RECENZE

Zobrazení: 0
Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

VLADISLAV CHVÁLA: PRAVDIVOST PROTI STRACHU A UTRPENÍ, ANEB JEŠTĚ ŽE MÁME KLIKU

Skupina jedenácti klinických psychologů pracujících na onkologiích v České republice se pod vedením Mgr. Libuše Kalvodové pustila do sepsání svých zkušeností z poradny pro pacienty a jejich blízké při Psychoonkologické sekci České onkologické společnosti. Ta vznikla před 13 lety. Publikace určená pro pacienty a jejich rodiny v ohrožující situaci zhoubného onemocnění může být cenná i pro ostatní zdravotníky. V době, která se pyšní úspěchy, bohatstvím a zdravím, jsou nemoc, utrpení, a dokonce i smrt pokládány za trapný neúspěch. Je to mimo jiné odvrácená tvář naší úspěšné medicíny, která dosáhla ve svém rozvoji dříve nevídaných úspěchů. Ale utrpení ani smrt z našeho života nezmizely. Jsou jeho přirozenou součástí.

Jen ještě více než kdy dříve je skrýváme před zraky veřejnosti, před těmi nejbližšími, a dokonce i sami před sebou. Tím se dostává trpící často do izolace a osamění. O to pozoruhodnější a záslužnější je předkládaná publikace. Tváří v tvář smrtelnému ohrožení není čas na obelhávání, předstírání, plané utěšování. V kontaktu s pacienty a jejich rodinami nikoho z autorů ani nenapadne zatěžovat čtenáře výčitkami za rozvoj devastujícího onemocnění, jak to někdy slýcháme od alternativních léčitelů nebo bohužel i lékařů, kteří propadli jakési pop-psychosomatice. Psychosociální okolnosti jsou nejspíš při vzniku nádorů také ve hře, ale obviňovat pacienty, že „si za svou nemoc můžou sami“, je brutální nepochopení principů psychosomatiky. V situaci, kdy je člověk ohrožen na životě a je zatěžován náročnou onkologickou léčbou, po něm ještě vyžadovat náhled na složitou situaci, je nelidské. Naopak autoři této publikace, zkušení kliničtí psychologové, trénováni v náročné klinické praxi, zůstávají v každodenní realitě se svými trpícími pacienty a jejich nejbližšími a jsou jim tak užitečnější než kdo jiný. Pravdivost je podmínkou úspěchu. Úspěchem je úleva od utrpení, strachu a zoufalství, nikoli jen záchrana života. Jde o boj na tom správném bojišti, nikoli proti přírodě a osudu, ale proti izolaci, zhoubným emocím, proti beznaději, která bere nemocným tolik sil. Alespoň tady je místo klinických psychologů v medicíně, i když by jich bylo potřeba mnohem více i u méně nebezpečných nemocí. Starají se o zachování lidské důstojnosti až do posledních okamžiků, o udržení otevřené komunikace tak dlouho, jak je to jen možné, aby nebyl pacient vyrušován na své poslední cestě, cestě ke smrti, pokud už byl dobojován boj o přežití. To je úkol, kterého se lékaři často zříkají, protože jsou trénováni na vítězství nad nemocí. Vítězství někdy za každou cenu. Když už nás lékařské fakulty nevybavují dovednostmi v komunikaci s respektem k intrapsychické realitě pacienta a jeho rodiny, je nanejvýš záslužné, že se tohoto prázdného místa v medicíně ujímají odborníci na slovo vzatí. Kliničtí psychologové. My lékaři jsme jim vděční, protože tak ulevují i nám.

Pozoruhodný byl osud připravované knihy. Vydá ji nakonec rodinné nakladatelství Klika (www.nakladatelstviklika.cz). Důvod je takový, že všechna známá nakladatelství (Portál, Galén, Grada apod.) rukopis odmítli jako pravděpodobně nevýdělečnou a pro ně finančně málo zajímavou akci. Chtěla ji vydat Mladá Fronta, za podmínky, že autoři seženou 200 tisíc. „My, jako psychologové, nejsme atraktivní pro medicínské a farmaceutické firmy, takže se sponzorstvím jsme neměli na takovou částku šanci. V Klice po nás chtěli 60 tisíc, na to jsme se složili (z Libereckého kraje přispěla Nadace Preciosa 10 tis., kolega z Jihlavy sehnal něco přes starostu apod.). Autorka ilustrací to udělala jako charitu. Pak jsme dostali "čouda" od prof. Vorlíčka, že jsme málo vědečtí, tak jsme po valné hromadě přidali nějaké citace a literaturu, ale zachovali si srozumitelný ráz a "poradnovou" notu. Potom naši knihu nechtěli korektoři - prý jestli to nemá být někdo ze zdravotnictví, jestli to není vědecká publikace... no byla to dlouhá cesta,“ svěřila se mi Hanka Kynkorová, jedna z autorek. Jako bych to odněkud znal. Péče o obyčejnou lidskost není vědecká a taky se nijak moc nevyplácí. Proto existuje jen díky obyčejným lidem, kteří to dělají z lásky k bližnímu.
Kniha by měla vyjít během léta či na podzim.
V Liberci 25. 5. 2019

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0