PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

CHVÁLA V.: KDO VŠECHNO NÁS NEMÁ RÁD…

Nedávno jsem se dověděl, že se od psychosomatiky, organizované Společností psychosomatické medicíny ČLS JEP, distancuje řada lidí:
1) Někteří lékaři, protože je příliš psychologická.
2) Někteří psychologové, protože je moc lékařská.
3) Někteří lékaři používající alternativní postupy, protože je moc vědecká.
4) Někteří vědci, protože je moc nevědecká.
5) Někteří psychiatři, protože přece psychosomatika patří psychiatrii.
6) Někteří nepsychiatři, protože psychosomatika nepatří psychiatrii.
7) Někteří z lékařské komory, protože se jim zdá zbytečná a málo organizovaná.
8) Ale i někteří „psychosomatici“, protože je moc organizovaná.

VÍT BARTOŠ: TĚLESNOST A KOGNITIVNÍ PROCESY ANEB PROČ SE DESCARTES MÝLIL

Takřka s jistotou lze tvrdit, že již naši paleolitičtí předci disponovali intuitivní hypotézou o fundamentální odlišnosti mezi myslí a tělem. Této intuici se na počátku novověku dostalo precizního vyjádření v podobě Descartem formulované ontologické odlišnosti mentálních procesů a tělesných objektů (karteziánský dualismus). Pro vědu 20. a 21. století je však tento dualismus samozřejmě nepřijatelný.

HONZÁK R.: OSLAVME STÉ NAROZENINY OTY GREGORA. Psychosom 2016; 14(4),s. 268-270

• „Nedovolte, aby ve vás uhasla jiskra nadšení pro medicínu, pro vědu a pro pomoc trpícím.“ Z projevu k absolventům fakulty dětského lékařství v r. 1968
• „Myslím si, že psychosomatika jako obor by měla mít za dlouhodobý cíl svého působení vlastní zánik – měla by totiž proniknout do všech oborů a stát se způsobem myšlení všech lékařů.“ Moje návraty aneb kudy jsem chodil (2000)

KATEŘINA ŠESTÁKOVÁ: LEDNOVÁ KONFERENCE V DOBŘICHOVICÍCH BYLA VYVÁŽENĚ MEZIOBOROVÁ

Dne 21. ledna 2017 proběhla v CKP Dobřichovice již 8. konference Komplexní psychosomatický přístup, tentokrát s podtitulem „Hranice v psychosomatice“.

POTENCIÁLNÍ ROLE OBLASTÍ MOZKU VE STRESU A KVALITA METOD VYVOLÁVAJÍCÍCH STRES

Různé experimentální metody údajně vyvolávající stres byly metaanalyticky sledovány. Šlo o 31 studií s použitím funkční magnetické rezonance, kdy zátěžové testy byly aplikovány celkem 1279 pokusným osobám a zjišťována přitom aktivace mozkových struktur podílejících se na stresové odpovědi. Sledované oblasti zahrnovaly následující struktury:

PETRA FOJTÍKOVÁ: TRANSPLANTACE STŘEVNÍ MIKROFLÓRY MĚ VYLÉČILA Z DEPRESÍ

V Psychosomu bychom rádi v souladu s moderními trendy četli také pohledy pacientů na jejich problémy a zkušenosti s léčbou. Psychosomaticky orientovaná medicína bere pacienta jako svého partnera vážně. Víme, že bez jeho aktivního hledání, bez vlastních objevů v jedinečné bio-psycho-sociální realitě, se naše práce nesetká s úspěchem. Takových svědectví, která by nebyla jen neplacenou reklamou na skvělého lékaře nebo metodu, není mnoho.

STANOVISKO ETICKÉ KOMISE MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ K PROBLEMATICE PSYCHOSOMATICKÉ MEDICÍNY

Etická komise ministerstva zdravotnictví ČR jednala o problematice psychosomatické medicíny na základě „Petice na obranu nástavbového oboru Psychosomatické medicíny“, kterou Společnost psychosomatické medicíny zaslala na MZ. Odbor vědy a lékařských povolání tuto petici předložil k projednání EK MZ.

LAPKOVA Z.: HRANICE PSYCHOSOMATICKÉ KONZULTACE A PSYCHOTERAPIE U POHLEDU SOMATICKÉ LÉKAŘKY

SOUHRN: Hlavním tématem v článku je schopnost lékaře rozpoznat hranice mezi psychosomatickou konzultací a psychoterapií. Každý lékař, jakéhokoli základního oboru medicíny, který se věnuje vzdělávání v psychosomatice a nemá psychoterapeutický výcvik se dostane na toto rozmezí. Kam až může dojít a neublížit?

IVA JAKLOVÁ: CHRONICKÉ PELVIALGIE

ÚVOD
Jsem lékařka s atestací z rehabilitace. Pracuji ve zdravotnickém zařízení, kde současně ordinuje více rehabilitačních lékařek a lékařů. Pacienti jsou objednáváni kolegyněmi z recepce, zpravidla telefonicky. Při objednávání pacientů není v podstatě možné předem určit, zda pacient bude potřebovat psychosomatickou intervenci. Povětšinou se tedy stane, že si pacienty k následné psychosomatické péči vybírám sama.

HÁNOVÁ Z., KONEČNÝ M.: POZNÁMKY KE KLASIFIKACI PSYCHOSOMATICKÝCH PORUCH V PRAXI

Během diskuse v plénu na 16. konferenci psychosomatické medicíny v Liberci v minulém roce se ukázalo, že je otázka, jak správně klasifikovat pacienty léčené pro psychosomatické potíže z hlediska platné normy MKN.

VLČINSKÁ Z.: NEBANOVALA BYCH

PŘÍKLAD TERAPEUTICKÉ PRÁCE S PÍSNÍ. PSYCHOSOM 2019; 17 (3-4), S. 219- Naši předkové si uměli v těžkých chvílích pomoci zpěvem, ošetřit tak své pocity i tělo. Písně vzniklé tímto způsobem můžeme dnes použít jako psychosomatickou techniku podporující léčení traumatu. Melodický tvar lze vidět jako tvar pocitu. Zpíváme-li, dáváme svým pocitům dobrý tvar a zároveň je můžeme tělesně kotvit a celkově integrovat. Dnes nepreferovaný hlasitý nářek měl u našich předků estetickou kvalitu. Naříkavá píseň může pomoci zbavit se psychické bolesti a zároveň spočinout ve svém středu.

V. CHVÁLA: PSYCHOSOMATIKA PODLE CHYTRÉ HORÁKYNĚ
Recenze knihy Jana Vojáčka Umění být zdráv, CPres Brno 2020

Ani nahá ani oblečená, ani pěšky ani jízdmo, měla se dostavit jistá Horákyně, zvaná Chytrá, aby získala ruku královu. Víme, že záludný úkol splnila, a založila tím precedens, který žije dodnes. Jan Vojáček, autor knihy Umění být zdráv, jako by se v této taktice shlédl: propaguje psychosomatiku, ale distancuje se od ní, podle všeho mluví s pacienty, ale nedělá psychoterapii, vystudoval všeobecnou medicínu, ale nazývá svou činnost funkční medicínou.

KRYSTYNA KULTANOVÁ: CO MÁM Z VÝUKY V PSYCHOSOMATICKÉ MEDICÍNĚ?

Během přípravy k psychosomatické atestaci, díky kurzům, literatuře a nyní sebezkušenostní skupině, jsem zjistila, že se měním zejména já sama a můj přístup k pacientům. Pozoruji a vnímám přímo vztah mezi mnou a pacientem, kterého zrovna ošetřuji, lépe vyhodnocuji to, co po mně pacient žádá, lépe a jistěji se rozhoduji, lépe určuji hranice své a vnímám hranice pacienta. Mám pocit, že i méně iatrogenně poškozuji léky, ale i slovy, sdělováním výsledků, diagnóz, prognóz apod. 

RADKIN HONZÁK: NĚKOLIK POZNÁMEK KE SPIRITUALITĚ

Jestliže se k biopsychosociální koncepci značná část našich kolegů staví jako spolek nahluchlých, pokud jde o spirituální dimenzi, setkáváme se v diskusi o ní s rozsáhlou množinou hluchoslepých. Je to zčásti způsobeno tím, že pro řadu problémů z této oblasti nemáme jiný slovník než církevní. Sycení duchovních potřeb sice může probíhat i v jiných kontextech než církevních, ale tyto systémy měly dlouho téměř monopol a zapšklá česká nátura, stavějící se trucovitě vůči jakékoliv rozumné autoritě, pojem duchovní směšuje s karikaturami tlustých prelátů z Rudého práva (a dobře, že jim všechno sebrali!) a s papežem. Sice přesně neví s kterým, ale to je jedno, hlavně s tím, který prodával odpustky a nám upálil Mistra Jana Husa a na tom s tvrdošíjností hodnou lepších věcí neochvějně trvá.

ŠIMEK J.: HRANICE PSYCHOSOMATIKY

Psychosomatika je velmi zvláštní medicínský obor. Existuje již více než osmdesát let, přesto není shoda v tom, co je jeho obsahem, jaké by zde měly být pracovní metody. Dokonce se diskutuje o tom, jak má psychosomatika existovat, zda má být zvláštním medicínským oborem, nebo součástí myšlení a práce každého lékaře. Přesto zde stále je a nezdá se, že by se blížil její zánik. Vysvětlení těchto zvláštností je jednoduché. Psychosomatika vznikla jako protiváha dvěma trendům v současné medicíně. Narůstající specializaci a znevažování všeho, co nelze doložit vědeckým výzkumem.

JAN PONĚŠICKÝ: PSYCHOSOMATICKÁ MEDICÍNA A PSYCHOTERAPIE

Psychosomatická medicína se zabývá vzájemnými vztahy mezi duševními, sociálními a tělesnými procesy. Tyto interakce jsou v současnosti vědecky i klinicky evidentní, čímž je psychosomatická medicína součástí evidenc-based léčby v ambulantním i klinickém sektoru. Dnes již každý třetí dospělý jedinec onemocní během svého života psychogenním/ psychosomatickým onemocněním. Bohužel nejsou stále ještě psychické a psychosomatické poruchy včas rozpoznány.

RADKIN HONZÁK: AMITRIPTYLIN A DOSULEPIN V PSYCHOSOMATICKÝCH INDIKACÍCH

PSYCHOSOM 2019; 17 (3-4) S. 230- Přehled terapeutických možností amitriptylinu a dosulepinu v psychosomatických indikacích mimo oblast deprese. Antidepresiva – zejména 1. generace – mají kromě cílového účinku řadu dalších, z nichž významný je účinek analgetický a paradoxně anticholinergní, uváděný coby nežádoucí, který může být využit jako spasmolytický.

KLÁRA ČÍŽKOVÁ: TĚLO – POHYB – KRAJINA

Tento článek přináší zamyšlení nad možnostmi, které nabízí vnímání těla a pohyb v krajině. V článku popisujeme a reflektujeme průběh skupinových sesí tanečně pohybové terapie s klienty s psychosomatickým onemocněním. Tanečně pohybová terapie rozvíjí výrazovou, expresivní část neverbální komunikace a kultivuje uvědomění těla.

JAN PONĚŠICKÝ: POKUS O INTEGRACI PSYCHOSOMATICKÝCH TEORIÍ

Článek se zabývá otázkou, zda je stres s jeho tělesnými důsledky konečným článkem vzniku (nejen) psychosomatických onemocnění. Psychosomatické teorie se liší pouze v tom, že popisují různé psychosociální situace v interakci s určitou osobností vedoucí ke stresu a vzniku symptomů.

PONĚŠICKÝ J.: STRACH, VINA, STUD A ODVAHA K ŽITÍ

Souhrn: O strachu bylo napsáno množství knih. Psychoanalýza rozeznává aktuální strach, který je možno chápat jako akutní panický strach s hrozbou ztráty sebekontroly, a mnohem častější signální strach, jenž signalizuje obavu z ohrožení některé důležité vitální potřeby či funkce. Ten poslední má důležitý (evoluční) význam pro přežití, je-li však neadekvátní, stává se zátěží.