PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

R. MAIRICHOVÁ: DRŽENÍ TĚLA Z POHLEDU REHABILITAČNÍHO LÉKAŘE V PSYCHOSOMATICKÉM KONTEXTU  

SOUHRN: V posledních letech pozoruji u lidí změny držení těla, a to zejména zhoršujícím se směrem. Zajímá mě i oblast lidské psychiky a interpersonálních vztahů, a proto mě zajímalo jejich vzájemné ovlivňování a možná souvislost v bio-psycho-sociálním kontextu. Souvislosti a možnost jejich využití při přímé práci s pacientem ilustruje tato kazuistika.

SUMMARY: MAIRICHOVA, R.: POSTURE FROM THE PERSPECTIVE OF A REHABILITATION PHYSICIAN IN A PSYCHOSOMATIC CONTEXT. PSYCHOSOM 2026; 23(1), PP. 7-19
In recent years, I have observed changes in people's posture, especially in a worsening direction. I am also interested in the field of human psychology and interpersonal relationships, and therefore I was interested in their mutual influence and possible connection in the bio - psycho - social context. The connection and the possibility of their use in direct work with the patient are illustrated by this case study.
KEYWORDS: posture, psyche, correct or corrected sitting, correct standing, connection of the body with the psyche

ÚVOD
Pracuji na rehabilitačním oddělení nemocnice jak na ambulanci, tak na lůžkovém rehabilitačním oddělení. Při své práci se setkávám s různým spektrem pacientů, od malých dětí po pacienty různě pokročilého věku.
Na rehabilitační oddělení jsem nastoupila po složení atestace I. stupně z neurologie. Již od počátku jsem pozorovala rozdíl v přístupu k pacientům, a to zejména díky časovému prostoru, který máme na našem oddělení na pacienty k dispozici a od počátku tak bylo více prostoru s pacienty hovořit.
V rámci přípravy k nástavbové atestaci z fyzikální a rehabilitační medicíny jsme se naučili „sáhnout na pacienty“ a osahat si jejich pohybový aparát, dozvěděli jsme základy ergonomie v rámci prevence bolestí pohybového aparátu i informace o somato-viscerálních a viscero-somatických vztazích, tzn. kam se mohou propagovt potíže z vnitřních orgánů do oblasti pohybového aparátu, a naopak jak mohou ovlivňovat potíže pohybového aparátu vnitřní orgány. Toto byly základy mého komplexního pohledu na pacienta.
Během dalších studií v rámci lékařské praxe (akupunktura, homeopatie, EAV…) se mi otevřely další obzory. Ukázalo se, že je důležité zohlednit řadu věcí a faktorů, které běžná čistě somatická medicína nebere v potaz. Opakovaně jsme byli upozorňováni na význam vztahů-rodině, v kolektivu… o nutnosti zajímat se o pocity pacientů, na jejich prožívání. Důraz byl kladen i na podrobnou anamnézu – somatických, ale i psychických obtíží, i na jejich vývoj v čase. Když nad tím tak zpětně přemýšlím, tak by se to dalo s velkou nadsázkou připodobnit k „časové ose“.
Přesto všechno jsem ne vždy nacházela odpovědi na všechny otázky od pacientů, proč se jim to či ono děje, ale ani jsem nedokázala vždy pochopit, proč se pacienti stále vracejí do rehabilitační ordinace s různými obtížemi, proto jsem hledala odpovědi v psychosomatické medicíně.
Ve svém přístupu se snažím hojně využívat kromě běžné anamnézy, hovoru, vyšetření a „napravení“ i principů školy zad a základy ergonomie. A čím déle pracuji v rehabilitaci, tím více mám pocit, že pokud bychom zvládali správně stát, sedět a chodit, měli bychom v rehabilitačních ambulancích výrazně méně práce a možná by pacienti měli život veselejší.
Největší smysl řešení držení těla a fungování ve správných pozicích mi dává u náctiletých a dospívajících, kde si mohou pacienti změnou svého držení ušetřit do budoucna hodně zbytečných obtíží. A právě náctiletí jsou jednou z částí spektra přicházejících pacientů. Přicházejí z různých důvodů – na žádost rodičů, na doporučení PLDD pro vadné držení těla nebo pro bolesti zad nebo končetin, slabosti těla, bolesti hlavy. A je jasné, že právě procházejí dramatickými proměnami svého těla v měnícím se světě. Chybné pohybové stereotypy a problematická adaptace na dospělost je může poznamenat na celý život.
To je přesně důvod, proč mi dává smysl věnovat pozornost držení těla právě u náctiletých, před dokončením růstu. Vždy je důležité, proč pacient do ordinace přichází. Pokud přichází pouze proto, že má doporučení od PLDD pro vadné nebo chabé držení, ev. skoliózu, tak většinou nemívá dostatečnou motivaci něco měnit nebo na sobě či se sebou pracovat. Pokud však přichází, protože má již nějaké bolesti či jiné obtíže, pak bývá jeho motivace se sebou pracovat rozhodně větší. Zvláště pokud je náctiletý limitován v činnostech, které by rád vykonával – např. sport nebo hra na hudební nástroj či jiné koníčky.
Součástí mého vyšetření je somatické vyšetření, kterému ale předchází poměrně dlouhé doptávání na somatické potíže pacienta, ale i v „bio-psycho-sociálním kontextu“. Tzn. že se zajímám o rodinu – rodiče, sourozence, další příbuzné, o školu – učitele, spolužáky, sporty, koníčky, oblíbené, ale i o neoblíbené činnosti… na to, kdy potíže vznikly, jak se vyvíjely v čase, za jakých okolností se objevily nebo změnily.
A díky tomuto stylu vyšetření jsem začala pozorovala různé spojitosti mezi držením těla a psychickým rozpoložením pacientů. A protože jsem somatický lékař, tak naprostá většina pozornosti a terapie je směřována na tělo. Opakovaně jsem pozorovala, že pokud pacienti spolupracují a snaží se něco změnit dle doporučení, zlepšuje se držení těla, ale zároveň se mění i chování a psychické rozpoložení.
Tento přístup se mi vyplácí, a proto bych ho chtěla demonstrovat na kazuistice jedné náctileté pacientky, která byla do ordinace odeslána PLDD pro bolesti zad.

KAZUISTIKA

První vyšetření 9. 6. 2023
Do ordinace rehabilitačního lékaře přichází pacientka D.B., ročník 2009, na doporučení její PLDD se žádostí o specializované vyšetření a návrh terapie pro stížnosti na intenzivní bolesti zad s maximem mezi a nad lopatkami, držení v permanentním přetočení, zjevné vadné držení těla (VDT).
Na první vyšetření přichází v doprovodu obou rodičů, matky i otce. Má na sobě široké džínsy, volnou mikinu, tmavé rozpuštěné vlasy, které ji poměrně výrazně zakrývají obličej. Aktuálně je studentka 7. třídy základní školy, věk 13 let. Na kladené otázky pacientka odpovídá tiše, na některé otázky kladené pacientce odpovídají rodiče.
Bolesti zad má již delší dobu, asi od září 2022, a maximum obtíží je v oblasti ThL přechodu. Aktuálně nesportuje, zkoušela v minulosti softball, ale to ji nebavilo, proto skončila.
Z psychomotorického vývoje – chodit začala v deseti měsících, po čtyřech lezla jen velmi krátce.
Menzes od 11 let.
Ve třídě se cítí velmi nekomfortně, nemá tam moc žádné kamarády, ani mezi děvčaty, ani mezi kluky. Zhoršení sociální situace nastalo během covidu, kdy ve věku 10–11 let byla převážně doma, odloučena od sociálních kontaktů, od kamarádů. Po návratu do školy po covidu se začala cítit dost nejistě a do kolektivu se jí moc chodit nechtělo.
Objektivní rehabilitační nález a ošetření (výpis z dokumentace):
Astenický habitus, 160 cm/43 kg, zvýšená laxita vaziva, hyperkyfosa Thp, sed velmi kulatý s předsunutým držením hlavy, četné kožní zářezy v oblasti břicha, šíje do anteflexe volně, rotace i inklinace Cp ad bilat. volně, žebra bilat. volná, omezené pružení Th3-L2, rr na HKK i DKK sym výbavné, pyr jj irit 0, čití zach, sešikmení pánve doleva, rotoskoliosa Lp doprava, L rameno je výše, úklon hlavy doleva, plochá až inverzní bederní lordosa, valgosní postavení obou pat
Ošetření: mobilizace Thp a žeber

Závěr: Chabé držení těla s rotoskoliózou a hyperkyfózou Thp, plochou až inverzní bederní lordózou
Doplnění Rtg Th, Lp vestoje. Doporučena ambulantní RHB při vadném držení těla a rotoskolióze, doporučeno ev. skupinové cvičení dle Smíška.
Podrobně poučena o správném držení těla vsedě i vestoje, vysvětleno podrobně na principech biomechaniky a za použití velkého zrcadla. Vysvětlena důležitost správného postavení pánve vsedě a vytažení za hlavou vsedě i vestoje pro celý organismus – zmírnění bolestí, zlepšení dýchání i pro vnímání pacientky okolím.
Rtg hrudní a bederní páteře: sinistroskolióza Cp, téměř napřímená krční lordóza, mírná sinistroskolióza Thp, dextrorotace horní a dolní Thp, sinistrorotace střední Thp, kyfóza zvětšená, mírná sinistrokonvexní skolióza Lp do 10st dle Cobba, bederní lordóza plošší, posunutá dorsálně, normální nález na obou SIS, neúplné krytí hlavic obou femurů, méně vpravo
Pacientka přes prázdniny docházela na ambulantní RHB, doma se snažila si trochu cvičit. Netrávila tolik času vsedě jako ve školním roce.

1. kontrola 21. 9. 2023
Na kontrolu přichází již pouze s otcem, který se často zapojuje do odpovědí na otázky kladené pacientce. Proto se ptám nejprve pacientky, a pak otce, zda by jim nevadilo, kdyby otec počkal v čekárně. Oba s tím souhlasí. Tím se otevírá prostor k otevřenému rozhovoru, kterému je poněkud plašší pacientka kupodivu velmi otevřená. Stran somatických obtíží jsou bolesti nyní po RHB a po prázdninách trochu mírnější, bolesti se přesunuly více mezi lopatky.
Doplněna sociální anamnéza:
Matka 43 let, pracuje jako kadeřnice, kadeřnictví má doma, pracovní doba 8–17 hodin, o víkendu nepracuje, ale i přesto má na pacientku a její potíže jen minimum času, moc si s ní nepovídá, a pokud za ní pacientka s něčím přijde, tak toho spolu moc nevyřeší.
Otec 59 let, nyní pracuje v technickém muzeu, přechodně nepracoval, pohybuje se kolem softballu, proto chtěl, aby i pacientka softball hrála.
Polorodá sestra nar. 1990, z otcova prvního manželství, která je aktuálně na RD s dcerou narozenou 8/23, nikdy však s pacientkou nesdílely společnou domácnost, kontakt s ní má pacientka omezený, asi jednou za 2 měsíce
Sestra nar. 2003, která aktuálně žije mimo společnou domácnost se svým přítelem, je vyučená kuchařka, nyní pracuje v Bauhausu, v době vyšetření spolu s pacientkou sdílely společný pokojíček a moc spolu nevycházely.
V době kontroly ve škole zatím nic moc, ale snaží se fungovat v okruhu 3–4 kamarádek, s kluky to zatím moc nejde. Má stále pocit, že doma jí nikdo moc nerozumí a že hlavně nikdo moc nevidí, že se necítí úplně dobře. Jednou navštívila v doprovodu mamky pedagogicko-psychologickou poradnu, žádný záznam ale nedostaly a ani zpětně se ho nepodařilo získat.
Během rozhovoru se pacientka zdá již celkem uvolněná, je jí vidět do obličeje a podaří se i společně zasmát. Bolesti zad sice ještě jsou, ale jsou mírnější a změnila se lokalita, maximum bolestí se posunulo kraniálně mezi lopatky. Sezení si snaží hlídat, aby byl sed korigovaný, tzn. rovný, vzpřímený, bez kyfotizace hrudní páteře. V ordinaci ho dokáže ukázat, a dokonce v něm i vydržet po většinu doby v ordinaci.
Mezi koníčky pacientky patří kreslení a malování, dochází jednou týdně i do ZUŠ na kresbu
Při vyšetření provedena mobilizace ThL přechodu, Thp a středních žeber, která byla blokována. Dostává doporučení ještě pokračovat v ambulantní RHB a vyzkoušet cvičení dle Smíška na podporu korekce držení těla, a zejména v oblasti hrudní páteře.
Pacientka s navrženým postupem souhlasí, i s kontrolou za tři až čtyři měsíce.

8. 2. 2024 2.kontrola
Do ordinace již pacientka automaticky vstupuje bez otce, jako usměvavé děvče. Docházela na ambulantní RHB, naučila se cvičení podle Smíška, které si cvičí i sama doma. Bolesti zad jsou minimální, pokud se bolesti zad objeví a pacientka si zacvičí, tak se jí uleví. Snaží se hlídat si držení těla vsedě i vestoje.
V objektivním nálezu již nedominuje prohloubená hrudní kyfóza, ta je již plošší, pacientka si hlídá aktivní a korigovaný sed i stoj, a to po celou dobu v ordinaci. Dle klinických známek na těle si své držení hlídá i mimo ordinaci – nejsou tak výrazné kožní zářezy na břiše (při chabém držení těla vsedě s prohloubenou hrudní kyfózou je i kyfotizace bederní páteře a ohyb v oblasti břicha).
Doma má již více prostoru k hovoru jak s mamkou, tak s taťkou. Sama si čas na hovor s rodiči hledá, aktivně hovor vyhledává a dostává se jí více pozornosti a péče. Ve škole se již cítí také lepe, je již více otevřená všem dětem, zapojuje se do hovoru i s kluky.
Domluvena kontrola za pět až šest měsíců, ponecháno bez ambulantní RHB, doporučeno pouze hlídání držení těla a individuální domácí cvičení dle předchozí instruktáže.

3. 10. 2024 3. kontrola po šesti měsících

Od předchozí kontroly ponechána bez ambulantní rehabilitace, dodržuje pouze režimová opatření, pouze občas se objevují bolesti mezi lopatkami, se kterými si umí poradit – protáhne se, zacvičí si a bez analgetik bolesti odeznívají. Snaží se hlídat si držení těla a má pocit, že se jí to celkem daří a že ji to již nestojí tak velké úsilí v korigovaném držení setrvávat.
Přetrvává uspokojivý vztah s rodiči, o pozornost si umí říct, má pocit, že výrazněji nestrádá. Do školy již chodí zcela bez problémů, nemá potíže se spolužáky, je schopna se bavit s kýmkoli. Cítí se si být celkem jistá sama sebou.

21. 2. 2025 kontrola po čtyřech měsících

Od minulého vyšetření se přidaly bolesti hlavy, pro které je vedena na neurologii. Bolesti jsou ale spíše tupé, má pocit svírání hlavy a zatím u bolestí hlavy nezvracela. Hormonální antikoncepci nebere, na bolesti si bere Panadol nebo to zkouší zaspat. Snaží se spát 7 až 8 hodin, na telefonu nebo u PC je cca 3 až 4 hodiny denně ve všední dny, o víkendu spíše více (6 až 8hodin). Nyní má před sebou přijímačky na střední školu, možná je i trochu více ve stresu. V lednu jí zemřela babička (mamka mamky na Ca jícnu), i to ji zasáhlo, měly spolu hezký vztah.

Objektivní rehabilitační nález: kyfózu v oblasti Thp koriguje vsedě i vestoje, již bez předsunutého držení hlavy, přetrvává kyfotizace dolní Thp a horní Lp, kde jsou viditelné i obratlové trny, šíje do anteflexe volně, rotace i inklinace Cp doprava volně, mírně váznou doleva v celém rozsahu, blokáda AO skloubení bilat, blokáda V.-VIII. žebra l.dx, III.-VII. žebra l.sin, omezené pružení Th4-9, Th11-L2, rr na HKK i DKK sym výbavné, čití zach, sešikmení pánve doleva, lehce nutace pánve dx ventrálně, abreviace LDK cca do 1cm, rotoskolióza Lp doleva, plochá bederní lordóza s vrcholem L1/2, ale zvládá korigovat, již není valgózní postavení pat, hlídá si to, bez podélného plochonoží, extenze v kolenou sin větší, manévry na menisky negativní, hypertonus pánevního dna, bolestivá kostrč s deviací doleva
Při vyšetření provedena mobilizace Thp, žeber, AO skloubení… instruktáž o vhodnosti omezení času tráveného na mobilu, o vhodnosti přidání pravidelné pohybové aktivity do běžného denního režimu.
Doma se již cítí dobře, kontakt s rodiči je bez obtíží, řešení všedních obtíží je bez potíží.
Ve škole je schopna se bavit s každým, částečně se jí změnil okruh blízkých přátel. S učiteli již také nemá problém.

11. 7. 2025 poslední kontrola

Pacientka je přijata na Střední průmyslovou školu stavební, kam chtěla nejvíce. Byla přijata i na druhou školu, kterou měla jako záložní plán.
Žádné obtěžující bolesti již nemá, držení těla si již téměř nepotřebuje hlídat, protože si na něj již zvykla a má pocit, že už to ani jinak nejde. Pokud si někdy stoupne nebo sedne jinak, tak se objeví diskomfort a pacientka se opakovaně vrací do korigovaného sedu a držení těla, které jí vyhovuje.
Má kolem sebe dost přátel, nemá potíže chodit ven a těší se do nové školy. Doma je zatím vše v pořádku, komunikace s rodiči je bez obtíží. Celkově se cítí velmi pohodově, v současné době ji nenapadají věci, které by jí působily potíže nebo s čím by si nedokázala poradit.
Proti mně sedí velmi komunikativní usměvavá, decentně oblečená dívka, která vypadá velmi spokojeně.
Fotodokumentace: viz příloha

ÚVAHY

Na výše sepsané kazuistice jsem chtěla poukázat na provázanost somatického stavu a psychiky, na jejich vzájemné ovlivňování, a to oběma směry.
Bylo zde demonstrováno, že se změnou držení těla šlo ruku v ruce i zlepšování psychického rozpoložení pacientky a vlastně došlo k celkovému zkvalitnění jejího života, což ona sama tak vnímá [1,2,9].
S adolescenty ve věku 11–18 let z tohoto důvodu pracuji velmi ráda, protože pokud se podaří ovlivnit držení těla, tak se většinou podaří alespoň částečně zlepšit jejich kvalitu života na několika úrovních – somatických, výkonnostních, ale i psychických, a ty se navzájem ovlivňují. U sportovců může dojít k zlepšení sportovních výkonů díky zlepšené koordinaci, a tím i k prevenci zranění či přetížení pohybového aparátu, což opět přispívá k psychické pohodě a uspokojení. [1,2, 11]. K následujícím úvahám o bio-psycho-sociálních souvislostech je třeba vycházet ze zkušenosti správného (fyziologického) držení těla.

Správné držení těla
Vsedě:
• DKK jsou rozkročeny na šířku ramen
• Kyčelní a kolenní klouby svírají tupý úhel, paty jsou pod nebo mírně před kolenními klouby
• Pánev je naklopena lehce do anteverze, tzn. osa sakra je mírně před těžnicí
• Páteř je napřímená, díky anteflexi pánve se koriguje hrudní kyfóza
• Brada lehce zasunutá, svislice spojuje ucho, ramenní kloub a velký trochanter
• Ramenní klouby rozložené do šířky a spuštěné co nejvíce od uší, hrudní kost postavena vertikálně

Vestoje:
• Vytažení trupu nahoru za hlavou
• Brada lehce zasunutá
• Páteř je napřímená, hrudní kost postavena vertikálně, není sklopena dopředu ani dozadu, bránice je tak v horizontálním postavení
• Ramenní klouby rozložené do šířky a spuštěné co nejvíce od uší, vhodné „přilepení lopatek“ na hrudník
• Nohy na šíři pánve, špičky směřují dopředu, opora 3 bodů – pata, 1. a 5. metatarz, ideálně lze tlačit V. metatarz do podložky, čímž se aktivuje hluboké břišní svalstvo, tím dýchání do břicha a stabilizuje se trup [4,5,6,7,8]

Správné fyziologické držení těla má vliv na různé části lidského organismu
Může pozitivně ovlivnit jak fyzické, tak i psychické zdraví [1,2,4,9]. Zde je přehled hlavních oblastí, které může správné držení těla zlepšit:

1. Na pohybový aparát a prožívání bolesti
• snižuje napětí v pohybovém aparátu a tím i bolest zad, kloubů a končetin
• předchází přetížení kloubů, vazů a šlach, díky ideálnímu postavení v kloubech
• pomáhá předcházet deformitám a degenerativním změnám páteře (např. prohloubená hrudní kyfóza, předsunuté držení hlavy)
• menší riziko bolestivých blokád a chronických problémů [4,5,8]

• 2. Na dýchání a cirkulaci
• správně vzpřímený hrudník umožňuje hlubší a efektivnější dýchání, zapojení hlubokého břišního svalstva i díky správnému horizontálnímu postavení bránice
• lepší okysličení těla a mozku, uklidnění nervového systému
• zlepšení funkce krevního a lymfatického oběhu [1,4]

3. Na trávení a vnitřní orgány
• méně tlaku na břicho → lepší trávení
• správná poloha orgánů v dutině břišní
• může zmírnit pálení žáhy či G-E reflux (pokud jsou způsobené stlačováním žaludku, ev. hiátovou hernií) [4,5]

4. Na fyzická výkonnost
• efektivnější pohyb při sportu i běžných činnostech, díky možnosti zapojení hlubokého břišního svalstva, tzv. core (středu těla)
• zlepšení koordinace, odlehčení končetin [6,8]

5. Na psychiku (prožívání) a vnímání sebe sama
• působí sebevědomějším dojmem, a to ovlivňuje vnímání jedince okolím, ale i sebou samým
• zlepšuje náladu a snižuje stres
• podporuje soustředění, bdělost, lepší koncentraci a energii [1, 2, 3, 9]

Vliv psychických stavů na držení těla:
1. Stres a úzkost
• zvýšené napětí trapézů a šíje, obranné držení
• ramena vytažená k uším, předsunutá hlava, „uzavřené držení těla“
• zrychlené mělké dýchání (horní polovinou hrudníku, není zapojení bránice a chybí dýchání do břicha)

2. Deprese, smutek a skleslá nálada
• kulatá záda, svěšená ramena, předsunuté držení hlavy, pohled dolů
• snížená aktivace hlubokých svalů trupu a stabilizačních svalů
• menší ochota k pohybu, delší sezení či ležení, a to i v nevhodných, zejména flekčních polohách

3. Chronická únava, vyhoření
• pasivní držení těla (prohloubená bederní lordóza v oblasti LS přechodu, hyperkyfóza Thp, předsunuté držení hlavy s extenzí v oblasti krku)
• oslabení posturálních svalů, chabé držení těla
• menší či nulová motivace korigovat polohu těla

4. Strach a nejistota
• tendence k „uzavírání se“ – přitahování ramen dopředu, hrudník stažený
• předsazování hlavy, menší dechová kapacita, zrychlený dech
• ochranný postoj těla

5. Perfekcionismus, nadměrná sebekontrola
• naopak často vede k přepjatému držení těla – přehnaně rovná záda, napjaté svaly, „ztuhlost“
6. Sociální nejistota, stud
• tělo se snaží být „méně viditelné“ → shrbení, zatažený hrudník, ruce u těla nebo překřížené před tělem,
• omezený oční kontakt, sklopená hlava

7. PTSD (posttraumatická stresová událost) nebo dlouhodobý stresový stav
• permanentně zvýšené svalové napětí,
• připravenost k „útěku/boji“ → ztuhlá šíje, ramena vpřed [2, 9]

Na základě psychosociálních studií je předpoklad, že chabé držení těla se častěji vyskytuje u dětí z rozpadlých či dysfunkčních rodin než u dětí z dobře fungujících rodin.
Některé bio-psycho-sociální souvislosti:
1. Psychický stres a napětí
Děti v rozpadlých nebo konfliktních rodinách bývají vystaveny vyšší míře stresu, úzkosti či nízkému sebevědomí. Psychický stres se pak u nich často fyzicky projevuje jako hrbení, pokleslá ramena, stažený hrudník, tedy chabé držení těla.
2. Nedostatek pozitivního vzoru
Funkční rodiny často podporují zdravé návyky: pravidelný pohyb, sport, ergonomické sezení, korekční cvičení. Děti z rozpadlých rodin mohou postrádat dohled a podporu, takže špatné držení těla se u nich upevňuje.
3. Sociální a emoční faktory
Děti z rozpadlých rodin se mohou cítit méně sebevědomě, více introvertně či uzavřeně – to se odráží v jejich postuře. Funkční rodiny naopak posilují sebevědomí a tělesnou jistotu, což podporuje vzpřímené a stabilní držení těla. [10]

ZÁVĚR

Na závěr si dovolím shrnutí. Na postuře neboli držení těla se podílí řada faktorů – fyzických, psychických i sociálních. Držení těla tedy není jen „mechanika svalů“, ale i odraz psychického nastavení.
Je zde nutné ještě připomenout, že žijeme v době, kdy se postupně mění celkový životní styl, a to také v mnoha ohledech. Mění se radikálně způsob našeho života, kdy se postupně vyřazuje přirozená pohybová aktivita, např. u dětí jen zřídka vídáme spontánní hry venku, lezení po stromech, běhání apod. Postupně přibývá dětí, pro které je tělocvik noční můrou a stoupá počet dětí, které se za asistence rodičů tělocviku vyhýbají úplně. Postupně se vyřazuje i dříve běžná fyzická aktivita kolem hospodářství, domů, chůze během všedního dne – např. do práce většina lidí volí automobil nebo MHD místo chůze. Během dne převládá flekční držení těla. A začíná to již u batolat, která jsou trvale v některých sportovních kočárcích s flektovanými nožičkami, a to jak v kyčlích, ale i kolenou a mají možnost být pouze sklopeni, nikoli se položit s nataženými dolními končetinami. Navíc často už nyní ztrácí dítě kontakt s matkou, protože v kočárku leží obvykle obličejem ke směru jízdy. V dalším vývoji přibývá času stráveného vsedě, a to většinou ve zcela nevhodném a často i asymetrickém sedu a opět s převahou flexe DKK a „kulatými“ zády. To se umocňuje se zvyšujícím se časem stráveným „na mobilu“ nebo u počítače. Zde se ještě nejde nezamyslet, zda čas strávený na mobilu nebo počítači ovlivňuje jenom zhoršování postury nebo také psychiky. Jedinci na mobilu nebo PC vyhledávají především barevná videa, u kterých není třeba přemýšlet, a hry, které mají hodně daleko k reálnému životu. Jedinci se tak pohybují ve virtuálním světě, kde nejsou vystavováni přirozenému a zdravému stresu a překážkám všedního života. To by mohl být i jeden z důvodů ochabující psychické odolnosti zejména mladších jedinců. [4, 9, 10, 12, 13]
Duševní rozpoložení bývá i odrazem fungování, respektive nefungování rodin (jak bylo uvedeno výše) a potažmo i celých společností. S rostoucím počtem nefunkčních rodin se zde mohou objevovat další otázky. Jak budou do budoucna fungovat děti z nefunkčních rodin, v jaké budou psychické pohodě a zda se jim pak bude dařit zvládat správné držení těla? Anebo z jiného pohledu, kolik lidí, kterým se rozpadl vztah, mělo vadné držení těla, potažmo více či méně narušené psychické zdraví? Anebo ještě z jiného pohledu, kolik dospívajících jedinců s vadným držením těla bude natolik v psychické pohodě, že dokáže vytvořit stabilní pár schopný vychovávat „zdravé děti“?
Nedá mi to zde ještě nezmínit, že na základě mé osobní praxe se domnívám, že stoupá procento hypermobilních jedinců. Jejichž vazivo je volnější, kloubní rozsahy větší, pohybová koordinace horší, svalový korzet ochablejší, tzn. že jejich pravděpodobnost vadného držení je ještě vyšší než u jedinců bez volnějšího vaziva.
A úplně na závěr mi dovolte otázku či podnět k zamyšlení. Jakou cestou se vydat k „uzdravení lidstva“? Cestou apelující na fyzickou a fyziatrickou korekci postury – správného držení těla, a tím na zvyšování psychické odolnosti a pohody? Nebo naopak důrazem na trénink psychické odolnosti, dlouhodobé psychoterapeutické intervence?
Ideální je, pokud se pracuje současně na stránce fyzické (cviky, návyky) i psychické (relaxace, dech, práce s emocemi), nejlépe v kombinaci s rodinou či párovou terapií, kdy výsledný efekt je ještě mnohem silnější.
Coby rehabilitační lékař povedu ve své praxi i nadále své pacienty ke korigovanému držení těla s nadějí, že se jim zlepší psychická kondice a potažmo se zmírní i psychosomatické obtíže.

Do redakce přišlo 9.10.2025
Po recenzi a úpravách zařazeno k tisku 15.1.2026
Konflikt zájmů není znám.  

V. Příloha

Fotodokumentace:

.1.Z boku:  - vlevo pokus o napodobení držení těla při prvním vyšetření, neboť se běžně fotodokumentace při rehabilitačním vyšetření nepořizuje,  - vpravo korigované držení po terapiích, které pacientka dokáže bez obtíží dodržovat během dne

 

 

 

2

 

 

 

 

. 

2.Sed: vlevo před léčbou, vpravo po léčbě

 

 

 

 

 

 

 

Stoj zezadu: Vlůevo před léčbou, vpravo po léčbě

 

 

 

 

 

 

 

LITERATURA
1. NAIR, Smita, Sagar, Mala, Sollers, John, Consedine, Nathan, Broadbent, Elizabeth. Do slumped and upright postures affect stress responses? A randomized trial. Health Psychology, 2015, roč. 34, č. 6, s. 632–641.
2. PEPER, Erik, Lin, Iris-Grace, Harvey, Richard, Perez, Jackie, Harvey, Laura. Posture and Mood: Postural Feedback on Emotional Experience and Resistance to Depression. Biofeedback, 2017, roč. 45, č. 2, s. 36–41.
3. MICHALAK, Johannes, Rohde, Kirsten, Troje, Nikolaus F. How we walk affects what we remember: Gait modifications through biofeedback change depressive cognition. Journal of Behavior Therapy and Experimental Psychiatry, 2015, roč. 46, s. 121–125.
4. TWENGE, Jean M. iGen: Why Today’s Super-Connected Kids Are Growing Up Less Rebellious, More Tolerant, Less Happy—and Completely Unprepared for Adulthood. New York: Atria Books, 2019. ISBN 978-1501151989.
5. KOLÁŘ, Pavel. Rehabilitace v klinické praxi. 2. vyd. Praha: Galén, 2020. ISBN 978-80-7492-476-2.
6. LEWIT, Karel. Manuální medicína: diagnostika a léčba funkčních poruch pohybového systému. 3. vyd. Praha: Sdělovací technika, 2003. ISBN 80-86645-03-3.
7. SMÍŠEK, Pavel. Spirální stabilizace páteře: rehabilitace, cvičení, regenerace. Praha: SPS Center, 2011. ISBN 978-80-260-0352-2.
8. GRAHAME, Rodney, Bird, Howard A., Child, Anne. The revised (Brighton 1998) criteria for the diagnosis of benign joint hypermobility syndrome (BJHS). Journal of Rheumatology, 2000, roč. 27, č. 7, s. 1777–1779.
9. McGILL, Stuart. Low Back Disorders: Evidence-Based Prevention and Rehabilitation. Champaign: Human Kinetics, 2016. ISBN 978-1492520962.
10. KELEMAN, Stanley. Anatomie emocí: emocionální struktura těla. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-1.
11. SHONKOFF, Jack P., Garner Andrew. The lifelong effects of early childhood adversity and toxic stress, Pediatrics, 2012, roč. 129, č. 1, s. 232–246.
12. BEEKEN, Jenny, Lopez Patricia. Držení těla a jeho vliv na mysl. Bratislava: Eugenika, 2024. ISBN 978-80-8100-738-5
13. SPITZER, Manfred, Digitální demence. Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Host, 2014. ISBN 978-80-7294-872-7
14. STRNADOVÁ, Markéta. Z lásky k pohybu. Zdravě hravě, 2022. ISBN 978-80-11-00816-1

AUTORKA: MUDR. RADKA MAIRICHOVÁ
Po škole v roce 1998 nastoupila na neurologické oddělení Masarykovy nemocnice v UL, v roce 2001 atestace z neurologie I. stupně a nástup na rehabilitační oddělení Nemocnice Jablonec nad Nisou, kde pracuje doposud. V roce 2004 atestace z FBLR, 2004-5 kurz akupunktury při IPVZ, 2009 kurz EAV, 2010-11 kurz homeopatie při HLA, 2019 zahájení studia psychosomatiky. A jinak matka na plný úvazek 2 pubertálních chlapců, která miluje hory.
 

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0