EDITORIAL

VLADISLAV CHVÁLA: PSYCHOSOMATIKA, KAM SE PODÍVÁŠ

Nejen naše specializované médium se věnuje bio-psycho-sociálním souvislostem zdraví a nemoci. Dnes se už i běžné časopisy, nejen ty pro ženy, ale i pro muže, a také zpravodajské servery předhánějí, kdo přinese více důkazů o tom, jak je naše zdraví propojené s našimi vztahy, životním prostředím nebo psychickou pohodou.

chvala small A všichni poukazují na psychický stav dětí a dospívajících, který se soustavně horší, jakkoli materiální podmínky, ve kterých u nás vyrůstají, jsou bezprecedentní (možná právě proto, že jen ty materiální?). Rákosky ze škol zmizely, situace se ale otáčí, a brzy bude třeba, aby měli učitelé ochranku proti násilí ze strany žáků (kdy naposledy pobodal žák učitelku?). Ale jak je vychovávat bez násilí, nebo spíš, jak si udržet autoritu ve světě, který se vyvíjí tak rychle, že se některé znalosti musí učit rodiče od dětí, než aby to bylo naopak? Možná je to tou rychlostí, s jakou se vyvíjí technologie, možná je to tím, jak nám všem technologie odsála volný čas, čas dříve určený k lelkování, povalování, čtení, povídání, a prožívání. Ten je v čudu. Tedy spíš na serverech nadnárodních gigantů, které dobře vědí, že náš čas je jediná nerecyklovatelná komodita, se kterou se ale dá kupodivu dobře obchodovat. Jen vědět, jak ji od nás odčerpat, z rodin, z dvojic, ze života každého z nás. Hypokairóza, nemoc z nedostatku času typu kairos, je tak dnes nejčastější chorobou, která má mnoho příznaků, stojí nás ohromné peníze, ale naši kapitáni na velitelském můstku o ní ještě nic nevědí. A nevědí ani, kam dřív skočit a kterou díru v potápějící se lodi zdravotnictví dříve ucpat. A ty vycpávky nás stojí hodně. A půjde to tak dál, pokud se nezačneme dívat na to, v jakých souvislostech lidé stonají, a to nejen v souvislostech biologických, ale i bio-psycho-sociálních.
Jak složité to může být, ukazuje kazuistika Lenky Bachraté. Zjišťujeme, jak složité může být dosáhnout skutečného uzdravení, pokud nechceme jen slepě potlačovat jednotlivé symptomy. Zkušený čtenář jistě namítne, že tohle už není jen psychosomatická intervence nebo léčba. Ano, je to mnohem spíš psychoterapie s využitím řady psychoterapeutických a bodyterapeutických technik. Autorka je tvořivá, využívá i techniku RR variací srdečního rytmu (HRV), která poukazuje na stav vegetativního nervového systému. Využívá zkušeností z traumaterapie. Jako lékařka sahá k polyvagální teorii, která si zatím nezískala důvěru všech akademických autorit, ale v jednotlivých případech dává smysl a pomáhá pochopit složité děje v těle pacienta. Autorka dává čtenáři nahlédnout do svých úvah, proč v které fázi využívá tu kterou techniku k tomu, aby pacientka co nejlépe využila autosanační potenciál organismu. V tom je právě kouzlo naší praxe: teorii rovnou ověřujeme v praxi. Ano, ta práce je dlouhá. Na dnešního čtenáře zvyklého jen na titulky a souhrny až moc dlouhá, ale stojí za to se do ní začíst. A to jsme oddělili rozsáhlejší teoretický úvod v Úvahách a esejích, v němž se čtenář o autorčině pojetí psychosomatické medicíny dozví více.
A máme tady první výzkum mediků. Trojice odvážných autorek pod vedením MUDr. Martina Seiferta si položila otázku, jak vnímají psychosomatickou medicínu sami studenti lékařských fakult. Setkávají se s ní? Jsou na ni zvědaví? Nečekejte velký vzorek, výzkum je kvalitativní a přináší pozoruhodné odpovědi. Svědčí o tom, že i na lékařských fakultách se povědomí o psychosomatické medicíně nepatrně klube na světlo učebních plánů.
Rubrika „Věda krátce“ obsahuje jen střípky, které tentokrát zaujaly redaktory. Vždy mají nějaký vztah k psychosomatice. Dnes například další důkaz o tom, jak i jen lehký dotyk pomáhá udržovat zdraví a soudržnost, a to nejen u ptáků, ale i u primátů. A jak by tomu mohlo být jinak u lidí! A věděli jste, že vztahy dcery s tátou se dají nejlépe zlepšovat na procházkách a při sportovních aktivitách, pokud nejsou ovšem zaměřené na výkon a soutěžení? Už to máme vědecky doložené! Rodinní terapeuti to vědí dávno.
Když už jsme u té rodinné terapie, nedalo mi to a musel jsem odpovědět na námitky některých akademiků, které se k nám přes jejich doktorandy obvykle donesou, že totiž prý rodinná terapie nemá dostatečnou oporu ve výzkumu. Asi ne celá, ale rozhodně se některým nelíbí představa rodiny jako sociální dělohy, kterou jsme přinesli na základě naší klinické práce už v r. 1997 a která se dalšími léty praxe a výuky jen zpevňovala. Kritici poněkud přehlížejí, že existuje terénní výzkum, jak takové vědecké práci říkají antropologové. A přesně tím také je naše rodinná terapie v rámci stabilní dlouhodobé medicínské praxe. Konkrétní argumenty najde čtenář v rubrice Úvahy, eseje. Zde je také text stálého autora Psychosomu Jana Poněšického na téma intersubjektivního prostoru během psychoterapie. Jistě se to týká i psychosomatické intervence, kde je na reflexi takových procesů méně času.
Neradi uveřejňujeme smutnou zprávu, že nás opustil doc. Jiří Šimek, CSc., pilíř české psychosomatiky, jak jsem ho alespoň já vnímal. Bez jeho zájmu a podpory bychom si asi netroufli otevřít naše pracoviště Středisko komplexní terapie psychosomatických poruch v Liberci v září 1989. Byl našim prvním laskavým supervizorem.
Smutnou zprávou ale toto číslo nekončí. Velmi zajímavou otázku, zda terapeut (a tedy také lékař) smí nesouhlasit s pacientem, si pokládá dnes Nejvyšší soud v USA, alespoň podle zprávy, kterou jsme převzali (kauza Chiles v. Salazar) od doc. Hany Konečné se svolením časopisu Rodina, pro který byl text původně psán. Ale posuďte sami – neměli bychom se takové zprávy dozvídat také? A jak daleko mohou zajít zásahy nadšených aktivistů bojujících za svobodu jednotlivce? Jsme proti takovým zásahům do svobody naší práce dostatečně odolní?
Co opravdu stojí za přečtení, pokud vás zatím nic z nabídky nezaujalo, je zpráva Adély Holmanové z konference naší Evropské asociace pro psychosomatickou medicínu (EAPM). Zjistíte, jak si dnes stojí bio-psycho-sociální model zdraví a nemoci v očích výzkumníků a kolegů psychosomatiků z celé Evropy. A pokud vás napadne, že je škoda, že jste tam nebyli, tak to příští rok napravte. Je nejvyšší čas začít se propojovat s kolegy alespoň ze zemí EU.
Rozhovor s doc. Jiřím Beranem, CSc., uzavírá toto číslo. Doufáme, že vás potěší naše zprávy a že osvěží vaše psychosomatické šedé buňky mozkové…
Vladislav Chvála, 27. 9. 2025