KRÁTCE

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

DEJTE POZOR, AŽ BUDETE SVÝM POTOMKŮM VYČÍTAT JEJICH ŠPATNÉ CHOVÁNÍ

Podle nové studie zveřejněné nedávno v časopise PLOS ONE od Roberta Svenssona se potvrzuje více delikvence u dospívajících, kteří žijí v rodinách s jedním otcem, samoživitelkou, otcem a nevlastní matkou a matkou a nevlastním otcem než u těch, kteří žijí s oběma rodiči. (Björn Johnson z Univerzity v Malmö, Švédsko)

Ne, že by nás to mělo překvapovat. V bývalém Československu k podobným závěrům došel pan profesor Matějček, když zkoumal vývoj nechtěných dětí už před řadou let. Rozsáhlá longitudinální studie spojovala tehdy delikventní chování s deprivací a subdeprivací. Rozvod rodičů a nejrůznější sestavy náhradních rodinných sestav, jak je vidět, mají za následek totéž i ve Švédsku a v současnosti. Že by potřeby dětí byly pořád stejné?
Předchozí studie zjistily, že nemožnost bydlet s oběma rodiči je pozitivně spojena s delikvencí, ale uspořádání rodinného soužití bylo značně zjednodušeno – například se srovnávalo bydlení s oběma rodiči versus nebydlení s oběma rodiči. V nové studii vědci použili data ze čtyř průřezových průzkumů provedených v letech 2016 až 2019 v jižním Švédsku. U 3838 dospívajících ve věku 14 a 15 let byly k dispozici informace o devíti delikventních chováních – jako jsou krádeže v obchodech, graffiti nebo okrádání někoho – a také podrobná rodinná struktura.
Mezi všemi účastníky byli ti, kteří žijí s matkou i otcem nebo žijí v „symetrickém“ uspořádání – ve kterém rodiče žijí odděleně a sdílejí péči, ale oba jsou svobodní nebo oba mají nové partnery – byli zapojeni do delikvence v menší míře než ti s jinými rodinnými životními strukturami. Ve srovnání s adolescenty žijícími s matkou a otcem bylo delikventní chování častější u těch, kteří žijí s jedním otcem (poměr incidentů [IRR] 1,898), svobodnou matkou (IRR 1,661), otcem a nevlastní matkou (IRR 1,606) nebo matka a nevlastní otec (IRR 2,044). Navíc „asymetrická“ uspořádání, kdy měl nového partnera pouze jeden rodič, byla spojena s větší delikvencí. Mnoho souvislostí mezi rodinnou strukturou a delikvencí se snížilo, když byly zahrnuty údaje o rodičovské vazbě a sledování.
Autoři dodávají: „Tato studie ukazuje, že je důležité přejít k používání podrobnějších kategorizací rodinné struktury ve vztahu k delikvenci a rozšířit naše znalosti o skupině adolescentů, která se pohybuje mezi rodiči, a zejména o různých konstelacích asymetrického a symetrického uspořádání bydlení.“
A my, rodinní terapeuti, dodáváme: Nic nemůže nahradit původní vlastní rodinu dítěte, stejně jako nic nemůže plnohodnotně nahradit dělohu matky. Každé odlišné uspořádání zatěžuje především dítě, i když to dnes mnoho dospělých nechce vidět. Ne že by všichni museli spolu zůstat za každou cenu. Tou cenou, kterou už nelze platit, je zdraví dítěte. Tam, kde je horší být s rodiči než bez nich, je lepší být v náhradní sestavě.
Vladislav Chvála
Odkaz na časopis:
Robert Svensson, Björn Johnson. Záleží na tom, v jakých rodinných konstelacích dospívající žijí? Přehodnocení vztahu mezi rodinnou strukturou a delikventním chováním. PLOS ONE, 2022; 17 (4): e0265964 DOI: 10.1371/journal.pone.0265964

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0