EDITORIAL

CHVÁLA V.: ZKOUMAT, ČI NEZKOUMAT?

Touto téměř hamletovskou otázkou zachtělo se mi otevřít druhé číslo Psychosomu v tomto roce. Nejen proto, že výjimečně je tento na psychosomatiku zaměřený časopis plný výzkumných prací, ale také pro pozoruhodnou shodu diskuse na dvou (velikostí nesrovnatelných) odborných akcích. Kdo byl na vědecké schůzi Společnosti psychosomatické medicíny („purkyňce“) 7. dubna v Lékařském domě (a že tam bylo plno!), může se sám přesvědčit. Pokud si přečte podrobnou reportáž Davida Skorunky ze systemické konference v Heidelbergu (Systemický výzkum a psychosomatická medicína, jak to jde dohromady?), zjistí, že posluchači v nové budově heidelberské univerzity stejně jako účastníci „purkyňky“ v sále Lékařského domu se ptali v diskusi o výzkumu podobně: Jak to, že je třeba zkoumat něco, co je v praxi tak samozřejmé, jako vztah lékaře a pacienta, když stejně víme, že to pozitivistickou technologií zkoumat nejde?!

(V Heidelbergu: „...zdali je nutné organizovat složité studie k prokazování toho, že pacient má rodinu/blízké, kteří mohou zdravotní stav, léčbu a spolupráci s lékaři ovlivňovat...“). Helena Franke, která přednesla zprávu o připraveném výzkumu, jehož se tým vedený Tomášem Řiháčkem z brněnské univerzity ujal, si vyslechla podobné námitky. Já si myslím, že výzkum potřebujeme, ze stejných důvodů jako němečtí kolegové. Ti sice mají nesrovnatelně lepší podmínky pro svou práci s psychosomatickými pacienty, než máme my, ale i oni musí stále dokazovat, že bio-psycho-sociálně pojatá léčba je u psychosomatických pacientů efektivnější než léčba pouze biologická. Vím, je to jako dokazovat, že je lepší vidět dvěma očima než jedním, slyšet dvěma ušima než jedním, ale co můžeme dělat, když to ti, kdo medicínu organizují a rozhodují o penězích, neslyší a nevidí? Někteří naši kolegové už neradi slyší naše nářky na toto téma. A rádi bychom jim vyhověli, kdyby nebyla psychosomatika v ČR neustále ohrožována. Když na to nebudeme neustále upozorňovat, kde se dostane péče psychosomatickým pacientům? Je smutné sledovat, jak se k psychosomatice staví vedení Lékařské komory, jejímiž jsme my lékaři povinně členy. Kolega, který má na starost garanci vědy nad lékařskou praxí (MUDr. Mrozek), zatím neví, k čemu je psychosomatika dobrá, a „pokud je to jen povídání s pacientem, tak to přeci patří do každého oboru...“ Texty na obranu našich názorů neuveřejňují ani na ně nereagují (viz Politika a koncepce). Tentokrát bylo i na politickém poli psychosomatiky rušno. Jednak proběhla tisková konference na téma psychosomatiky na půdě České lékařské společnosti, následně jsme se ale dověděli, že v návrhu vyhlášky o nástavbových oborech lékařů vypadla psychosomatika teprve nedávno tam zařazená (v r. 2013), takže jsme na to museli reagovat. Je to prostě vzrušující zápas. V něm by se nám nějaké ty výzkumy, byť potvrzující to, co všichni víme, docela hodily. Pokud ovšem je vůbec zájem nejvyšších kruhů, aby se bio-psycho-sociálně pojatá psychosomatika u nás rozvíjela aspoň tak, jako v jiných evropských zemích. A do toho zazněl hlas právníka, profesora Telce z olomoucké univerzity, který přišel s tím, že praxe není výzkum (viz minulé číslo Psychosomu). To zní velmi banálně, ale znovu to zopakoval na vědecké schůzi SPM a mohli jsme o tom diskutovat (přinášíme jen obrazovou reportáž z akce, o přepisu přednášky, popřípadě i diskuse uvažujeme). Jde o to, že podle našeho i evropského práva, jak prof. Telec tvrdí, má v léčebné praxi přednost zájem a postoj pacienta před zájmem a postojem vědy. Nic proti výzkumu, ale pojďme uvěřit, že medicínská praxe stojí víc na zkušenosti a práci s pacientem, tam a tehdy, kdy se s ním lékař setká, než na posledních, víceméně epidemiologických poznatcích o správné léčbě. Tou se můžeme inspirovat, ale ani sebelépe kontrolovaná EBM metodologie nás tváří v tvář pacientovi nespasí. A před právem, jak nás prof. Telec ujišťuje, rozhoduje zájem pacienta a nikoli výzkumu. Pokud by čtenáři z toho už bylo poněkud šoufl, má možnost se poučit v textu Radkina Honzáka o emoci hnusu. Moc zajímavé.
Po uzávěrce se ukázalo, že diskuse o psychosomatice se rozhořela i na jiných webech, nejspíš je to živé téma. Odkazy viz níže. Pro toto číslo jsme získali krásný příspěvek z pera ing. Tomáše Košumberského, prezidenta České stomatologické akademie. (s.114)

V.Ch. V Liberci 17. 4. 2017

Mimo naše stránky najde čtenář diskusi o psychosomatice na adrese http://www.zdravotnickydenik.cz/2017/04/skepticky-pohled-na-psychosomatickou-medicinu/
V Liberci 17. 4. 2017