Z KONFERENCÍ

Zobrazení: 426
Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

Seznam článků

ETIKA, PSYCHOSOMATIKA A VEŘEJNÝ PROSTOR

Ano, takové bylo téma mezinárodní odborné konference, jež se konala v sobotu 26. ledna 2019 v Centru komplexní péče (CKP) v Dobřichovicích, které ji pořádalo. Téma velice aktuální a lákavé. Redakce Kukátka byla pozvána a pozvání ráda přijala. A tak jsem tam byl.Původně s tím, že to bude tak pro krátkou reportáž o tématech, o nichž toho zase až tak moc nevím, jakkoli mě velmi zajímají. A co se nestalo: vtáhlo mě to naprosto a byl to čas, který rozhodně nebyl marně strávený. Naopak! Přinesl řadu témat k přemýšlení i řadu odpovědí na dlouho vězící otázky. Jasně: otázek je stále tak nějak víc než odpovědí, ale na to si člověk musí zvyknout.

CO TEDY ZAZNĚLO?
Úvodem vynikající přehled historie psychosomatiky MUDr. Michala Kryla v duchu, že dnešní psychosomatika je vlastně jakýsi návrat k tomu, co kdysi bylo běžné, fungovalo na bázi komplexního vnímání problémů ve všech možných souvislostech. A že s tím nedovede občas moderní medicína efektivně pracovat. A pěkně od podlahy, tedy od Platóna, Aristotela, Hippokrata (je zbytečné léčit oko bez hlavy, hlavu bez těla a tělo bez duše), orientálních modelů, přes středověk, raný novověk až k současnému vývoji.
Mgr. Miloš Mauer přednáškou o etice a psychosomatice načal další zajímavé a povýtce aktuální téma. Diskutovalo se tak např. o tom, co je specifické v psychosomatice z hlediska etiky, kolik odpovědnosti lze na pacienta „naložit“, jak je to s tzv. terapeutickým privilegiem, tedy zda pacientovi říkat vše, nebo jen něco, tedy ne všechno… Má právo být informován. Ale …jak to unese? Jak pracovat s obrannými mechanismy pacienta, které mohou významně komplikovat léčbu, jak je to s fenoménem placeba. Nesmírně zajímavé byly analýzy k tématu obezity, jak je různě napadána, bráněna, přijímána. Pro mě velmi přínosná přednáška…
Tématu psychosomatiky a šarlatánství se věnoval doc. MUDr. Jiří Šimek, psychiatr a psychoanalytik. Tohle je téma věčného a asi i nevyřešitelného boje mezi vzdělanými lékaři (jejichž vzdělání je však odvozeno od momentální úrovně poznání, a tím myslím i logicky determinováno) a těmi, kteří jsou nazýváni všelijak, přičemž slovo šarlatáni v tomto případě je jen jedna z variant, a soudím, že trochu i manipulativní, nebo maximálně hodně „příznaková“.
Lektor stál jednoznačně a vědecky i metodicky podloženě na straně lékařů, avšak co s metodami a případy, které se do těch šuplíků tak nějak nevejdou, a přesto fungují? Začalo se tím, co jest vlastně filosoficky vzato pravda, co ne-pravda, co mýtus. Jaký je vztah pravdy a toho, že tady a teď můžeme něco změřit, zvážit či spočítat? Něco naopak ne? Pokračovalo se otázkami, zda si lékaři často jsou plně vědomi mezí vědy, zda mají a vnímají koncept unikátního jedince, zda jsou schopni pojmout i hloubku řady dalších faktorů, třeba kontextuálních mezilidských vztahů.
Dlouhá a moc zajímavá byla diskuse k této přednášce, jde přece jen o velmi subtilní věci a o konkrétní životy a příběhy, lepší příští nemocných. Došlo samozřejmě a logicky i na téma homeopatie…
Byla to skvěle metodicky postavená a vyargumentovaná přednáška, jež zároveň dala prostor účastníkům ke zcela otevřené diskusi, v níž mohly zaznít i názory principiálně nesouhlasné.
Po obědě přišly na řadu workshopy. Díky laskavosti pořadatelů jsem se mohl vmezeřit do skupiny, jejíž téma bylo Psychosomatika v médiích. Vedla ji zkušená redaktorka ČRo Plus Mgr. Martina Mašková, jež se meritorně nyní věnuje popularizaci vědy v médiích. Byla to velmi zajímavá zkušenost, otevřená a přínosná diskuse o tom, jak debatu ovlivňují sociální sítě, jak fungují informace v médiích, jak je cílit, jak a jakou formou je dostat k těm, k nimž by dojít měly. Kdo vlastně jsou ti, k nimž by měly dojít?
Došlo na řadu konkrétních případů i na diskusi, jak v té věci konkrétně pracovat a jak se profilovat ve veřejném prostoru, nabízejícím dnes řadu možností, které můžou být jak dobrým sluhou, tak i tím pověstným zlým pánem…
Další dva workshopy vedli MUDr. Michal Kryl a Ivan Verný, M.D., Dipl. PW.
Dílna MUDr. Michala Kryla Naše tělo teď a tady vycházela z koncepcí propojení psycho-fyzických dějů, z jejichž sledování (selfmonitoring) lze usuzovat nejen na aktuální psychosomatické vynacházení se v bezprostřední přítomnosti, ale i na širší kontext životní zkušenosti každého účastníka. Dílna zahrnovala několik (bezpečných) psychoterapeutických technik zaměřených na tělo.
Workshop Ivana Verného, M.D., Dipl. PW Jasné hranice profesnej identity – alebo plynulé prechody? se věnoval povolání (v nejlepším smyslu slova), tedy snům a mýtům o tom, co stálo na začátku naší fyzio-, psychoterapeutické, resp. lékařské kariéry a co nás stále ještě láká, pohání a nenechá na pokoji.
Pak následovaly dvě velice zajímavé přednášky v závěrečném bloku konference. Slovenský host a mediální specialista PhDr. Roland Kyška, Ph.D. nabídl k diskusi přednášku s názvem Sociálne mediá: alternatívny svet, nová identita (stres z digitalizácie). Opět tedy komunikace, média, technologie, digitální revoluce a varianty stresu, který může přinášet. A jak mu nepodlehnout. Život v informačních bublinách, kdy si většinou vybíráme jen to, s čím se identifikujeme. Máme strach, že nám něco uteče, obavu z toho, že jiní lidé žijí hodnotnější život …
A k tomu ty stresy, které asi každý z nás zná ze svého okolí: děsíme se toho, že jsme offline, máme strach z vybité baterie, z nedostatku datového toku, z nemožnosti se připojit. Často to vede až k úzkostným stavům, tachykardii, bušení srdce, pocení, třesu, žaludeční nevolnosti, pocitu slabosti v nohou, návalům chladu či tepla. Fakt…
15 let stačilo Facebooku, aby zcela změnil modely komunikace. Ale nejen to: změnily se vzorce obchodu, ale i té důvěry, na niž jsme byli zvyklí v předdigitálním čase. A jak se v tom má orientovat třeba sociální pracovník, psycholog nebo sám klient? Do jaké míry je naše on-line identita naší soukromou záležitostí? Může nám nějak pomoci ve snahách souvisících s naší prací? Jak? Jak tedy spravovat své postavení v on-line světě?
Závěrečnou přednášku nabídl doc. Ing. arch. Jindřich Svatoš. Zabývala se působením veřejného prostoru z pohledu architekta. Veřejný prostor je spolehlivé téma mnoha diskusí, a přiznejme si, že právem. Položil otázky typu: jaké prostředí nás příznivě ovlivňuje? Jak na nás působí prostředí, která nejsou příliš hezká? A jak se tedy k těmto věcem v praxi stavět z hlediska své práce, odpočinku? Jak vnímat krajinu příjemnou, jak ji tvořit? (To je ten dávný model už barokních myslitelů a výtvarných umělců z řady následujících generací, kdy se hledal onen locus amoenus – místo líbezné… Je o tom řada dobových úvah i spousta výtvarných děl. A také celé krajinné celky.) Jak by se k tématu měli stavět architekti či správcové věcí veřejných? Jak ti, kteří zařizují pracovní prostředí? Jakou roli v tom hraje samotná krajina?
Nebo města: městské dvorky, veřejná zeleň, pěší prostory, bazény, plovárny, relaxační zóny. Jak žít tak, abychom si mohli vybrat? Jak zvládat, když si vybrat nemůžeme?
Lektor vše dokumentoval spoustou velmi dobře vybraných fotografií z tuzemska i z celého světa. Nad některými až srdce zatrnulo. Jak v poli plusovém, tak v minusovém.
Na závěr: veliký dík pořadatelům za velice aktuální a dobře vybrané téma, za skvělý výběr lektorů i za bezchybnou organizaci konference, která svedla dohromady odborníky z řady oborů, ale zároveň velmi kompatibilní komunitu duší ctících podobné principy a majících podobné sny i cíle. Co považuji kromě těch společných snů a cílů za zvláště cenné: možnost velice otevřené a odborně fundované diskuse založené na spoustě praktických zkušeností účastníků. Jasně, byli z praxe a ty zkušenosti jsou jejich denním chlebem.
J. Matl
Článek převzat z čtvrtletníku Dobřichovické Kukátko 1/2019, s. 20-22, k dispozici také na adrese: http://www.dobrich.cz/kukatko/kukatko_2019_1.pdf. Se svolením redakce.