PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

V. CHVÁLA: PSYCHOSOMATIKA PODLE CHYTRÉ HORÁKYNĚ
Recenze knihy Jana Vojáčka Umění být zdráv, CPres Brno 2020

Ani nahá ani oblečená, ani pěšky ani jízdmo, měla se dostavit jistá Horákyně, zvaná Chytrá, aby získala ruku královu. Víme, že záludný úkol splnila, a založila tím precedens, který žije dodnes. Jan Vojáček, autor knihy Umění být zdráv, jako by se v této taktice shlédl: propaguje psychosomatiku, ale distancuje se od ní, podle všeho mluví s pacienty, ale nedělá psychoterapii, vystudoval všeobecnou medicínu, ale nazývá svou činnost funkční medicínou.

ŠIMEK J.: HRANICE PSYCHOSOMATIKY

Psychosomatika je velmi zvláštní medicínský obor. Existuje již více než osmdesát let, přesto není shoda v tom, co je jeho obsahem, jaké by zde měly být pracovní metody. Dokonce se diskutuje o tom, jak má psychosomatika existovat, zda má být zvláštním medicínským oborem, nebo součástí myšlení a práce každého lékaře. Přesto zde stále je a nezdá se, že by se blížil její zánik. Vysvětlení těchto zvláštností je jednoduché. Psychosomatika vznikla jako protiváha dvěma trendům v současné medicíně. Narůstající specializaci a znevažování všeho, co nelze doložit vědeckým výzkumem.

RADKIN HONZÁK: NĚKOLIK POZNÁMEK KE SPIRITUALITĚ

Jestliže se k biopsychosociální koncepci značná část našich kolegů staví jako spolek nahluchlých, pokud jde o spirituální dimenzi, setkáváme se v diskusi o ní s rozsáhlou množinou hluchoslepých. Je to zčásti způsobeno tím, že pro řadu problémů z této oblasti nemáme jiný slovník než církevní. Sycení duchovních potřeb sice může probíhat i v jiných kontextech než církevních, ale tyto systémy měly dlouho téměř monopol a zapšklá česká nátura, stavějící se trucovitě vůči jakékoliv rozumné autoritě, pojem duchovní směšuje s karikaturami tlustých prelátů z Rudého práva (a dobře, že jim všechno sebrali!) a s papežem. Sice přesně neví s kterým, ale to je jedno, hlavně s tím, který prodával odpustky a nám upálil Mistra Jana Husa a na tom s tvrdošíjností hodnou lepších věcí neochvějně trvá.

KRYSTYNA KULTANOVÁ: CO MÁM Z VÝUKY V PSYCHOSOMATICKÉ MEDICÍNĚ?

Během přípravy k psychosomatické atestaci, díky kurzům, literatuře a nyní sebezkušenostní skupině, jsem zjistila, že se měním zejména já sama a můj přístup k pacientům. Pozoruji a vnímám přímo vztah mezi mnou a pacientem, kterého zrovna ošetřuji, lépe vyhodnocuji to, co po mně pacient žádá, lépe a jistěji se rozhoduji, lépe určuji hranice své a vnímám hranice pacienta. Mám pocit, že i méně iatrogenně poškozuji léky, ale i slovy, sdělováním výsledků, diagnóz, prognóz apod. 

JAN PONĚŠICKÝ: PSYCHOSOMATICKÁ MEDICÍNA A PSYCHOTERAPIE

Psychosomatická medicína se zabývá vzájemnými vztahy mezi duševními, sociálními a tělesnými procesy. Tyto interakce jsou v současnosti vědecky i klinicky evidentní, čímž je psychosomatická medicína součástí evidenc-based léčby v ambulantním i klinickém sektoru. Dnes již každý třetí dospělý jedinec onemocní během svého života psychogenním/ psychosomatickým onemocněním. Bohužel nejsou stále ještě psychické a psychosomatické poruchy včas rozpoznány.

JAN BRODSKÝ: DOC. MUDR. JIŘÍ BERAN, CSC. — PSYCHOSOMATICKÁ LÉČBA POMÁHÁ I BEZ ZÁZRAČNÉ PILULKY

Vleklé zdravotní potíže jsou pro každého nepříjemné. Navíc často ani série různých vyšetření neodhalí jasnou příčinu onemocnění či zdravotního problému, léky nezabírají trvale a paleta možností, jak tělo opravit, je vyčerpána. V takových případech ale možná uzdravení nepřichází proto, že pro účinnou léčbu je potřeba komplexnější pohled než znát jen chorobopis.

RADKIN HONZÁK: ZA JIŘÍM ŠAVLÍKEM

S Jirkou Šavlíkem jsme se sešli v jedné studijní skupině na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze na podzim roku 1965. To už je opravdu dávno.

PONĚŠICKÝ J.: STRACH, VINA, STUD A ODVAHA K ŽITÍ

Souhrn: O strachu bylo napsáno množství knih. Psychoanalýza rozeznává aktuální strach, který je možno chápat jako akutní panický strach s hrozbou ztráty sebekontroly, a mnohem častější signální strach, jenž signalizuje obavu z ohrožení některé důležité vitální potřeby či funkce. Ten poslední má důležitý (evoluční) význam pro přežití, je-li však neadekvátní, stává se zátěží.

KLÁRA ČÍŽKOVÁ: TĚLO – POHYB – KRAJINA

Tento článek přináší zamyšlení nad možnostmi, které nabízí vnímání těla a pohyb v krajině. V článku popisujeme a reflektujeme průběh skupinových sesí tanečně pohybové terapie s klienty s psychosomatickým onemocněním. Tanečně pohybová terapie rozvíjí výrazovou, expresivní část neverbální komunikace a kultivuje uvědomění těla.

RADKIN HONZÁK: AMITRIPTYLIN A DOSULEPIN V PSYCHOSOMATICKÝCH INDIKACÍCH

PSYCHOSOM 2019; 17 (3-4) S. 230- Přehled terapeutických možností amitriptylinu a dosulepinu v psychosomatických indikacích mimo oblast deprese. Antidepresiva – zejména 1. generace – mají kromě cílového účinku řadu dalších, z nichž významný je účinek analgetický a paradoxně anticholinergní, uváděný coby nežádoucí, který může být využit jako spasmolytický.

JAN PONĚŠICKÝ: POKUS O INTEGRACI PSYCHOSOMATICKÝCH TEORIÍ

Článek se zabývá otázkou, zda je stres s jeho tělesnými důsledky konečným článkem vzniku (nejen) psychosomatických onemocnění. Psychosomatické teorie se liší pouze v tom, že popisují různé psychosociální situace v interakci s určitou osobností vedoucí ke stresu a vzniku symptomů.

M. SLANINKA*: PSYCHOSOMATIKA V KONTEXTE CELKU

Psychosomatickú otázku premýšľame v kontexte celku, v kontexte človeka ako bytia vo svete. Telesníme nielen svoje osobné vzťahy a rozhodnutia, ale i dejiny, kultúru, údel, Zem, nebo a zakladajúci presah. Prepojenie jedinečnosti a celku zároveň uvažujeme v kontexte daseinsanalýzy.

PETR NOVOTNÝ: RAKOVINA – POKROK TAKZVANĚ K HORŠÍMU

Každé dobro vrhalo odvěků také zlý stín. Naopak zlo bývalo někdy k něčemu dobré, například mor vedl k rozmachu hygieny a nepořádek v laboratoři umožnil objev penicilinu. K čemu nás dnes asi podněcuje rakovina? Ještě nikdy nebylo tak dobře, jak je dnes, avšak ani hůř. Ohromující technický a hospodářský vzestup podněcuje i pokrok takzvaně k horšímu, což dobře vystihují aforismy vtipálků: Všichni moralizují, nikdo není morální. Všichni mají práva, ale žádné povinnosti. Nikdo se netáže, kdekdo odpovídá. Všichni píší, nikdo nečte. Každý mluví, nikdo neposlouchá. Všichni mají vzdělání, ale žádné vědomosti.

JAN PONĚŠICKÝ: PSYCHOPATOLOGIE OSOBNOSTNÍ STRUKTURY- REGRESIVNÍ TOUHA PO DESTRUKTURALIZACI

Psychoanalýza se vyvíjela v opozici k stávající společnosti a odhalovala její slabé stránky a tabuizace. Zprvu šlo o sexualitu a vídeňskou pokryteckou morálku na přelomu 19. a 20. století. První světová válka šokovala svou brutalitou tehdejší osvíceneckou elitu včetně Sigmunda Freuda a přiměla ji, aby se zabývala vytěsňovanou či sublimovanou agresivitou destruktivitou a narcismem.

VLADISLAV CHVÁLA: ODKUD A KAM KRÁČÍ ČESKÁ PSYCHOSOMATIKA

Pojem psychosomatika byl v minulosti nadužíván i zavrhován. Cesta k obnovení respektu nebyla snadná. Jsme pamětníci, kteří byli šťastnou shodou okolností u toho, a můžeme proto svědčit. Pamatuji si údiv pánů profesorů vědeckého poradního sboru Ministerstva zdravotnictví, když jsme jim začátkem devadesátých let s kolegy nabízeli možnost rozšířit vzdělávání lékařů o psychosomatickou teorii a praxi. „Pánové, myslíte si, že byste něco takového v některém z vašich oborů potřebovali?!“ reagoval udiveně předsedající pan profesor, internista. Nedočkal se pozitivní odpovědi.

MAGDALÉNA JEŽKOVÁ: SPIRITUÁLNÍ ZAKOTVENÍ JAKO FAKTOR ZDRAVÍ 2 - O MODLITBĚ

Modlitba je prvotní silou naděje. Když se modlíš, naděje sílí a rozvíjí se. Vždyť lidé, kteří se modlí, opatrují základní pravdy. Jsou těmi, kdo opakují především sobě a potom všem ostatním, že tento život je navzdory všem námahám, zkouškám a těžkostem plný podivuhodné milosti. A jako takový vždy zasluhuje obranu a ochranu. Papež František

Před časem jsem sepsala osobní příběh, kazuistiku, o své konverzi ke křesťanství, která vedla k tomu, že jsem v dubnu 2019 přijala v katolické církvi křest. V článku jsem popsala východiska své konverze i to, jak nalezená víra obohacuje a činí plnohodnotným můj život, přináší vyrovnanost, odvahu, sílu i radost a pomáhá mi v hledání mé vlastní cesty životem.

VLADISLAV CHVÁLA: JE RODINNÁ TERAPIE TERÉNNÍM VÝZKUMEM?

Začátky rodinné terapie jsou spjaty s takovými jmény, jako jsou jedni ze zakladatelů antropologie Gregory Bateson a Margaret Meadová. Antropologie musela zanechat v hnutí rodinné terapie svůj otisk. Když se dnes od studentů a doktorandů tu a tam dozvídáme, že vedoucí jejich práce jim tvrdí, že „Trapková a Chvála nemají žádný výzkum ke svému pojetí rodiny jako sociální dělohy“, chápeme to tak, že mají na mysli tradiční lékařský výzkum, nejlépe dvojitě zaslepený.

ONDŘEJ MASNER: NAŠE DĚTI SE PROPADAJÍ DO DEPRESE A ÚZKOSTÍ

Hypotéza o souvislosti s digitální revolucí. Z aktuální literatury je patrno, že v našich západních společnostech zažíváme velký nárůst psychických potíží. Nejde jen o dospělé, ale zejména o děti a adolescenty.

JAN PONĚŠICKÝ: MEDICÍNSKÉ MYŠLENÍ V PSYCHOTERAPII A PSYCHOSOMATICE

Mapa nemůže nahradit skutečnost, je jen, a ne vždy, spolehlivým vodítkem, jak se v ní vyznat. Jak by bylo krásné, kdyby se mapa s tím, co zobrazuje, perfektně shodla! V medicíně to tak dokonce bývá. Představa zpětné vazby a homeostázy se kryje např. s vlivem snížené koncentrace hormonů štítné žlázy na zvýšenou produkci thyreotropního hormonu v hypofýze, který ji aktivuje, a naopak jejich zvýšená koncentrace činnost hypofýzy tlumí. Tento materialisticko-kauzální mechanismus je blízký medicinskému myšlení a prosazuje se i v psychiatrii, psychosomatice a psychoterapii.

ONDŘEJ MASNER: PSYCHOSOMATICKÁ MEDICÍNA VE VZTAHU K BIOLOGICKÉ MEDICÍNĚ

Nedávno jsem si na blogu Radkina Honzáka (aktuálně.cz) se zájmem přečetl příspěvek Vladislava Chvály o tom, kdo je psychosomatikem a kdo jím není („Ne každý, kdo si říká PSYCHOSOMATIK, jím skutečně je. Pozor!!“ z 15. 12. 2020). Zaujalo mě jeho pozorování, že řada psychosomatických lékařů se časem začne ostře vyhraňovat vůči svému původnímu lékařskému vzdělání, vůči biologicky orientované medicíně.