REFLEXE 5

Zobrazení: 116
Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

RADKIN HONZÁK: MEDICÍNA MUSÍ UDĚLAT NĚKOLIK NEPOPULÁRNÍCH KROKŮ, ABY ZŮSTALA ČISTÁ A UŽITEČNÁ

Především je naprosto nezbytné, aby medicína už konečně přestala vnímat člověka jako oživený rozumný stroj, standardně nastavený biologický preparát a konečně pokorně přijala za svou tu nepopíratelnou pravdu a skutečnost, že emoce jsou tělesné stavy, které nastavují lidský organismus do zásadně odlišných biologických poloh. Že smutný člověk je něco zcela jiného než veselý člověk, a zcela jinak než ti dva bude fyziologicky nastaven zklamaný vzteklík.

Emoce nejsou efemérní motýlci, emoce jsou neurochemické děje řídící chod těla. Lékaři se mohou mnohé naučit od psychologů, kteří s námi již dlouhou dobu spolupracují. Kapitolu o emocích a jejich významu je nutné zařadit do curricula, v němž jsou jim zatím věnovány dva odstavce ve fyziologii, něco málo v lékařské psychologii a pak se věnuje vymknutým emocím psychiatrie. Nejde přitom o žádnou psychologizaci medicíny, ale o neredukovaný pohled na člověka.
Jako model může posloužit perfektně fungující systém diagnostiky a léčby astmatu v pediatrii. Dětští lékaři mají v tomto směru kvalitní znalosti, v případě pochybností se mohou obrátit na pneumology. Neměl by být problém zařadit předmět Emoce a jak s nimi zacházet v obecné rovině pro všechny, včetně sebezkušenostní součásti a možnost konzultace se specialisty, psychology a psychoterapeuty, v náročných klinických případech. Na jedné z univerzit Ivy League měli v postgraduálu zařazen dvoudenní zážitek začínajícího doktora uloženého v andělu na lůžku s režimem 0.
Už před půlstoletím se objevily první práce poukazující na to, že dominantní vůdci šimpanzí tlupy mají jako hlavní řídící neurotransmiter noradrenalin, zatímco „proletariát“ je ovládán kortikoidy, že tedy jiné sociální postavení má za následek naprosto jiné fyziologické poměry, že z principu organismus ředitele podniku je jiný než organismus vrátného tamtéž. Dnes řada studií ukazuje, jak tyhle skutečnosti působí epigenetické změny, ale medicína to asi z myšlenkové lenosti, především však z ekonomických zájmů nereflektuje, stejně jak loudavě reaguje na objev mikrobiomu v trávicím systému.
Je nutné, aby si uvědomila a stanovila hranice svého působení, ačkoliv představa širšího záběru se příjemně pojí s představou větší moci. Větší ale neznamená vždy lepší! Adopce adiktologie, která představuje především problematiku sociální, na niž medicína nemá žádné pořádné diagnostické ani léčebné prostředky, byla více než pochybná. Je nutné přestat vyrábět další „nemoci“, které jsou jen pláštíkem pro odvěké nectnosti, dříve trefně nazývané hříchy. Degenerace hodnotového systému umožnila těmto nezpůsobům vstoupit do medicíny jako choroby, jejichž nositel už je zproštěn nutnosti s tím dělat cokoliv jiného, než se nechat léčit. Za drahý peníz!!
Na druhé straně nesmí být medicína lhostejná k patologickým sociálním změnám a v rámci prevence musí ukazovat na škodlivost některých trendů a žádoucnost jiných. Zde mám na mysli především stav rodiny, jako prostředí nezbytného pro zdravý vývoj další generace a životní styl, odlidšťovaný technologiemi a honbou za ziskem.
Fakulty by neměly primárně vychovávat úspěšné autory vysoce impaktovaných časopisů, ale především vzdělané odborníky, kteří budou pomáhat trpícím lidem a budou jim rozumět v celé šíři rozkročení od biologických přes psychosociálních až po spirituální potřeby. Etika budiž něčím, co bude mít doktor pod kůží, nejen alibismem pro právníky.
Do redakce přišlo 21. 5. 2019
Do tisku zařazeno 21. 5. 2019
Střet zájmů není znám.