PRO PRAXI I

MARTIN SEIFERT: KDYŽ POLYKÁNÍ NENÍ SAMOZŘEJMOSTÍ. PŘÍPAD MARTY. PSYCHOSOM 2019 17;(1-2), S.6-23. 

Tato práce je zčásti kazuistikou s rozborem pokusu o psychosomatickou péči a zčásti zamyšlením nad současným stavem psychosomatické medicíny v České republice z perspektivy pražského praktického lékaře se zájmem o psychosomatiku. (V této práci zkracuji správné označení „všeobecný praktický lékař“ na prosté „praktický lékař“, ev. PL). Přináší spíše otázky nežli odpovědi.

Číst více

PRO PRAXI I

KULTANOVÁ  KRYSTYNA: ŽIVOT ZACHRAŇUJÍCÍ VZTAH LÉKAŘ-PACIENT

PSYCHOSOM 2019; 17 (3-4) S. 206-2018. Terapeutický vztah lékař – pacient patří vedle komunikačních dovedností k základům psychoterapeutického přístupu v medicíně. V kazuistice jsem sepsala příběh pacienta s primární somatickou problematikou, u kterého došlo k výrazné psychosociální dekompenzaci, kterou se nakonec podařilo úspěšně zvládnout či stabilizovat právě díky nosnému vztahu lékař – pacient, založenému na vzájemné důvěře. Dále jsem chtěla kazuistikou poukázat na to, jak se dá s bio-psycho-sociálním přístupem pracovat v běžné neurologické praxi, v akutní péči i na lůžkovém oddělení.

Číst více

Z KONFERENCÍ

JAN PONĚŠICKÝ: STABILIZAČNÍ FUNKCE SYMPTOMU

Poněkud provokativní otázka, zda ještě potřebujeme symptom, je nepřímou kritikou lékařů, kteří se soustřeďují na léčbu symptomů nemoci a nikoli na nemocného člověka a jeho problematiku. S tím je možno souhlasit, zejména u psychosomatických onemocnění. Avšak nejen lékaři, nýbrž i pacienti vnímají v popředí své symptomy a je přirozené, že totéž očekávají od terapeutů. Myslím, že je radno pacienta vyslechnout, avšak reagovat na líčení jeho symptomatiky dle vlastního porozumění, někdy i intuitivně.

Číst více