LITERÁRNÍ KOUTEK

Zobrazení: 0
Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

BOŽIDAR DOSUŽKOV: PŘEDMLUVA PRO PSYCHOANALYTICKOU ROČENKU 1968 (PSYCHOSOM 21; (1-2) 2023, s.85-87)

STROJOPIS Z POZŮSTALOSTI ZBYŇKA HAVLÍČKA, ULOŽENÝ V PAMÁTNÍKU NÁRODNÍHO PÍSEMNICTVÍ.

Průvodní dopis je datován V Praze, dne 10. května 1968 a je adresován Dr. O. Kučerovi a Dr. Z. Havlíčkovi:
Drazí přátelé,
zasílám Vám Předmluvu pro ročenku. Přečtěte si ji, ev. navrhněte doplňky, a to během 10 dní. Je mi líto, že se nemůžeme sejít příští úterý, rád bych dal Ročenku dohromady co nejdříve.
Váš Dosužkov

III. Psychoanalytická ročenka – orgán Pražské společnosti pro studium psychoanalysy vyšla r. 1948, avšak do prodeje se již nedostala. Tzv. neexistující censura zasáhla svojí neviditelnou rukou. R. 1950 se rozešla také společnost. To však neznamená, že by zájem o psychoanalysu v Československu ustal. Naopak, tvrdá zkouška prověřila, pro koho z kolegů byla psychoanalysa skutečně životním zájmem, pro koho jen zájmem prchavým a kdo z bývalých členů Společnosti byl jen narcistickým kariéristou, jenž snadno přesedlal na starou Rosinantu a obořil se proti psychoanalyse, aby si ohřál svoji universitní polévku. Těch málo skutečných zájemců o psychoanalytickou vědu vydrželo dobu temna v období kultu osobnosti a nejenže neopustilo psychoanalysu, nýbrž studovalo ji s ještě větší vytrvalostí a zanícením.
Dvacet let je doba skoro celé generace. Československá psychiatrie, která si od doby vzniku psychoanalysy stále hrála na slepou bábu, přece neunikla určitému pokroku. Socialistické lékařství si vynutilo aplikaci psychoterapie a donutilo titulované mudrce, vedoucí našich klinik, uznat nejen tuto potřebu, nýbrž i existenci psychoterapeutické teorie. Začalo se mluvit a psát o psychoterapii, ba dokonce i experimentovat se zřizováním psychoterapeutických ústavů. Vznikla Psychoterapeutická komise Psychiatrické sekce v Praze, zabývající se teorií psychoterapie, která umožnila cesty našich psychoterapeutů do ciziny a přednášky psychoterapeutů z ciziny v Praze. Dala též nám, psychoanalytikům, možnost přednášet a diskutovat. Během posledních 5 let dokonce navštívilo Prahu a vystoupilo v této komisi více psychoanalytiků z ciziny, z nichž prvním byl prof. E. Servadio z Říma, jehož příkladu následovalo více kolegů z Anglie, Holandska, Švýcarska, Rakouska a Dánska. Mezinárodní psychoanalytické sdružení zase umožnilo nám zúčastnit se řady psychoanalytických sjezdů z kongresů. Československá psychoanalysa přestala být Popelkou, nebyla však v psychoterapeutickém hnutí uváděla jako složka oficiální. Do roku 1967 nevyšel ani jeden psychoanalytický článek v češtině, tyto spisy byly zásadně odmítány redakcemi našich odborných časopisů, kde dosud trvá temno a kde o psychoanalyse nemají ponětí. Avšak zájem o psychoanalysu roste. Slováci vydali překlad Freudova díla „Totem a tabu“, docent marxismu Cvekl – knížku, v níž se pokusil o positivní kritiku psychoanalysy z tohoto hlediska. Loni založil „psychoanalytický seminář“, v němž spolu s jinými laiky vystoupil veřejně s přednáškami o psychoanalyse. Jejich laické a značně subjektivní představy o psychoanalyse byly sice dosti naivní a často vzdálené tomu, co skutečně psychoanalysa je, demonstrovali však, že zájem o psychoanalysu v Československu roste. Těchto „seminářů“ zneužili též někteří odpůrci psychoanalysy k vystupování se svými fantasiemi o psychoanalyse, dokonce s jakýmisi paraanalytickými názory, což si vyžádalo, že jsme se museli zúčastnit diskuse, aby mnohočetné posluchačstvo, v němž převládala mládež, nebylo svedeno k bludným představám o psychoanalyse. Nyní se Cvekl snaží vydat přednášky účastníků těchto diskusí.
Demokratizace československého života, k níž došlo v tomto roce, dovolila též nám pokusit se o publikaci psychoanalytických prací. Zdravotnické nakladatelství se rozhodlo vydat Freudovy spisy za redakce Dr. O. Kučery. Český čtenář bude s to čísti Freuda v češtině.
My, staří psychoanalytici a mládež, která se seskupila kolem nás, vám předkládáme IV. Psychoanalytickou ročenku. Obsahuje několik starších publikací, které byly plánovány již pro Ročenku r. 1949 a několik publikací nových, které jsou blíž moderní psychoanalyse. Psychoanalysa udělala během těchto 20 let velké pokroky a bude naším cílem tento pokrok dohonit a obeznámit čtenáře se stavem této jediné skutečné vědy o nevědomí co nejdokonaleji. To je věcí budoucna a věříme, že se nám to podaří.
Jakožto vedoucí redaktor starých Psychoanalytických ročenek, zůstal jsem na svém místě za spoluúčasti Dr. O. Kučery, jenž stál při mém boku již v letech 1945 – 1950, a Zb. Havlíčka – representanta mladé psychoanalytické generace. Všichni kolegové, již věnovali veškeré svoje zájmy psychoanalyse a prodělali předepsané vzdělání a výcvik, jsou uvedeni jako členové redakční rady. Doufejme, že v dohledné době se nám podaří postavit psychoanalytické hnutí v Československu na právní koleje, organizovat psychoanalytickou společnost, jejímž orgánem se stane Ročenka, která bude vycházet pravidelně a dá možnost československému psychoanalytikovi uveřejňovat svoje práce v češtině a čtenáři seznamovat se z první ruky se skutečnou psychoanalysou.
Vědu nelze definitivně potlačit. Koperníkova teorie byla uveřejněna až po jeho smrti, poněvadž ohrožovala jeho postavení a snad i život v době inkvizice. Darwinova teorie si vyžádala nejméně jedné generace, než se stala samozřejmostí. Totéž je s Freudovou psychoanalysou. Po Freudovi celá generace jeho žáků musela bojovat o to, aby věda uznala existenci psychoanalysy a další, naše generace, bojuje o její prosazení nejen jako terapeutické metody, nýbrž jako vědy, která přetvořila psychopatologii i samotnou psychologii. Velká část světa uznala význam a zásluhy psychoanalysy. V druhé části světa se to opozdilo. Nám připadá úloha prosadit to v Československu.
MUDr. B. Dosužkov
Redakci dodal P. Čepický, 7.5.2023

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0