PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

JAN PONĚŠICKÝ: SROVNÁNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÉHO A PSYCHOSOMATICKÉHO PŘÍSTUPU (LÉČBY) V TEORII I PRAXI

Podstatná otázka zní: Je psychoterapie jedinou léčebnou metodou psychosomatických onemocnění? Samozřejmě není, psychosomatické poruchy reagují kladně na tělesný pohyb, cvičení, relaxaci a fyzioterapii či na změnu životosprávy (jídlo, alkohol, kouření apod.). Dále přicházejí v úvahu psychosomatické konzultace, v určitých případech farmakoterapie, nemluvě o spirituálním přístupu. Zde narážím na diskutovaný článek v PSYCHOSOMU kolegyně Dolákové o účinnosti energetických terapií.

ŠIMEK J.: V ČEM SE PROLÍNAJÍ A V ČEM SE LIŠÍ PSYCHOSOMATIKA A PSYCHOTERAPIE?

Chceme-li dvě věci srovnávat a vymezovat mezi nimi hranice, potřebujeme mít definici obou. Pokud jde o psychoterapii a psychosomatickou medicínu, psychoterapie je definována docela přesně, což nelze říci o psychosomatické medicíně. Pro náš úkol tedy budeme muset nějak definovat psychosomatickou medicínu. Přitom nemusíme vytvořit závaznou a všemi nutně přijímanou definici, když to nejde.

NOVÁ STUDIE MŮŽE ROZŠÍŘIT OBRAZ DŮSLEDKŮ NEPŘÍZNĚ OSUDU V DĚTSTVÍ

Výzkumný tým zkoumal souvislost mezi nepříznivými zážitky z dětství a rizikem problémů s duševním zdravím v pozdějším životě. Vědci zjistili, že riziko duševních chorob v pozdějším věku u těch, kteří v dětství zažívají významnou nepřízeň osudu, lze částečně vysvětlit faktory sdílenými členy rodiny, jako je genetika a prostředí. Několik předchozích studií ukázalo, že lidé, kteří zažili různé typy nepříznivých zážitků z dětství, mají vyšší riziko, že budou později v životě trpět psychiatrickým onemocněním.

JAK DOBRÝ JE NÁPAD ZRUŠIT RODINU?SILNÉ VZTAHY MEZI DOSPÍVAJÍCÍMI A RODIČI VEDOU K LEPŠÍM DLOUHODOBÝM ZDRAVOTNÍM VÝSLEDKŮM U MLADÝCH DOSPĚLÝCH

Vědci zjistili, že dospívající, kteří uvádějí silné vztahy se svými rodiči, mají lepší dlouhodobé zdravotní výsledky. Výsledky studie naznačují, že investice do zlepšení vztahů mezi rodiči a dospívajícími by mohly pomoci zlepšit celkové zdraví, duševní zdraví a sexuální zdraví a zároveň snížit užívání návykových látek v mladé dospělosti. 

STACKEOVÁ D., BŘEZNÁ B.: PSYCHOLOGICKÉ A PSYCHOSOMATICKÉ ASPEKTY KOŽNÍCH ONEMOCNĚNÍ A JEJICH VÝZNAM PRO PSYCHOTERAPII

Kožní onemocnění jsou z psychologického hlediska specifická, což je dáno tím, že kůže jako orgán má pro psychiku zvláštní význam. Psychosomatická medicína hledá možné psychosomatické souvislosti příčin kožních onemocnění a zkoumá jejich dopad na psychické i psychosomatické zdraví. Předložená stať se zabývá touto problematikou a popisuje výsledky studie provedené u skupiny respondentů trpících kožními onemocněními, převážně lupénkou a také vitiligem.

BUREŠOVÁ N.: PŘÍSTUP ČESKÝCH PEDIAATRŮ K PSYCHOSOMATICE, PSYCHOSOM 2017; 15(2)

U dětí a dospívajících se setkáváme s psychosomatickým onemocněním častěji než u dospělých. Tělo jako prostředek komunikace vyjadřuje nejen vlastní duševní zátěž, ale i nerovnováhu v rámci celého rodinného systému. Pediatr pak většinou stojí na samém začátku léčby psychosomatických pacientů a jeho úloha je nepostradatelná i na úrovni komunikace s pacientem a spolupráce s dalšími odborníky.

ADÉLA HOLMANOVÁ: PSYCHOSOMATIKA V POHYBU: SHRNUTÍ A DOJMY Z KONFERENCE EAPM V MNICHOVĚ

Ve dnech 10. – 13. září 2025 se na půdě Technické univerzity v Mnichově (TUM) uskutečnila 12. konference EAPM (Evropské asociace pro psychosomatickou medicínu, konzultační psychiatrii a integrovanou péči). Akce přilákala přibližně 550 odborníků z Evropy i mimoevropských zemí . Hlavním tematickým rámcem konference byla transformace biopsychosociálního modelu ve výzkumu i klinické praxi.

DAVID SKORUNKA: SYSTEMICKÝ VÝZKUM A PSYCHOSOMATICKÁ MEDICÍNA, JAK TO JDE DOHROMADY?
Zpráva o International Systemic Research Conference 2017, Heidelberg, 8-11. 3. 2017 Již poněkolikáté se letos v Heidelbergu konala mezinárodní konference systemického výzkumu. I když systemický výzkum není pro každého neodolatelnou výzvou k výjezdu do zahraničí, účasti na letošní ISR se nešlo jen tak vzdát. Posuďte sami,...

JAN PONĚŠICKÝ: PSYCHOSOMATIKA Z HLEDISKA ADAPTACE NA STRES (PSYCHOSOM 21; (1-2) 2023, s.67-73)

Adaptace na stresovou situaci má dva póly, přičemž se stává patologickou, pakliže jeden pól extrémně převažuje.
Buď se jedná o akomodaci, přizpůsobení vlastního jednání, resp. lze hovořit o manipulaci vlastní osobnosti, vlastního sebeprožívání, jakousi sebedeformaci (tak úžasná je naše svoboda), což je typické u neurotických a psychosomatických poruch, anebo o asimilaci, o přizpůsobení (až jeho znásilnění) okolí sobě samému, tak jako to vídáme u poruch osobnosti, zejména u asociální, hraniční a narcistické poruchy.