Vydání 2/ 2025
VĚDA KRÁTCE 2
-
Zobrazení: 0
4 X CHIRURGIE A PSYCHOSOMATIKA
1. DÉLKA OPERACE, BOLEST A HOJENÍ V CHIRURGII
V Čechách není vzácností, že na cestu psychosomatického vzdělávání se dostávají i chirurgové a dokonce stojí v čele významných týmů (např. MUDr. Kabát na Psychosomatické klinice v Praze). O významu psychosomatiky v chirurgii existují i seriózní výzkumy.
V období od února do srpna 2003 byla provedena prospektivní kohortová studie zahrnující 625 pacientů podstupujících elektivní operaci ve Fakultní nemocnici Maastricht v Nizozemsku. Psychologické dotazníky byly vyplněny předoperačně a akutní pooperační bolest byla zaznamenávána do 4 dnů po operaci. O šest měsíců později dostali všichni pacienti kontrolní dotazníky k posouzení bolesti, funkčních omezení, celkového zotavení a kvality života. K odhadu relativního rizika špatného výsledku ve smyslu bolesti, funkčních omezení a globálního zotavení byly použity multivariabilní logistické regresní analýzy. K posouzení souvislostí s kvalitou života po 6 měsících byla použita multivariabilní lineární regresní analýza.
Výsledky: Nejdůležitějšími somatickými prediktory nepříznivého výsledku byla délka operace a vysoká míra akutní pooperační bolesti. Pacienti uvádějící vysokou míru bolesti 4 dny po operaci a pacienti podstupující operaci delší než 3 hodiny byli vystaveni riziku zvýšené bolesti, zvýšených funkčních omezení, špatného globálního zotavení a udávali nižší úroveň kvality života 6 měsíců po operaci. Psychologické proměnné, které ovlivnily dlouhodobý výsledek, byly předoperační strach z operace a optimismus. Strach z dlouhodobých následků operace byl spojen s větší bolestí, špatným globálním zotavením a horší kvalitou života o 6 měsíců později, zatímco optimismus byl spojen s lepší rekonvalescencí a vyšší kvalitou života.
Závěry: Tato studie byla první, která identifikovala společný příspěvek somatických a psychologických faktorů k chronické bolesti, funkčním omezením a kvalitě života 6 měsíců po chirurgických zákrocích. Replikuje předchozí zjištění, že intenzivní akutní pooperační bolest je rizikovým faktorem pro dlouhodobý nepříznivý výsledek, a také identifikovala další rizikové faktory, jmenovitě dlouhé trvání operace, stav ASA (American Society of Anaesthesia) a předoperační strach z operace.
Peters ML, et al.: Somatic and Psychologic Predictors of Long-term Unfavorable Outcome After Surgical Intervention. Annals of Surgery 245(3):p 487- 494, March 2007 March2007. DOI: 10.1097/01.sla.0000245495.79781.65
RH.
2. I CHIRURG MŮŽE VYHOŘET
Z 24 922 chirurgů, kteří byli zařazeni do vzorku, 7 905 (32 %) vrátilo průzkumy. Respondenti byli v praxi 18 let, pracovali 60 hodin týdně a byli v pohotovosti 2 noci/týden (střední hodnoty). Celkově 40% chirurgů, kteří reagovali, vyhořelo, 30% mělo pozitivní screening na symptomy deprese a 28% mělo skóre duševní QOL> 1/2 standardní odchylky pod populační normou. K faktorům nezávisle spojeným se syndromem vyhoření patřil nižší věk, počet dětí, oblast specializace, počet nocí v týdnu, odpracované hodiny týdně a náhrada mzdy určovaná výhradně na základě vyúčtování. Pouze 36 % chirurgů se domnívalo, že jejich pracovní rozvrh ponechává dostatek času na osobní/rodinný život a pouze 51 % by doporučilo svým dětem, aby se věnovaly kariéře lékaře/chirurga.
Závěr: Syndrom vyhoření je mezi americkými chirurgy běžný a je největším prediktorem spokojenosti chirurgů s výběrem kariéry a specializace.
Komentář: Zůstává otázkou, z které strany skupiny byli respondenti. Pokud to byli ti nespokojení, reprezentující 32% z celku, to pak znamená, že těch nespokojených může být také mnohem méně. Tyhle okolnosti je třeba brát v úvahu!!!
Shanafelt T, et al.: Burnout and Career Satisfaction Among American Surgeons. Annals of Surgery 250(3):p 463-471, September 2009. | DOI: 10.1097/SLA.0b013e3181ac4dfd
RH
3. MINDFULNES U CHIRURGŮ JAKO PREVENCE VYHOŘENÍ
Od známého chirurga jsme se sice na konferenci psychosomatické medicíny dověděli, že chirurgové netrpí syndromem vyhoření, ale asi to tak nebude. Nicméně kdyby kolegové připustili, že i jim vyhoření hrozí, máme dobrou prevenci. Existují důkazy o intervencích založených na mindfulnes (Minfulness based interventions – MBI) právě u chirurgů. Tady je pouhý překlad abstraktu, celý článek není volně k dispozici. Jak znám chirurgy – a znám je dlouho – obávám se, že ještě nějaký čas psycholidi neuspějou a kolegové budou raději tvrdit, že se jich to netýká.
Autoři uvádějí, že zdravotníci obecně mají znepokojivě vysokou míru syndromu vyhoření, ale o psychologických faktorech podporujících odolnost se ví jen málo. MBI, které zahrnují kodifikované školení ve specifických dovednostech, jako je sebeuvědomění, emoční regulace a perspektiva, prokázaly přínos pro profesionály ve vysoce stresových prostředích, ale jejich implementace na pracovišti zdravotní péče a v chirurgii byla omezená. Pokud je nám známo, dosud nebyl proveden přezkum rozsahu MBI v chirurgii.
Provedli analýzu rozsahu důkazů o proveditelnosti a účinnosti MBI pro chirurgy, včetně důkazů o intervencích, které explicitně trénují všímavost, která zahrnuje více kohort a nastavení, s využitím různých metodologií a měřítek výsledků.
Podrobili analýze 24 studií, včetně 2 smíšených metod/kvalitativních studií, 9 randomizovaných kontrolních studií, 3 nerandomizované intervenční studie a 8 jednoramenných intervenčních studií.
Zjistili, že MBI v chirurgii jsou proveditelné i v chirurgických kontextech, i když rozhodující je udržitelnost takové prevence. Doporučují zvýšit všímavost, zlepšit pohodu ve smyslu prevence vyhoření a psychologických i neurofyziologických měřítek stresu a zlepšit výkon měřený pomocí výkonných funkcí, chirurgických dovedností a komunikačních dovedností. Tyto závěry jsou podpořeny psychometrickými měřeními, pozorováním technických dovedností a neurofyziologickými důkazy. Budoucí směry zahrnují studium MBI ve větších a rozmanitějších populacích a opakované přizpůsobování intervencí založených na všímavosti jiným kontextům zdravotní péče.
Coopersmith a, et al.: Mindfulness-based Interventions for Surgeons. A Scoping Review. Annals of Surgery 281(4):p 542-548, April 2025. | DOI: 10.1097/SLA.0000000000006213
RH
4. PSYCHOTERAPEUTICKÁ INTERVENCE PŘED CHIRURGICKÝM ZÁKROKEM ZLEPŠUJE POOPERAČNÍ PRŮBĚH
Analýza z dvaceti randomizovaných studií, kterou provedli pracovnice a pracovníci UCLA, prokázala, že psychoterapeutický zásah (označený jako prehabilitace) významně zkracuje dobu pobytu a zlepšuje celkový psychosomatický stav nemocných. Výzkumníci provedli systematický přehled, metaanalýzu a metaregresi randomizovaných kontrolovaných studií (RCT) získaných z databází, jako jsou MEDLINE, EMBASE, CENTRAL a Google Scholar. Zahrnovaly studie s více než 50 dospělými chirurgickými pacienty a hodnotily účinky různých předoperačních intervencí založených na psychoterapii, včetně kognitivně behaviorální terapie (KBT) v 75 %, podpůrné psychoterapie ve 20 % a terapie přijetím a závazkem (ACT) v 5 %, na pooperační výsledky.
Terapie přijetím (Acceptance and Commitment Therapy – ACT) je moderní terapeutický přístup, který kombinuje prvky behaviorální terapie s prvky kognitivní terapie a mindfulness. Jejím cílem je zvýšit psychologickou flexibilitu a pomoci klientům přijmout své myšlenky a pocity, namísto toho, aby s nimi bojovali nebo se jim vyhýbali.
Studie zjistila, že psychologická prehabilitace významně zkracuje délku pobytu v nemocnici, bolest, úzkost a depresi po operaci. Analýza konkrétně ukázala:
• Zkrácení délky pobytu v nemocnici (ošetřovací dny) v průměru o 1,62 dne (p <0.012);
• Snížení bolesti v průměru o 3,52 bodu (p <0.001);
• Nižší úrovně úzkosti bez ohledu na to, která ověřená škála úzkosti byla použita (p <0.001);
• Snížené hladiny deprese bez ohledu na to, která validovaná stupnice deprese byla použita (p <0.001).
Zajímavé je, že typ psychoterapie a druh operace významně neovlivnily výsledky, s výjimkou úzkosti. Další studie jsou nezbytné pro porovnání různých typů, trvání a způsobů aplikace psychoterapie pro konkrétní pooperační výsledky, které nás zajímají.
Hall AE, et al.: The Impact of Psychological Prehabilitation on Surgical Outcomes. Annals of Surgery, 2025; DOI: 10.1097/SLA.0000000000006677 RH