITATIVE RESEARCH, EDUCATION, MEDICAL SCHOOLS, PSYCHOSOMATIC MEDICINE
ÚVOD
Na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy se nabízí volitelný předmět Psychosomatická medicína, který nás inspiroval k tématu tohoto výzkumu: Jak čeští medici vnímají psychosomatickou medicínu (PM) a její výuku. Zajímalo nás, jaké povědomí a názory na PM mají studenti lékařských fakult a jak byl jejich pohled ovlivněn a formován. Mají ostatní fakulty také psychosomatiku v rámci výuky?
Rozhodly jsme se tedy vést polostrukturované rozhovory s vybranými studenty, ze kterých vzešlo mnoho zajímavých informací.
Otázka: Jaký pohled na PM si odnášíš z výuky?
„Myslím, že žádnej. (smích) Nebo jako my jsme to asi ani moc neměli,“ odpověděla nám studentka 4. ročníku LF v Plzni.
Obecně se zdá, že zájem o obor roste mezi lékaři i studenty a stejně tak roste i poptávka psychosomatického přístupu mezi pacienty. Výuka psychosomatiky se velmi liší mezi jednotlivými českými i světovými lékařskými fakultami.
V současnosti se můžeme s Psychosomatikou jako povinným předmětem setkat na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity (Lékařská psychologie a psychosomatika) a na Lékařské fakultě v Hradci Králové Univerzity Karlovy (Základy psychosomatické medicíny a komunikace s pacientem). Na většině ostatních fakult je možné ji dohledat jako drobnější podtéma v rámci sylabu některého jiného 
předmětu nebo jako náplň volitelného předmětu.
Psychosomatická medicína je v České republice nástavbový atestační obor od roku 2013, přičemž první atestace máme z roku 2015. Zařazení do studia je podmíněno získáním jiného oboru specializačního vzdělání, celková délka výcviku je 36 měsíců. Další podmínky pro získání atestace najdeme na stránkách IPVZ – subkatedra psychosomatiky. Na rozvoji psychosomatické medicíny u nás se významně podílí odborná Společnost psychosomatické medicíny ČLS. Momentálně je tu něco přes 40 atestovaných lékařů. [1] [2] [3]
Toto je první česká práce, která zkoumá, jak psychosomatiku a její výuku vnímají studenti medicíny z různých lékařských fakult.
METODIKA
Po literární rešerši k tématu jsme vytvořily na základě vlastního zájmu pod supervizí školitele scénáře pro polostrukturované rozhovory, které jsme samy vedly. Struktura rozhovoru byla průběžně rozšiřována na základě získaných zkušeností s jejich vedením. Účastníci studie byli nabírání kombinací výběru na základě dostupnosti (convenience sampling) a řetězového výběru (snowball sampling) pomocí sociálních sítí a osobního kontaktu. Oslovily jsme z každé fakulty 2 – 4 studenty od druhého po šestý ročník s preferencí vyšších ročníků. Většina rozhovorů byla vedena formou videohovoru, některé osobně. Audiozáznam rozhovorů jsme nechaly převést na text aplikací Turbo Scribe a každý přepis zpětně kontrolovaly oproti nahrávce. Tím proběhla i familiarizace výzkumnic s nasbíranými daty. Získané texty jsme analyzovaly metodou reflexivní tematické analýzy podle Braun a Clarke. [4]
K významově nosným částem rozhovorů jsme přiřadily kódy. Každý rozhovor kódovaly dvě výzkumnice zvlášť a následně své kódy prodiskutovaly a spojily. V případech nejasností jsme se zpětně obrátily na respondenta, aby ověřil správnost pochopení jeho výroku. Kódy stejného významu jsme následně seskupily napříč všemi rozhovory a získali tak finální soubor kódů.
Ty byly společnou diskusí rozřazeny do souvisejících celků a ty pak dále do větších podtémat a témat. Část kódů, která nesouvisela s naší výzkumnou otázkou, byla po řádném zvážení z finálního souboru vyřazena.
Zpětně jsme četly všechny citace z rozhovorů s přiřazeným kódem a hledaly, jak zapadají do témat, ke kterým byly přiřazeny, aby témata co nejblíže odpovídala vyjádřením studentů a byla vnitřně významově souvislá.
Finalizace názvů a rozdělení témat z předběžné verze probíhala s asistencí našeho školitele MUDr. Martina Seiferta.
OBR 1. METODIKA
VÝSLEDKY
Hlavním produktem naší práce je výčet výše zmíněných témat, který stojí na přímých vyjádřeních z rozhovorů. Tvoří tak komplex pohledů vyzpovídaných studentů shrnutý do významových celků, které z rozhovorů vyvstaly. V textu jsou zvýrazněny tučným písmem. Doplněny jsou citacemi z rozhovorů se studenty psanými kurzívou.
Důležitost oboru
PM mnoho studentů vnímá jako důležitý obor. Studenti zmiňují potřebu lékařů specializovaných v oboru a vysoké množství lidí s funkčními obtížemi:
„… protože třeba u praktiků, teďka nám tam říkali, že tak 25 % těch pacientů je psychosomatických, takže vzhledem k tomu to je asi celkem důležité.“
a také širší chápání psychosomatické medicíny jako součásti komplexního přístupu k pacientům:
„… já to (PM) vnímám jako takový základ, jak bychom měli přistupovat k pacientům.“
Padala zde slova jako lidský, celistvý a partnerský přístup, které některým respondentům ve zdravotnictví chybí:
„A myslím si, že ten, řekněme, širší přístup k těm pacientům je něco, co českému zdravotnictví dost chybí.“
Ačkoliv PM studenti vidí jako důležitou, ve výuce mnohým studentům chyběla, nebo se jim zdála výuka PM nedostatečně kvalitní. Zde však musíme zdůraznit rozdílné vnímání kvality výuky na různých fakultách, někteří totiž mluvili o výuce PM i velmi pozitivně.
Těžká uchopitelnost
S nedostatky výuky souvisí i považování PM za těžko uchopitelné téma, které je samo ve své podstatě náročné na výuku a pochopený. V souvislosti s tím jsme narážely i na nedostatek informací o oboru.
„Potíž je i v tom, že to pojmutí celé té psychosomatiky je poměrně jako náročné a vlastně velmi málo exaktní, jako velmi málo měřitelný. Tím rozhodně nechci říct, že by to nemělo smysl, má to smysl obrovskej, ale nedá se to měřit.“
„Často, jak ještě třeba ty přednášející nemají tolik zkušeností s prezentováním těch svých komplexních témat, zvlášť třeba co se týče psychosomatiky, tak můžou mít problém s předáním těch informací studentům. A ty studenti můžou mít problém to pochopit.“
Okrajovost
Diskutováno bylo i pojetí PM jako okrajového tématu, specializovaného malého oboru, který ve výuce ustupuje objemnějším předmětům, a studentům na něj nezbývá čas. Mají-li o obor zájem, musí sami vyvíjet mnoho úsilí, aby se dozvěděli více. Jiný princip pozorovali respondenti i v rámci zdravotní péče, kdy jim PM přišla často jako poslední možnost, poslední okruh diagnóz, na který se pomýšlí, pokud vůbec.
„Priznám sa, že o psychosomatike sa na našej fakulte veľa neučí. Maximálne sa to spomenulo na psychiatrii, ale nebolo na to moc času. Skôr to boli len zmienky, …“
„… i když si myslím, tedy že více nějakých povinných hodin by tam být mohlo, protože upřímně … jsme tam měli nějaké nepovinné … kde byly tyhlety témata řešené a většina lidí tam ani nebyla, což mi přijde škoda.“
„…, třeba jsme si říkali párkrát na praktiku, že furt mezi lékaři panuje takový názor, že ty psychosociální věci s těmi obtížemi nesouvisí a snaží se přes různý vyšetření najít jakoby, co tomu člověku je. Ale neberou zřetel na to, že ta psychologická a sociální část může nějakým způsobem ten zdravotní stav zhoršit.“
Formování pohledu
V oblasti formování pohledu jsme často narážely na důležitost vlastní zkušenosti – ať už osobní, nebo skrze praxi a prakticky orientovanou výuku. Nedostatek praktické výuky byl také kritizován. Další uváděné formativní vlivy byly znalosti získané z vlastního zájmu o téma nebo samotné výuky na fakultě a od výrazné pedagogické figury.
„Setkávání s pacienty, setkávání s vedoucím klinik, s lékaři. Je to hrozně důležitý čas, který člověk stráví v té nemocnici. Na vysoké škole ta praxe je prostě nepostradatelná.“
„A pak samozřejmě osobní zkušenosti. Mám třeba kamaráda, který pokaždé, když má zkouškové, tak se mu posune hranice vitiliga o pár centimetrů.“
„Ta výuka mi dala do té problematiky takový vhled, že vím, že to je důležitý a že na to musíme brát ohled, na psychosomatickou medicínu.“
Potřeba změny
Mnoha cestami jsme se v rozhovorech dostaly k tématu jisté potřeby změny. Od vyjádření nespokojenosti s výukou PM po celkovou kritiku dnešního přístupu k pacientům a českého zdravotnictví
„Řekněme, že bych tomu rád dal víc, …ale v tom případě by se muselo trošku upravit celkově to vzdělávání lékařů, protože už tak je to hodně nafouklé.“
„Protože je to něco, s čím západní medicína jako moc operovat neumí. Vidím, že hodně ztrácíme za medicínou jako východní, která umí pracovat s tím, jak se pacient cítí i u toho lékaře třeba, nebo při vyšetření, nebo jaká má očekávání od léčby.“
„… Málokdo se tomu věnuje. Byl to třeba i docela velký šok, když jsem byl teď v létě na stáži v Německu, v nemocnici, kde byla celá velká klinika, jako Klinik für psychosomatische Medizin, kde to hodně řešili. …a v porovnání s tím,my jsme tady jako dost v pravěku.“
Stigmatizace
V rámci otázek spojených se stigmatizací oboru studenti zmiňovali, že si myslí, že PM stigmatizována je, nicméně konkrétní případy si vybavili jen někteří. Často stigmatizaci pojili se starší generací, a to i mezi lékaři. Není to však pravidlem a dostalo se i na zmínky o stigmatizaci stran vrstevníků respondentů. Někteří sami obor údajně stigmatizovali, dokud neměli s PM osobní zkušenost. Další oblastí byla vyšší stigmatizace funkčních obtíží u žen.
„Keď pacient absolvoval viacero vyšetrení s negatívnym výsledkom, začali ho považovať za simulanta alebo niekoho, kto si vymýšľa.“
„Mám pocit, že tohle je ta stigmatizace psychosomatiky, že se to bere jako celostní medicína, která v zásadě není exaktní a evidence-based.“
„Tak jako samozřejmě každý člověk jsem tím ještě před studiem medicíny naprosto pohrdala. Jako hypochondři a takhle.“
Vývoj napříč generacemi
Dostalo se nám i častého názoru, že pochopení a přijetí PM se zlepšuje a že mladší generace obor i funkční obtíže vnímá jinak. To společně se stigmatizací stran starších se pojí v tématu vývoje napříč generacemi.
„Zvlášť starší generace, že jo, má tendenci hodně zlehčovat ať už psychické problémy, nebo to, že prostě někdo má nějaký stres a vlivem toho se u něj projeví nějaká nemoc.“
„Vnímám obecně, že je určitá snaha tohle měnit. Těžko říct, čemu to jde na vrub, jestli nový generaci lékařů nebo novýmu výzkumu. Nicméně myslím si, že se to ubírá správným směrem.“
OBR. 2: VÝSLEDKY
LIMITACE A SILNÉ STRÁNKY STUDIE
Je třeba zdůraznit, že tematická analýza je do jisté míry subjektivní metodou a interpretace bude vždy ovlivněna osobností a názory výzkumníka. Chceme tedy popsat perspektivu, ze které v naší analýze vycházíme.
K práci jsme se dostaly přes vlastní zájem a dobrovolné absolvování volitelného předmětu Psychosomatické medicíny, což byl pro nás první odbornější kontakt s oborem jako samostatnou disciplínou plnou podložených informací. Překvapilo nás, jak málo jsme o PM z předchozí výuky věděly a rozhodly jsme se tak zkoumat, jak to vnímají naši vrstevníci. Při analýze skrz dodržování ověřených metod postupujeme tak, abychom byli maximálně objektivní, přesto je možné, že se náš pohled v interpretaci odráží.
Dalším specifikem kvalitativního výzkumu je nižší počet respondentů. Náš vzorek však nemá data zobecňovat nýbrž se do hloubky soustředit na vhledy a nové informace, které nám může vybraný vzorek poskytnout.
Mezi silné stránky námi zvoleného vzorku patří přítomnost několika zástupců z každé fakulty, vyvážené zastoupení mužů a žen a zaměření se na vyšší ročníky, které již mají dále sahající zkušenost s výukou na medicíně. Vzhledem k našim samplingovým možnostem lze ale předpokládat, že nebylo zaručeno pokrytí celé šíře názorového spektra studentů.
ZÁVĚR A VÝZNAM
Co si tedy z této studie můžeme odnést? Je z ní zřetelný zájem studentů o PM a její možný dopad na celkový přístup k pacientům, který nekoresponduje s integrací PM ve výuce a ve zdravotnictví. Ačkoliv mnozí již vnímají první vlaštovky pozitivních změn, stále je ve vzdělávání lékařů i veřejnosti velký potenciál k rozvoji. Studenti často zdůrazňovali význam prakticky a interaktivně orientované vzdělávací zkušenosti.
Jelikož se jedná o kvalitativní výzkum, není určen ke kvantifikaci jednotlivých postojů, ale pomáhá nám se dozvědět více o tom, jaké postoje se mezi studenty vyskytují a jaké oblasti by mohlo mít smysl dále studovat. Kromě velkého tématu dalšího rozšiřování a zlepšování výuky bychom mezi nosné náměty pro další výzkum zařadily zmiňovanou stigmatizaci a mezigenerační rozdíly ve vnímání PM.
Do redakce přišlo 25.8.2025
K tisku zařazeno po řádném recenzním řízení a po úpravách 25.9.2025
Konflikt zájmů není znám
ZDROJE
[1] SPOLEČNOST PSYCHOSOMATICKÉ MEDICÍNY ČLS. Kódy lékařských výkonů v psychosomatické medicíně (909). Psychosomatika-CLS [online]. [cit. 2025-09-14]. Dostupné z: https://www.psychosomatika-cls.cz/pro-odborniky/kody-lekarskych-vykonu-v-psychosomaticke-medicine-909/
[2] MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR. Vzdělávací program oboru Psychosomatika. IPVZ [online] [cit. 2025-09-14]. Dostupné z: https://www.ipvz.cz/seznam-souboru/1992-psychosomatika.pdf
[3] SPOLEČNOST PSYCHOSOMATICKÉ MEDICÍNY ČLS JEP. Seznam odatestovaných. Psychosomatika-CLS [online]. [cit. 2025-09-14]. Dostupné z: https://www.psychosomatika-cls.cz/seznam-odatestovanych/
[4] BRAUN, Virginia a Victoria CLARKE. Using thematic analysis in psychology. Qualitative Research in Psychology. 2006, roč. 3, č. 2, s. 77–101. [cit. 2025-08-14] Dostupné z: https://doi.org/10.1191/1478088706qp063oa
O AUTORKÁCH
Tento článek vznikl v rámci Studentské vědecké aktivity na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Autorkami jsou Emma Gerginova, Nikola Khailová a Veronika Studničková, studentky všeobecného lékařství, které tento výzkum zpracovaly s podporou vedoucího práce MUDr. Martina Seiferta.
S otázkami či připomínkami se na nás můžete obrátit na adrese: svapsychosom@gmail.com.
Web7master s.r.o.