ANKETA

ANKETA – JAKÝ VÝZNAM MÁ SEBEZKUŠENOST ZÍSKANÁ V PSYCHOTERAPEUTICKÉM VÝCVIKU PRO LÉKAŘE?

Během letních měsíců byl uveřejněn vzdělávací program „lékařské psychoterapie“, který se podařilo víceméně v tajnosti vyjednat a odblokovat tak legalizaci vzdělávání lékařů v psychoterapii. To bylo zablokováno od r. 2017, takže situace všech lékařů, kteří absolvovali nikoli snadné vzdělávání v psychoterapii, byla dost zoufalá, navíc v kontrastu s neustále rostoucí potřebou psychoterapie v medicínské praxi.

Číst více

Diskuse

BAŠTECKÁ B.: KOMENTÁŘ K ČLÁNKU EVIDENCE BASED MEDICINE? ANEB O AUTORITĚ, SVOBODĚ A ZODPOVĚDNOSTI

Vladislav Chvála mi dal k recenzi článek právníka I. Telce. „Recenzovat ho nemůžu,“ řekla jsem, „protože nejsem právník. Můžu ale napsat komentář ze své vlastní pozice a říct, proč s vyzněním článku nesouhlasím.“ „Mně se ten článek líbí, protože souzní s tím, co si myslím,“ řekl na to šéfredaktor.

Číst více

KRÁTCE 3

KDY JE TERAPIE NEJÚČINNĚJŠÍ?

Nový výzkum naznačuje, že pacienti dosahují většího pokroku v překonávání úzkosti, obav a fobií, když jsou jejich terapeutické schůzky naplánovány ráno. Studie zjistila, že ranní sezení pomohlo pacientům s psychoterapií lépe překonat paniku a úzkost a fobické vyhýbání se, zčásti proto, že hladiny kortizolu – přirozeně se vyskytujícího hormonu – jsou v té době nejvyšší, uvedla klinická psycholožka Alicia E. Meuret, Southern Methodist University, Dallas.

Číst více

LITERÁRNÍ KOUTEK

MUDR. LADISLAV HAAS: LÉKAŘI A PSYCHOSOMATIKA
Haas, L. (1948). Lékaři a psychoanalýza. Sborník psychoanalytických prací 1948. Ročenka společnosti pro studium psychoanalysy v Praze. Praha: Máj: 149–152


V lékařských kruzích se pohlíží na psychotherapii ještě stále s blahovolnou a jen málo tajenou povýšeností přes všechny pokroky, které lékařská psychologie v minulých desetiletích vykazuje, v první řadě díky psychoanalyse. Psychotherapii se upírá samostatnost, tvrdí se, že každý lékař má být psychologem ve svém vztahu k nemocnému.

Číst více

PRO PRAXI

VERNÝ I. SYPTÓMY AKO PROCES. PSYCHOSOM 2017; 15(3), S.196-202

SOUHRN: Procesovo orientovaná psychológia alebo POP ponúka podporu sebaspoznávania na ceste k Neznámu. POP sa riadi predpokladom, že kľúč k riešeniam je obsiahnutý v samotných problémoch či narušeniach. POP je fenomenologicky založená metóda, ktorá vychádza z presvedčenia, že každý človek a každý ľudský systém sa nachádza v prirodzenom prúde vývoja, ktorý sám v sebe dáva zmysel. Našou úlohou ako terapeutických pomocníkov je tento proces stopovať, podporiť a vyvinúť. POP ponúka modely, metódy a nástroje na sprevádzanie zmien.

Číst více

PRO PRAXI 1

SKORUNKA D.: PORUCHA NA DUCHU, NEBO ŽIVOTNÍ DILEMA? Psychosom 2016; 14(4),s. 228- 224

(Psychosomatická perspektiva a psychoterapeutický přístup v ambulantní psychiatrii)

Příspěvek je věnován aplikaci psychosomatické perspektivy založené na bio-psycho-sociálním modelu v ambulantní psychiatrické praxi. Autor předkládá pět základních tezí, jež považuje za výchozí předpoklady k prosazování bio-psycho-sociálního pojetí a psychoterapeutického přístupu v psychiatrii. Bio-psycho-sociální pojetí je spolu s psychoterapeutickým přístupem podle autora nezbytné pro koordinovanou a efektivní spolupráci s dalšími odborníky v systému péče o duševní zdraví.

Číst více

RECENZE

CHVÁLA V.: PŘÍRUČKA PRO PŘIPRAVENÉ. Psychosom 2016; 14(4), s.275-278

Recenze knihy Zbyňka Vybírala: Jak se stát dobrým psychoterapeutem. Portál 2016, ISBN 9788026211044. 190 stran.Přečetl jsem publikaci Zbyňka Vybírala Jak se stát dobrým psychoterapeutem a chci ji doporučit hlavně lékařům, kteří se věnují, nebo chtějí věnovat psychosomatice.

Číst více

REFLEXE (3)

JAN PONĚŠICKÝ: PRIMÁT INTERAKCE A SUBJEKTIVITY TERAPEUTA V PSYCHOTERAPII

Co se odehrává a působí během psychoterapie jsou vzájemné interakce dvou subjektů, a to jak vzájemné reagování na sebe, tak i oboustranné vciťování, identifikace. Terapeut se snaží postupovat dle svého odborného zaměření, které však do značné míry odpovídá jeho subjektivním postojům, či příslušnou metodu posléze modifikuje, přizpůsobuje vlastní osobnosti.

Číst více

REFLEXE 3

JAN PONĚŠICKÝ: PSYCHOSOMATICKÁ MEDICÍNA A PSYCHOTERAPIE

Psychosomatická medicína se zabývá vzájemnými vztahy mezi duševními, sociálními a tělesnými procesy. Tyto interakce jsou v současnosti vědecky i klinicky evidentní, čímž je psychosomatická medicína součástí evidenc-based léčby v ambulantním i klinickém sektoru. Dnes již každý třetí dospělý jedinec onemocní během svého života psychogenním/ psychosomatickým onemocněním. Bohužel nejsou stále ještě psychické a psychosomatické poruchy včas rozpoznány.

Číst více

REFLEXE 4

ONDŘEJ MASNER: RAKOUSKÉ ZDRAVOTNICTVÍ MÁ NOVOU ATESTACI Z PSYCHOSOMATICKÉ MEDICÍNY

Od loňského roku existuje v Rakousku nová nástavbová atestace z Psychosomatické medicíny. Je dosažitelná pro lékaře se základní klinickou atestací z vybraných oborů (celkem 24 oborů) či atestací z všeobecné medicíny. Má doplnit psychosomatické vzdělání lékařů uvnitř jejich původní specializace tak, aby nové dovednosti mohli využívat v diagnostice a léčbě pacientů svého oboru. Konkrétně to znamená, že cílem nového vzdělání je zajistit pro klinické obory jako urologie, neurologie, dermatologie a jiné, kolegy s psychosomatickým vzděláním.

Číst více

REFLEXE 5

RADKIN HONZÁK: MEDICÍNA MUSÍ UDĚLAT NĚKOLIK NEPOPULÁRNÍCH KROKŮ, ABY ZŮSTALA ČISTÁ A UŽITEČNÁ

Především je naprosto nezbytné, aby medicína už konečně přestala vnímat člověka jako oživený rozumný stroj, standardně nastavený biologický preparát a konečně pokorně přijala za svou tu nepopíratelnou pravdu a skutečnost, že emoce jsou tělesné stavy, které nastavují lidský organismus do zásadně odlišných biologických poloh. Že smutný člověk je něco zcela jiného než veselý člověk, a zcela jinak než ti dva bude fyziologicky nastaven zklamaný vzteklík.

Číst více

TEORIE

JAN PONĚŠICKÝ: POKUS O INTEGRACI PSYCHOSOMATICKÝCH TEORIÍ

Článek se zabývá otázkou, zda je stres s jeho tělesnými důsledky konečným článkem vzniku (nejen) psychosomatických onemocnění. Psychosomatické teorie se liší pouze v tom, že popisují různé psychosociální situace v interakci s určitou osobností vedoucí ke stresu a vzniku symptomů.

Číst více

ÚVAHY 1

JAN PONĚŠICKÝ: REZISTENCE VŮČI PSYCHOTERAPII (PSYCHOSOM 2023; 21 (3-4) PP.160-165) 

Předneseno na československé psychiatrické konferenci v Brně v rámci hlavního tématu Rezistentní stavy v psychiatrii.

Proč jsem se odhodlal přednášet na toto téma, souvisí s mou již padesátiletou psychoterapeutickou zkušeností. Počáteční nadšení se proměnilo v uspokojení, když se občas podařilo dosáhnout úlevy skrze porozumění, které jen zřídka vedlo k podstatnější změně životních postojů a vedení života.

Číst více

ÚVAHY, ESEJE

PONĚŠICKÝ J.: KAM SE UBÍRÁ PSYCHOTERAPIE?

Odpověď: Tím směrem, kterým se ubírá naše civilizovaná společnost. Ve formě kritické reakce na ni, či přizpůsobením se, jak v ní bezproblémově fungovat:
Stále více a více v co nejkratším čase; důraz je kladen na výkon a ekonomickou efektivitu. Proto, dle mého vědění, na celém světě „vyhrává“ kognitivně behaviorální psychoterapie či i jiné formy krátkodobé terapie zaměřené na příznak. Výzkum efektů léčby, sledovaných většinou krátkodobě, tento trend potvrzuje. Teprve v posledních letech se ukazuje, že déletrvající terapie, např. psychoanalytická, předčí KBT dlouhodobými kladnými výsledky.

Číst více

ÚVAHY, ESEJE

JAN PONĚŠICKÝ: SROVNÁNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÉHO A PSYCHOSOMATICKÉHO PŘÍSTUPU (LÉČBY) V TEORII I PRAXI

Podstatná otázka zní: Je psychoterapie jedinou léčebnou metodou psychosomatických onemocnění? Samozřejmě není, psychosomatické poruchy reagují kladně na tělesný pohyb, cvičení, relaxaci a fyzioterapii či na změnu životosprávy (jídlo, alkohol, kouření apod.). Dále přicházejí v úvahu psychosomatické konzultace, v určitých případech farmakoterapie, nemluvě o spirituálním přístupu. Zde narážím na diskutovaný článek v PSYCHOSOMU kolegyně Dolákové o účinnosti energetických terapií.

Číst více

ÚVAHY, ESEJE 3

ŠIMEK J.: V ČEM SE PROLÍNAJÍ A V ČEM SE LIŠÍ PSYCHOSOMATIKA A PSYCHOTERAPIE?

Chceme-li dvě věci srovnávat a vymezovat mezi nimi hranice, potřebujeme mít definici obou. Pokud jde o psychoterapii a psychosomatickou medicínu, psychoterapie je definována docela přesně, což nelze říci o psychosomatické medicíně. Pro náš úkol tedy budeme muset nějak definovat psychosomatickou medicínu. Přitom nemusíme vytvořit závaznou a všemi nutně přijímanou definici, když to nejde.

Číst více

VÝZKUM 1

BUREŠOVÁ N.: PŘÍSTUP ČESKÝCH PEDIAATRŮ K PSYCHOSOMATICE, PSYCHOSOM 2017; 15(2)

U dětí a dospívajících se setkáváme s psychosomatickým onemocněním častěji než u dospělých. Tělo jako prostředek komunikace vyjadřuje nejen vlastní duševní zátěž, ale i nerovnováhu v rámci celého rodinného systému. Pediatr pak většinou stojí na samém začátku léčby psychosomatických pacientů a jeho úloha je nepostradatelná i na úrovni komunikace s pacientem a spolupráce s dalšími odborníky.

Číst více

Z KONFERENCÍ

KOHÚT J.: CREATING CONNECTIONS 2015 – REZILIENCIA. Psychosom 2016; 14(4) s. 280-284

Prežitie vďaka prepojeniu:V polovici apríla sa v Holandskom Kaatsheuveli uskutočnila konferencia pre odbornú, ale aj laickú verejnosť s názvom Creating Connections. Ústrednou témou bola téma reziliencie. Za týmto slovíčkom s francúzskym, či latinským sexepílom sa skrýva pojem definujúci schopnosť človeka prežiť, adaptovať sa a vzdorovať potencionálne nepriaznivým vplyvom.

Číst více

Z KONFERENCÍ: J.PONĚŠICKÝ

JAN PONĚŠICKÝ: PSYCHOSOMATIKA Z HLEDISKA ADAPTACE NA STRES (PSYCHOSOM 21; (1-2) 2023, s.67-73)

Adaptace na stresovou situaci má dva póly, přičemž se stává patologickou, pakliže jeden pól extrémně převažuje.
Buď se jedná o akomodaci, přizpůsobení vlastního jednání, resp. lze hovořit o manipulaci vlastní osobnosti, vlastního sebeprožívání, jakousi sebedeformaci (tak úžasná je naše svoboda), což je typické u neurotických a psychosomatických poruch, anebo o asimilaci, o přizpůsobení (až jeho znásilnění) okolí sobě samému, tak jako to vídáme u poruch osobnosti, zejména u asociální, hraniční a narcistické poruchy.

Číst více