BRADAVICE

Zbyněk Vybíral

Od Jindřichova Hradce do Pelhřimova jsme poslouchali z Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberryho Finna pasáž, ve které se Huck chystá zbavit bradavic. Je potřeba obstarat mrtvou kočku, a k ní čerta, takže oba číhají v noci u hrobu hříšníka Williamse, až si pro něj čert přijde. Namísto něho přijdou Indián Joe a Muff Potter a zabijí doktora.


Muž řídil. Chvíli myslel na to, že Huckovi poradila recept na bradavice bába Hopkinsová a že tyto staré čarodějky žijí mezi námi. Když před Humpolcem kapitola skončila, vsunul do přehrávače Syčáky. Autem se rozdunělo:
Když jsi tak chytráááá
čarodějnice,
proč se nezbavíííš
té bradavice?
Zapomněl, že první píseň na CD se jmenuje Čarodějnice. Věci se lepí jedna na druhou, stačí pomyslet. Nemělo by ho to překvapovat.
Trhnul sebou, když na prvním billboardu poté, co vjeli na dálnici, stálo: Morava bez bradavic.
Hm, řekl nahlas.
Tak to už nevím, zakroutil hlavou.
Co na to říct?
Odmlčel se. I dítě mlčelo.
Ale asi dál nahlas říkal: Hm, hm, protože mu děcko sedící v autosedačce řeklo, ať s tím přestane.
Zmlkl.
Někoho by se rád zeptal, proč se mu to děje.
Proč to čarodějnice dělají.
Normální ženskou nepotkáš.

Už dlouho mu není dobře.
Ti, které zná, prošli hádkami líp než oni. Přestali se milovat a zůstali spolu.
Muž, který bil svou ženu, se s ní prochází parkem a drží ji za ruku.
Muž, na kterého sousedi volali policajty, zdvořile zdraví a jeho žena s ním zůstala.
Známí, kteří prali špinavé prádlo a rozvěšovali ho na pískovišti, svršky sebrali, vyžehlili a uložili do skříní. Včera ho políbila na tvář.
Muž, který se vracíval z vinárny a zvracel opřený o kmen sakury, přitáhl si svou neforemnou tlustou ženu k sobě a objal ji.
Syn mu řekl, že se mu stýská po mámě.
Řekl by: Vyměnila tě za milence. Něco za něco, chlapče. Křičel by na něho:
Opustila tě, aby mohla být s ním!
Ale neřekl nic.
Nechce mu ubližovat.
Už dlouho je mu špatně.
K tomu ty hlasy. Mluví mu za zády. Někdy i přímo před očima, mluvily na něho z billboardů a z autorádia. Zatím měl štěstí, že si je nedokázal poskládat, propojit myšlenkou, dodat jim záměr. Naštěstí. Takto to, co říkají, nedává smysl.
Nemůžeš zapalovat plynovým zapalovačem.
Sirky jsou v pohodě, elektrickým můžeš, ale ne plynovým.
Musíme si nalít břicho.
Ona tu ledvinu měla velkou, proto praskla.
My jsme přišli jen na slepičí vývar.
Tak je tam někde vedle. To je moc blízko, to je dál.
Někdy se hlasy rozestoupí, a on může projít.
Já myslím, že je to tam.
To je moc blízko.
To tam bude.
Je to moc blízko, Marti!
Já nevím.
To je moc blízko.
Jak dlouho vydrží hlasy mluvit o ničem?
Dítě zanechané na pospas zpívalo, rodiče pili pivo. Broukalo si slova písně z dopoledního televizního pořadu: Hej, bum, si prochladí vzduchem...
Prochladí?
Anebo si jen tak mluvilo pro sebe.
Růžová a červená... jsou tedy pěkně slušní tihle medvědi.
Medvědi jsou slušní. Aspoň nemluví.
Když to vezmeš logicky, tak brzdy se zahřívají, to se přenáší do... Dítě zakřičelo: Růžová a červená...
Uniklo mu, kam se přenáší teplota brzd...
A to se pak přenáší do té kapaliny.
Jen na chvíli se otočí a prohlédne si je. Jeden z mužů je šedovlasý, urostlý, musí být vysoký. Hádal by vysokoškolského docenta. A druhý je... typický řidič. No tak tito mají zájem o motory.
Vypadla jí na chalupě róra, tak je to tam začouzený.
Není normální nemít zájem o nic. Mít jen zájem zapisovat si, o co mají druzí zájem.

Byla to mladá zvukařka. Zmátla i jeho. Podle slámových vlasů, širokých tváří, pih a volných letních batikovaných šatů by soudil na propagátorku nošení dětí v šátku nebo na prodavačku ve stánku s kozími sýry.
Byla zvukařka.
Všichni znají z počítačových her zvuk meče.
Ale když máchneš mečem, nikdy nevydáš zvuk meče.
Takže natáčíme zvuk gilotiny.
Odkud ty zvuky bereš? Z nějaké...,
hoch, který s ní mluvil, se zadrhl...,
databanky zvuků?
Chvíli se na něho dívala mlčky, potáhla z elektronické cigarety, pak se rozhodla ještě jednou zopakovat, co už mu řekla.
Já je musím vyrobit! Ty zvuky nikde nemáš! Nemůžeš natočit vypouštění nebo napouštění vody do vany. To nejde. Většina zvuků trvá jednu sekundu.
Odkud on bere hlasy? Z databanky hlasů? Nebo si je vyrábí?
Málokteré jsou třísekundové.
Kde, vypadl mu krátký zvuk místo otázky.
Kde co?
V počítačových hrách. Ve filmech.
Je o tolik mladší, zvukařka. Je o tolik chytřejší než on. Mladá čarodějnice.
Ty zvuky vezmeš odjinud a změníš třeba...
...frekvenci zvuku?
Zakryl si ústa. Promluvil on? Nebo promluvil hoch?
Já je vyrábím. Nevěříš?
Víš, co jsem použila, když mají výt vlci?
To nevyjí vlci?
Slyšels výt vlky?
Obrátila oči v sloup. Popotáhla.
Vlci nikdy nevyjí jako vlci v počítačové hře...
Zamyslela se.
Zvířata vůbec vyluzují divné zvuky. Výjimečně se nám něco hodí – a to ještě použijeme zvuk jiného zvířete pro druhé. Nejde vzít zvuk, co vydává srnec. To nejde.
Představil si, že ho její slámové vlasy šlehají do tváře. Dodal si k tomu šlehání zvuk práskání biče.
Mám tolik práce, řekla a nezvučně foukla do slámových vlasů. Do patnáctého musíme být s Lukášem hotoví, pak začínám to divadlo.
To je zajímavé. Fakt moc zajímavé, přitakal snaživě hoch.
Celou dobu neřekl nic zajímavého.
Neřekl nic.
Měl jen hlas.
Neuměl nic.
Neuměl vyrobit zvuk.
Muži bylo hocha líto.