Z KONFERENCÍ

Zobrazeno: 787

Chvála V. Roubal P., Sladká H.: NÁSTROJE PSYCHOSOMATIKY

Druhá odborná schůze Společnosti psychosomatické medicíny ČLS JEP byla vyhlášena na pátek 13.října v návaznosti na odbornou schůzi Psychoterapeutické společnosti ČLS JEP. Tématem jsme chtěli vyjít vstříc diskusi, kterou nedávno v tisku zahájil prof. Cyril Höschl. Hlásil se k psychosomatice jako ke svému hříchu mládí, kdy ještě také byl ochotný zabývat se složitou problematikou těla a duše.

Ale časem zjistil, že psychosomatika prý nemá žádné vlastní nástroje. Citujme „Pomalu jsem ale dospěl k názoru, že jde o IMG 7226jakýsi pseudokoncept, na který se dá leccos svalit, ale ve chvíli, kdy ji uchopíte jako disciplínu, zjistíte, že vlastně nemáte vůbec žádné nástroje k jejímu zvládání. Buď používáte přístup psychoanalytický a psychoterapeutický, pak jde o psychoterapii a vystačíte si jako psycholog či psychiatr, anebo děláte různé imunologické testy, pak si vystačíte se somatickou medicínou.“ (zpravodaj středočeského kraje Středočech z května 2017, na s. 6)
A opravdu, není vůbec snadné ze všech těch mnoha nástrojů, kterými disponuje každý lékař, vybrat ty, které jsou zvlášť důležité pro práci s psychosomatickým pacientem. Inspirace z oblasti psychoterapie jsou četné. Lékaře, který postupně objevuje existenci a zákonitosti psychických a sociálních systémů tváří v tvář těm komplikovaným psychosomatickým pacientům, samozřejmě láká využít také prvky z různých psychoterapeutických škol. Tak vznikají nejrůznější hybridní terapeutické systémy, dynamicky inspirovaná psychosomatika, transakčně-analyticky, kognitivně-behaviorálně, daseins-analyticky, biosyntézou nebo systemikou inspirované psychosomatické přístupy, a celá řada dalších. Říkejme raději že jde o inspiraci, protože v úplnosti v rukou lékaře, často specialisty, nebo v rukou fyzioterapeuta se může těžko stát psychoterapie plnohodnotným nástrojem tak, jak se stává v rukou vyškoleného psychologa- psychoterapeuta. Jen někteří lékaři přejdou až na pozice psychoterapeuta, a udržet si v rukou obojí, pozici lékaře i psychoterapeuta je velmi obtížné. O tom by měli svědčit ti kolegové, kterým se to podařilo a obě profese používají paralelně. Může se to zdát být ideální kombinace, zvláště v rukou psychiatra, ale pokud vím, není to vůbec snadné. Jde o to, jak se k tomu staví pacient, jak rozumí relativní bezmoci psychologa-psychoterapeuta v porovnání s předpokládanou omnipotencí lékaře, který má činit zázraky svým medicínským instrumentáriem tak, aby pokud možno pacienta nezatěžovali.
Z třetí strany lákají lékaře psychosomatika metody alternativní a komplementární medicíny nebo i léčitelství a šamanství. Má tohle všechno kombinovat dohromady když se mu i podivné nástroje s nevysvětlitelným účinkem při práci s pacientem vyplácí? V současnosti není jasné, kam až tato oblast nabídek sahá, ale v dohledné době budeme muset na půdě psychosomatiky mluvit o využívání akupunktury a homeopatie, protože jsou podle zjištění Křížové v našich lékařských ordinacích často využívány ve prospěch pacientů. Máme se takových metod vzdávat jen proto, že není tak docela jasné, jak fungují z hlediska EBM? Podle mých zkušeností jsou tyto nástroje velmi užitečné především tehdy, když zvyšují důvěru pacienta a pokud mobilizují jeho vlastní léčebné síly.
Téma „Nástroje psychosomatiky“ je tedy velmi bohaté, a diskusí 13.10. v lékařském domě diskuse teprve začala.
V.Chvála

Dne 14. října 2017 8:15 Pavel Roubal napsal:
schuzeSPM 1Nebylo snadné se pustit do této formy přednášky... čejenské... i se ozvala určitá nespokojenost a volání po informacích, technikách. Je pracnější dostat se k reflexím, co, jak a proč děláme a vžít se do druhé profese. Výsledná atmosféra tohoto workshopu byla ale důvěrnější, s respektem, nesoutěživá.
Třikrát se protočila stejná situace: diskutovali jsme o týmové spolupráci v psychosomatice a o nástrojích, které kdo používá. Jako by se třikrát zopakovala, ale stejná nebyla:
Lékařství se ujal MUDr. Jaromír Kabát, který od rozumu a znalostí přešel k osobnějším nástrojům v léčbě. Šlo o určité terapeutické cnosti, ideály, které mu jsou vzorem: autentičnost, odvaha a další.
Za psychology mluvil PhDr. Pavel Roubal o dovednostech, které v průběhu života nasbíral: vlastní zkušenost s psychosomatikou, objevení kouzla systemického (rodině terapeutického) přístupu, vztahový rozměr terapie a týmovost léčby.
O fyzioterapii hovořila Mgr. et Mgr. Jana Tykalová s předložením všech nástrojů, které tento obor má k dispozici a s touhou po neustálém sběru dalších. Vznikal dojem tlaku zavazující odpovědnosti a síly nároků, který o to účinněji vystřídala úleva z bezprostředně blízkého, tvůrčího a hravého prostředí týmu fyzioterapeutů.
Zatímco s lékaři si psychologové při týmové spolupráci rozumí spíše na racionální úrovni, s fyzioterapeuty se potkávají více v emočně-vztahové oblasti.

Zdravím, Pavel,
Odesláno z iPadu

 

Začátek byl mírně rozpačitý, páteční odpoledne a nepřipravené posluchačstvo na aktivní, čejenskou, formu. Postupně se sladkakolegové z publika začali zapojovat a atmosféra byla stále více uvolněná. Převládaly názory, otázky i postřehy lékařů a psychologů, fyzioterapeuti zůstávali se svými myšlenkami spíše sami. Jako fyzioterapeutka nejvíce přemýšlím o tom, jak si stojí fyzioterapie v rámci psychosomatiky. Je stále neobjevenou Popelkou na poli psychosomatiky. V týmovém příspěvku Mgr. Týkalové jsme se snažili ukázat, jaké silné nástroje má fyzioterapeut doslova ve svých rukách a jak samy o sobě jsou již bio-psycho-sociálního základu. Úskalí, která fyzioterapii provází, byla v sále až hmatatelná. Fyzioterapeutů byla snad polovina sálu (dle počtu zvednutých rukou na začátku), tedy nás bylo na začátku vidět, ale bohužel nás ještě nebylo dostatečně slyšet. Jako bychom se stále báli prezentovat svoji práci, o které, jak se ukázalo, mnoho psychologů ani lékařů nemá jasnou představu. Doufám, že v budoucnu nás bude více nejen vidět, ale i slyšet, že nebudeme pouze těmi „co zbaví pacienta obtíží“. Odvahu jako nástroj prezentoval MUDr. Kabát (v kontextu diagnostické nejistoty lékaře). Vnímám odvahu také jako velmi důležitý nástroj u fyzioterapeutů, kteří budou chtít kolegům vysvětlit, jakým způsobem s pacienty pracují. Lépe tak můžeme vzájemně rozvíjet společnou psychosomatickou řeč.
> Mgr. Hana Sladká